Znáte pane Eschera a jeho obrazy? A co takhle Möbiovu smyčku? Esperanto? Je toho strašně moc, co neznáme, ale zní tak lákavě, že nedá mi to, abych nechtěl vědět víc a pak, nikdy nezapomenout.
Zamyšlení nad vlastní existencí, stále méně času mi na něj zbývá a místo toho brouzdám po hvězdné obloze připoután pevným lanem sám k sobě.
Formy danné staletími, kdy slovo používalo se ke psaní životních příběhů a osudů. Poezie je to, a nebo zase ono, a úsměvem můžeš si i zaplakat. Výraz tváře převážně skeptickýke všemu co se děje kolem
a verše mezi řádky schovávají se proto, aby nalezeny byly pozorným čtenářem. Bude nějaký? Snad autor sám přečte si jednou svoje dílo, řekne něco?
Proč
slova jsou zbytečná
každý vidí obraz
svýma vlastníma
očima
a rámy jenom brání nám v zahrnutí další plochy, která nebyla již namalována. Sám používám barev jen skromně, snažím se vystačit si se dvěma s černou a bílou, někdy je to těžké, jindy ani jiná barva do konceptu mých myšlenek nezapadá. Ale černobílé růže, nepotěší oko jako jejich rudé sestry, i když voní stejně. Včera zase zaposlouchal jsem se do IMAGINE, a bylo mi jako bych znal toho slavného Johna, který dal text, i cit aby stvořil tuto píseň, a pak šílenec s pistolí. Nejenom na prezidenty jsou atentáty, i na básníky. Nemusí to být zrovna kulka stačí existence, existenční problémy a básník jež brání se zuby nehty stejni zapadá do roviny vývoje. Ohlíží se zpět, ale je tak těžké dojít na začátek pro trochu nevinosti. Business nemá čas na verše.
Lets try again another language. Maybe I will find more in it, then in my own. Where are the right words? It´s a long time ago, as I use it every day. Now I am weak, and my tears are not on my cheek, but inside my body. Tears, I could be happy, a have found my new love, maybe my new life, it looks so beautiful, and I Hope, what else can I do. Du weist es nicht, Ich auch nicht, man kan sich nur fragen ist es richtig so? Sollen wir wirklich schon einmall gelernte Worte vergessen, oder ist es Zeichen des Blödsins. Vergis nicht die Warheit für die du gekämpft hast. Ist es lange her, aber das Gedechnis...
Vše je uloženo, i když to není gramaticky správně, já přesto doufám že mi bude rozuměno. Omluvte prosím přehmaty, omluvte hrubky, které jak někteří říkají nelze přehlédnouti. Omluvte mne, když píši nemám čas kontrolovat, a když kontroluji nemám naopak čas, a vlastně ani chuť psát. Je to proces který by mi měla vysvětlit zřejmě má učitelka jazyka českého, škoda že nebral jsem filosofii, také bych měl na co vzpomínat. Negace, negace, pozitivní přínos literatury faktu, a pozitivní fakt přínosu literatury. Fráze bez významu. Proč?
