Mám o kolečko navíc

Mám o kolečko navíc a vůbec se za to nestydím. Ačkoli toto označení je v Čechách bráno jako urážka, nebo něco negativního, je pro mne tato skutečnost poctou. Podíváme-li se totiž na celou "kolečkovou" záležitost s nadhledem, zjistíme, že uzavření do schránky vlastních představ, je jedním z důvodů, proč nejsme hodinářskou velmocí, a to ani přesto, že jsme opět začali hrát PRIM.

Stačí se jen podívat na svět náramkových hodinek. "Čím více koleček" tím vyšší cena. Je-li hodinový strojek složen z více dílů, precizně zapadajících do sebe, je to přesně to, co zvyšuje cenu, protože k sestavení takovéto krásy a preciznosti je třeba lidská představivost a šikovnost mistrů hodinářů.

A v Čechách to neplatí jen o kolečkách. Všichni přeci víte, že čím více pruhů, tím více ADIDAS.

Nyní však zpět k mému kolečku navíc. Na rozdíl od těch hodinových, je to moje totiž elektrické a váží 16 kg. Je to můj nový prostředek pohybu ve městech i jejich okolí. Mám-li totiž i nadále úspěšně předcházet vzniku odpadu, musím jít příkladem i v oblasti tvorby CO2.

Elektrická pohybovadla všech typů, sice také ničí životní prostředí, ale většinou jen v okamžiku svého vzniku. Pak jsou schopna, navíc za minimální provozní náklady, posloužit stejnou službou, tedy dopravou z místa A na místo B a případně i na místo C.

I když více než má osobní doprava mne trápí absence nákladní elektrické dopravy, jejíž možnost je ignorována výrobci na plné čáře, se zdůvodněním malé výdrže akumulátorů (což je aspekt, který pro lokální jízdy je naprosto bezpředmětným), je to pro mne první krok a seznámení s dopravním prostředkem elektrické budoucnosti.

A nejenom to, již dnes totiž může dobře sloužit i dalším účelům, pro které jej připravuji a jsem ve fázi zpracování podkladů pro patentoprávní řízení.

V jednom z videí, která jsem studoval před pořízením, je velice zajímavé přirovnání. Předvádějící přirovnává učení se jízdě na tomto dopravním prostředku učení jízdě na kole. Je to skutečně hodně podobné a jen věřím, že rozdíl téměř 40 let nebude překážkou, ale spíše výhodou, přeci jen jsem za ta léta měl možnost vyzkoušet dopravních prostředků větší množství a budu moci své znalosti zúročit.

Po jízdě, a hlavně pádech na waveboardu, jsem přeci jen ostražitý, protože zjišťuji, že tyto nejenom více bolí, ale i se déle hojí. Život mne však naučil, že chci-li něco skutečně dokázat, nesmím se nechat odradit prvním pádem, či neúspěchem, právě naopak, tento musí být pro mne nástrojem k další činnosti a zkoušení, co vše je možné a kam je možné se vydat.

Hranice si stanovíme všichni sami, ty viditelné, jsou jen zlomkem těch skutečných a nebudeme-li se bát jít dále, než za humna, bude to jen přínosem a to jak pro nás samotné, tak i pro náš svět.

Využívání elektrických dopravních prostředků bude znamenat mimo jiné značné pročištění smogem pokrytých měst, stejně jako našich vlastních plic a plic přírody, která nás tu (s podivem) ještě akceptuje.

V kombinaci s energií z obnovitelných zdrojů (k nimž může patřit i rekuperace), pak skutečně může dojít k radikálnímu snížení závislosti na ropě, a proto přemýšlím, zda-li právě kroky, které realizuji nejsou důvodem, proč mi hráči typu EXXON MOBILE nabízejí práci.

Kdo ví. Já však práci mám a tou je ZBAVIT SVĚT  ODPADU a vzniknou-li mi při této práci mozoly, či boule, nebudu se za ně stydět, ani se jimi chlubit, budu je prostě brát jako nedílnou součást toho, čemu se říká život. 

 Začínám své kolečko nejen více využivat, ale si ho i více užívat. Při testech jsem zjistil, že průměrná rychlost kterou se pohybuji tzn. 12 km/h, je dostatečná na zkrácení docházkového času na polovinu a jízda bez sněhu je ještě parádnější než s ním (nemusíte-li se bát skrytých děr a námrazků).