Poté, co pan prezident dal, bez přemýšlení pokyn PAL, svému mlynářskému učedníkovu, si podobný manévr zkoušeli v Plzni otec se synem. S tím rozdílem, že ni měli ostré náboje a cílem nebyli novináři, ale autobus plný lidí.
Informace vyvolala ostrou diskuzi díky níž se případ neodložil k ledu, jako mnohé jiné, ale policie byla schopna již druhý den předvést pachatele, kterým byl syn otce vlastnícího legálně zbraň.
Zatímco se všichni diskutující věnovali dvěma tématu a to střelbě samotné, a osobám dělníků, kteří osazenstvo autobusu tvořili, mne zaujala jiná informace. Informace, která vypovídá více o kultuře, s níž jsme v Plzni každodenně konfrontování.
Jedná se o počet osob, který daný autobus ve chvíli střelby převážel
Rozdílné články, v tomto případě vychází pravděpodobně z jednoho zdroje, a uvádí číslo 90.
Ano 90 lidí v autobuse.
V Kulturní Plzni to není neznámý obrázek. Během školního roku napomáhají městskou hromadnou dopravu vyplnit studenti, na začátku a konci směny, pak pracovníci z průmyslové zóny.
Stejně jako v jiných městech naší republiky se HMD říká "SOCKA", pravděpodobně proto, že se v ní mohou lépe seznamovat lidé různých sociálních skupin, navazujíce tak harmonický a kulturní vztah jednotlivce k celku, a celku k jednotlivci.
Není se proto čemu divit, že tolik Plzeňanů raději odloží svá vozidla, aby si kulturu užili plnými doušky. Rádi stojí frontu na svou vlastní Plzeňskou kartu, kterou v její dokonalosti je potřeba pravidelně měnit a zařadit mezi sadu svých dokumentů. Jakou radost mají například důchodci, kterým město garantuje nově jízdu zdarma, jen když se prokáží právě tímto dokladem, který si budou muset zakoupit.
90 lidí na malém prostoru ukazuje, jak soudržné společenství občanů Plzeň tvoří. Někteří berou za samozřejmé i podělení se o obsahy cizích peněženek a tašek. Vypozoroval jsem, že do nejvíce naplněných autobusů, tramvají a trolejbusů, vstupují lidé evidentně nemající práci, za to mající volné ruce, díky nimž dokáží odlehčit nejedné kabelce, kapse, či dokonce baťohu. Aktivní pomoc cizím lidem, tak je běžnou součástí plzeňského kulturního života.
I přes titul Evropského města kultury 2015, je průmyslová tvář Plzně ta, která je podporována více. Neznamená to, že dostává více Plzeňanů práci, ale to, že se do Plzně dostává stále více agenturních pracovníků z okolních zemí. S těmi, kdo přichází za prací, však přichází i ti, kdož skutečnou práci nehledají. To co očekávají je snadný zisk z cizích kapes a ten se jim zde daří získávat a je jedno učiní-li tak v MHD, či kostele (obojí jsem zažil na vlastní kůži).
Ačkoli se k tématu již nikdo nevrátil, zajímalo by mne vyjádření pachatelů, proč si za cíl vybrali právě autobus. Předpokládám, že protokol bude sice obsahovat prohlášení typu "Nešťastná náhoda", "Stříleli jsme jinam", "Rána vyšla náhodou", ale mne by zajímala pravá skutečnost.
Tou totiž může být předání cenné otcovské zkušenosti na syna a moudro by mohlo znít:
"Pamatuj si synu, ať uděláš cokoli, prachy ti pomůžou z problémů"
