Jedeme za hranice. Proč?

Dnešní příspěvek, ač se to může z názvu zdát, nebude o zahraniční dovolené. Bude o tom, jak se myšlenka a s ní i celý projekt budování světa bez odpadu a plýtvání rozrůstá za hranice a to nejen ty Plzeňské, ale i tuzemské.

Dokonce by se dalo říci, že se rozrůstá i za hranice Evropské a to vše bez podpory státu, evropské unie, investorů, politiků, jen a pouze z vlastních prostředků, které získává na realizacích.

Před několika dny skončil týdenní plzeňský pobyt zahraniční zájemkyně o budování světa bez odpadu. O tom, že hledá možnost účasti v podobném smysluplném projektu, jsem se dozvěděl díky informaci ze sítě JCI, resp. od pracovnice JCI, paní Blanky Bendlové, která na profil kandidátky narazila při jednom ze zahraničních jednání této organizace a při slově upcycling se jí v hlavě vybavila má slova z jednoho ze společných jednání.

Prvním krokem k zahájení spolupráce byla výměna e-mailových zpráv. Já se dozvěděl více o kandidátce a ona zase o naší činnosti.

Protože jsme oboustranně nalezli shodu, došlo k dohodě o návštěvě.

A pak to přišlo. Slečna Amiel přijela v pátek, sama, a s ohledem na skutečnost, že si cestu sama hradila, volila nejlevnější možný, avšak stále svým způsobem garantovaný způsob dopravy. Z Prahy do Plzně šlo o Blablacar. Jedná se o formu spolujízdy, která také patří ke světu bez odpadu a plýtvání.

Ačkoli jsem věděl, že kandidátkou je mladá žena, její mládí mne překvapilo, stejně jako skutečnost, že na týden pobytu přijela s jediným batohem, jehož velkou část zabíral notebook.

S ohledem na snahu, dosáhnout maximálního využití času i prostoru, jsme využili vstřícnosti hlavy projektu ŽIVÁ VELRYBA, o kterém jsem již psal a Amiel tak mohla velkou část svého času strávit v prostředí tohoto projektu a lidí, kteří se mu věnují. Během pobytu tak mohlo dojít k vytvoření nového projektu, který by edukativní koncept ŽIVÁ VERLYBA přinesl ze suchozemského Česka, na ostrovní Tenerife, kde Amiel již desátým rokem žije..

Jak vidíte na obrázcích níže, čas byl stráven intenzivním předáváním informací, vzájemnou spoluprací a prací se dřevem, barvou, keramikou i společným sdílením prostor uměleckého zázemí projektu.

Amiel se učí změnit svět

Má část byla protiváhou umělecké činnosti. Jednalo se o představení světa, v němž je každý den generováno větší množství odpadu, než v celých městech za měsíc, či dokonce za rok. Šlo o seznamování s jednotlivými projekty, kterými budujeme svět bez odpadu, projekty po nichž na každém z míst je odpadu méně a méně.

S projekty, které firmy mohou odprezentovat nejen na papíře výročních zpráv, ale v realitě, kde nejsou snížení negativních dopadů výroby na životní prostředí a udržitelnost jen prázdnými slovy, ale realitou. Projekty, které od mnoha "neziskových, zelených aktivit" jsou pro firmy dodatečným ziskem a úsporou často nemalých nákladů spojených s "HOSPODAŘENÍM S ODPADY".

Ve 20 letech nemáte primárně mnoho možností vidět továrny jinak než z čela leštivých fasád, případně od výrobního pásu, a proto návštěva toho, co se skrývá za nimi, bylo skutečným šokem. Stejně tak sklad plný nikdy nepoužitých věcí skladů civilní obrany, oblečení osazené ještě originálními visačkami z roku 1966, plný vyřazených počítačů, tiskáren, nikdy neotevřených tonerů do nich, či vybavení divadla, které prostě někdo nepotřeboval.

V průběhu pobytu samotného jsem se dozvěděl, že absence velkého kufru plného nového oblečení na každý den, který si standardně cestovatelé vozí, souvisí s poměry, z nichž Amiel pochází. 

Navíc je vlastně imigrantkou, narodila se totiž ve Venezuele

Amiel však nepřijela s cílem vydělat bez ohledu na obor, který jí bude nabídnut. A i přesto, že na předchozí cestě onu možnost měla (pracovat v Berlíně v obchodu s Japonským drahým oblečením), rozhodla se hledat dál a přijela do Čech, protože ji myšlenka a možnost budování světa bez odpadu, zdála natolik troufalá, že chtěla poznat, kdo za ní stojí.

Po neuvěřitelně intenzivním týdnu odjela. Hlavu plnou myšlenek, projektů, procesů a já jsem byl jist, že se za dva měsíce vrátí. Vrátí se proto, že budeme 3 měsíce intenzivně připravovat otevření plnohodnotné pobočky vznikající mezinárodní sítě na ostrově Tenerife, na místě kam spousta Evropanů jezdí nejen trávit dovolenou, ale současně i vytvářet velké množství odpadu, který po jejich pobytu zůstává, stejně jako po práci tamního průmyslu.

Už při první návštěvě se podařilo Amiel zanechat výraznou stopu, ke které patří, mimo jiné i skutečnost, že realizovala svůj první INDUSTRIAL UPCYCLING projekt. Jeho výsledkem je přerod obalu od džusů RELAX na uzavíratelné pouzdro, vizitník, či peněženku, nesoucí stejné jméno. Jak na to, můžete vidět na videu níže

Když jsem ji odvezl na autobus, podíval jsem se na tachometr svého vozu, jeho čísla mne utvrdila v tom, že projekt bude úspěšný.

Nyní již chápete první větu názvu článku, možná že Vám však uniká význam otázky PROČ?, kterou jsem připojil. Důvod je prostý je jím slovo SVĚT v mém cíli, vytvoření světa bez odpadu a plýtvání a jen rozšířením do další destinací světa, bude možné tento svět splnit. 

P.S. Den před odjezdem Amiel se nám podařilo našimi projekty získat pozornost další části světa. Pozornost přišla z Velké Británie, a projektu ZERO WASTE WEEK (Týden bez Odpadu), o kterém jsem Vás informoval včera a budu informovat každou středu až do 5 září, kdy budeme týden bez odpadu žít

Od minulého týdne jsem se stal českým ambasadorem tohoto projektu a jediným mužem bloggerem, který tento projekt bude reprezentovat. Vypadá to totiž, že odvahu změnit svět k lepšímu, tedy ke světu bez odpadu, mají jen ženy, které jsou ve skutečnosti tím silnějším z pohlaví (i když paní Angela je jednou výjimek tohoto pravidla, ač se tváří jakkoli). I proto věřím, že s AMIEL se nám podaří dostat zase dál.