Ne, tedy doslovně. Já konzumuji jen jejich obsah a víte co, ta dieta není vůbec špatná. Díky rozšiřující se penetraci mobilních technologií a transferu informací, tak stačí zajít denně na www.menicka.cz a jsem sytý.
Říkám tomu - Permanentní Půst, neboli "PP"
Na rozdíl od projektů PPP - kde pod záminkou spolupráce soukromého a státního sektoru vytváří hladší penězovody z kapes všech, do kapes jedinců, se PP vyznačuje vysokou efektivitou a hlavně výraznou redukcí nákladů.
Vezmu-li, že průměrný oběd vyjde na 125,-Kč (samozřejmě bez pití), pak při průměrném pětidenním pracovním týdnu můžeme uspořit 625,-Kč týdně. To znamená za měsíc 2.500,- a za rok to dává hezkých 30.000. To je, či byla, maximální částka, jakou stát přispíval na stavebním spoření.
Promítl-li bych to do jedné dekády, pak se jedná o 300.000,-Kč a to už je částka významná.
Ovšem zprůměrování ceny oběda není optimální. Mnohdy je podstatně dražší, jindy se najíme i za polovinu, ale na co jsme zapomněli je cesta do restaurace, často i parkování a pak samozřejmě ona lákadla u stolu a vůně a další propriety, které Vaši peněženku odlehčí zase o něco více.
Ještě před rokem bylo pro mne standardem jíst 3x denně.
Zajímavé je, že snídaně se již více než 3 dekády sestává standardně z hrnku dobrého čaje a 2 ks sušenek (ne 2 balení), speciálně se pak jedná o Mariolázeňské sušenky KOLONÁDA, výrobce OPAVIA. Jedná se o jedny z mála produktů, které se chuťově za léta nezměnily. Jsou sice menší, hubenější a dražší, ale to mi až tak nevadí.
Oběd již od začátku roku prostě vynechávám
A večeře je na domácím stole různorodá, ale nejedná se o žádné přejídání, spíše o zdravé zakončení dne.
Když jsem s PP začal, bylo to trochu nedobrovolné. Nepotřeboval jsem hubnout, ale potřeboval jsem šetřit a i částka za oběd, v celkovém součtu byla pro mne neúnosnou.
Ze začátku se projevovaly standardní syndromy půstu. Bolest hlavy, kručení v žaludku, výjimečně fyzická slabost, ale neutekl ani měsíc a tyto syndromy zcela vymizely a dnes naopak, najím-li se v poledne, tak jako jsem to dělal dříve, nemám již chuť večeřet.
V překonání syndromů uváděných výše mi hodně pomohlo právě pojídání jídelních lístků, resp. jejich obsahu. Tyto jsem studoval již dříve, když jsem ještě obědval a to z toho důvodu, že dnešní nabídka restaurací ve spojení s elektrickou jednokolkou, mi umožňovali jíst jen tam, kde udělali aktuálně jídlo, na které jsem měl chuť, a to po celém městě, bez limitu.
Tak jsem poznal spousty nových míst, restaurací, ale i lidí, kteří je provozují a to bylo příjemné a nové,
Zpátky však k Permanentnímu Půstu.
Zamyslím-li se co mi dal, pak musím říci, že například lepší fyzickou kondici a dokonce možnost obléci věci, které mi dobře sedli již před 20 lety a zase se vrací do módy. Zároveň mám dobrý pocit, že se mi podařilo zmírnit objem plýtvání a negativní stopy, kterou jsem jako konzument nechával za sebou.
Nevím sice co na to paní doktorka Cajthamlová, koučové za zdravý životní styl, či pan Pohlreich, ale já považuji Permanentní Půst za užitečný a to nejen po fyzické, ale i té ekonomické stránce, protože chladnička a mrazák naplněné od shora dolů, mne šťastnějšími již dlouho nedělají.
Takží i Vám přeji Dobrou chuť, pokud právě pročítáte.
