"Tak nám zabili Ferdinanda", řekl by dobrý voják Švejk. Já dodávám "a banky spáchaly sebevraždu". Důvodem je neudržitelné nutkání vydělávat víc a víc, i když už prostředky není kam dávat. V minulosti limit byl velikostí trezoru
Dnes, v době virtuální měn nul a jedniček, jen záleží na velikosti datového úložiště a proto není "žádný limit".
Banky snížili úročení vkladů na nulu, a už na konci minulého roku avizovaly, že úrokové sazby budou negativní. Co zapomněly dodat je fakt, že se dostáváme na úroveň státních finančních institucí dob minulých, které se vždy pilně snažily na paušálních poplatcích za vedení účtu, vybrat více, než musely klientům dát, či být alespoň na nule.
A tak dnes nastává stejné, resp. větší dilema, než v minulosti. Proč?
Protože z mnoha domácností zmizely jak matrace plněné senem, či koňskými žíněmi, tak polštáře a peřiny plněné peřím. Ve všech těchto domácích pokladech, šlo totiž zaměnit nepozorovaně část originálního obsahu bankovkami a těšit se z bohatého spánku.
Dnes jsou matrace z polyuretanové pěny s paměťovým efektem, stejně jako polštáře s prolisem přesně si pamatujícím správnou polohu našeho krku a přikrývky z dutých vláken jen těžko skryjí stejný obsah.
Největší legrace je, když si v bance chcete půjčit s domněním, že bude postupovat stejně, jako v případě úročení Vašich peněz a Vy zjistíte, že Vás bankéř s úsměvem a nadšením pronáší slova o pouhém pěti procentním úroku a zeptáte-li se na důvod rozdílného přístupu, začne zpívat píseň o těžkých dobách a jedenácti sirotcích, které potřebují jíst, a on nemá dosti mléka.
Hledal jsem na trhu, a to i na historickém, paralely, které by mohly pomoci a budete se možná divit, ale já je našel a nebylo to tak daleko.
Je jimi garantovaný přínos z půjiček na podepsané obchodní případy.
Co to je?
Maličkost.
Na trhu jsou firmy, které se snaží růst na rozdíl od těch státních, či nadnárodních, to činí z vlastních peněz. Zároveň mají však velký potenciál růstu, trvalé klienty a s nimi i jejich rostoucí objednávky. Tyto firmy se dostávají do „ekonomického problému“ v okamžiku, kdy dostanou na základě spokojenosti klientů větší objem objednávek, tedy v době, kdy se projeví jejich úspěšnost.
V takový okamžik mají (na rozdíl od gigantů a mnoha dalších, kterým banky a státy servilně a zvyku nalévají další miliardy do bezedných natažených dlaní), zajištěný odběr, zajištěnou možnost výroby i logistiku a jediné co musí zajistit, je často zafinancování nákupu většího, než se původně plánovalo.
Banky, nepůjčí.
Lichváři by půjčili, ale těm se majitelé těchto firem vyhýbají.
Nabízí se pak půjička ze strany rodinných příslušníků s jasně definovaným průběhem, či půjička od lidí, kteří nejen chtějí pomoci, ale očekávají, že se jim investice v krátké době a s rozumným navýšením vrátí zpět.
Co znamená rozumné navýšení?
Je to třeba 5, ale i 10%, které správný podnikatel má v marži svého obchodního případu a je ochoten se o ni dělit. Není řeč o roční, ale často jen o měsíční půjičce.
Nemluvím zde o crowdfundingu, neboli komunitním financování, kde je často výsledek nejistý a ani o nové formě financování, jak ji prezentuje na tuzemském trhu ZONKY. Toto je přímý vztah mezi těmi, kdo nechtějí, aby jim často těžce vydělané peníze v bance ležely a ztrácely jen a pouze na hodnotě, ale mají zájem, aby se z nich stal stejný nástroj, jako z těch ostatních, tedy nástroj užitečný jak pro ně samotné, tak pro ostatní, kterým věří, a kteří si to zaslouží.
Jste-li v této situaci a jen máte problém, že nevíte kam a komu, věřte, že tento příspěvek je stejně, jako celý blog psaný z vlastní zkušenosti muže, který se rozhodl nepodnikat proto, že chce mít na soukromém účtu miliardy, ale proto, že chce VYTVOŘIT SVĚT BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ a s ohledem na skutečnost, že nikdo nechce žít na skládce, se dostává i do podobných situací, které rychlost změn, které realizuje, brzdí.
Na závěr se jen vrátím ke svým slovům v perexu tohoto příspěvku, kde píši o "sebevraždě bank". Přirovnal bych ji ke smrti z přejedení. Neuvědomují si totiž, že až puknou, nic se nestane, ono to totiž jde i bez nich.
