Přední němečtí výrobci se na konferencích předhánějí v proslovech, jaká přední místa právě jejich koncerny zabírají na poli elektromobility a národ samozřejmě tleská, stejně jako politici. Není však možné, že je to jen pohádka?
Právě tuto otázku si dali autoři televizního dokumentu zpracovaného německou veřejnoprávní televizí ARD. Dokumentu, který nese příznačný název Pohádka o elektromobilitě
Pro ty z Vás, kteří ovládáte němčinu, doporučuji se pohodlně posadit a tento 45-ti minutový dokument si vychutnat v originále a to před tím, než budete pokračovat ve čtení.
Pro Vás ostatní se pokusím obsah shrnout, ale před tím, ještě připomínku, proč Vás tímto tématem zatěžuji, když jsem si dal za cíl VYTVOŘIT SVĚT BEZ ODPADU.
Odpověď je poměrně prostá, nejenom emise ze spalovacích motorů jsou odpadem, nejen starší auta, která dáváme dobrovolně, či jsme nuceni do šrotu, protože politik řekl, že už nesmí jezdit, ale i skutečnost, že 90% vozidel jezdících po městech (a nejenom tam) je obsazeno jediným pasažérem v podobě řidiče, považuji za odpad, a proto hledám možnosti, jak mu předcházet.
Přechod na elektro-mobilitu a to již v podobě mobility osobní, rodinné, hromadné, či nákladní, k možnosti prevence patří, a budou-li se nadále vyvíjet i další "čistší" pohony, jistě se přechod bude týkat i jich.
V této fázi bych rád upozornil, že článek jsem začal psát 14.9.2015, tedy téměř dva týdny před propuknutím aféry společnosti VW a dalších automobilek.
Dokument jasně ukazuje, že i když mají šéfové automobilek a politici plná ústa elektromobility, čisté dopravy, obrovských podejů a akcí, skutečnost je zcela jiná. Z půjčených elektrovozidel je noční můra majitelů kteří se bojí, že nedojedou, a když dojedou, tak se již nevrátí, protože ano jaksi není kde dobíjet. A ona přední místa na žebříčcích prodejnosti jsou pravděpodobně míněna ta nejnižší na žebříku skutečně prodaných kusů mimo vlastní koncern.
Ona prevence se totiž často v očích společností, po vzoru politiků, mění z reálné na virtuální. Není důležitá skutečnost, ale naplánované cíle a to nejlépe za horizont, času i událostí. K tomu je nutno přihodit ohromující objemy uspořených uhlíkových plynů a neuvěřitelné informace o spotřebě, a cíle, které kdyby se dodrželi, by již dnes zajistili blahobyt všem na Zeměkouli.
Skutečnost je však jiná a liší se diametrálně. Podvodný software, kterému je ukradená čistota vzduchu, důležitá je jen přítomnost kontrolní sondy při měření. Zalepené dveře a mezery pro snížení objemu odporu vzduchu a teoretické dopočty spotřeby vozidel, které (světe div se) není možné dosáhnout, ani kdyby vozidlo jelo pořád a bez přestání z kopce.
Teorie, krásně zabalená a prezentovaná v každém propagačním letáku a reklamě. Kupte si mne, jezdím jen za 3 litry. Tyto slogany mi připomínají inzerát na brýle, který sliboval, že "Koupí našich brýlí přijdete o tři kila". Mnoho hubnoucích dalo se nachytat, než pochopili, že se jedná o 300,-Kč, které ubudou v jejich peněžence a ne o hmotnostní rozdíl indikovaný jejich osobní váhou.
Udržitelnost byla vynalezena s dobrým úmyslem, ale je hlásána hlavně proto, aby se jí nikdy nedosáhlo. Jedním z příkladů může být DRUHÝ ROČNÍK NÁRODNÍ KONFERENCE PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADŮ, jejíž pozvánka se mi dostala do ruky, ne díky pořadatelům, ale partnerům našeho cíle. Tato konference se konala ve dnech 6 a 7 října 2015 v Kongresovém sále ČVUT.
Konference byla skutečně nabitá a ve dvou dnech mohli účastníci vstřebat 40 příspěvků a to v čase od 9:00 do 17:30 po oba dva dny. Většina příspěvků byla přednášena akademickou sférou, pracovníky státní správy a v rámci celé konference v trvání 17 hodin, se našel čas i na devět dvacetiminutových oken pro dotazy (nepočítaje-li oběd, občerstvení případně společenský večer). Když totiž dopočítáme i je, včetně společenského večera zjistíme, že zábavě organizátoři věnovali trojnásobek času na dotazy.
Snad i proto je nutné, aby každý z účastníků za svou účast zaplatil. Za každý den to je 1.900,-Kč a za společenský večer dalších 2.500,-Kč. Pro každého, kdo by se chtěl účastnit celé konference, to znamená za dva dni uhradit 6.300,-Kč, tedy pokud se nepletu téměř polovinu minimální mzdy.
V době, kdy tento článek píši, ještě nejsem rozhodnut o vlastní účasti, a proto zakončím jinak, než osobní zkušeností.
Před samým závěrem mi to nedá, abych se nepodíval, kdo za konferencí stojí. Garantem je Ministerstvo Životního Prostředí a záštitu nemá nikdo jiný než pan premiér Bohuslav Sobotka a také Ministerstvo Průmyslu a Obchodu, avšak nikdo z nich není organizátorem. Tím je České ekologické manažerské centrum (CEEM) a redakce odborného měsíčníku ODPADOVÉ FÓRUM. Za nimi stojí světe div se jedna z odpadových společností, společnost, která rozvířila vody v projektu recyklace solárních panelů a dnes se soustředí na elektrošrot, který od občanů a firem zadarmo odebírá.
Hovoří-li na mnohých z provozovaných stránek o udržitelnosti, a prevenci vzniku odpadu, pak přemýšlím, zda-i by tyto principy neměla nejdříve aplikovat sama u sebe. Co se týče udržitelnosti ekonomické, k té má, dle vlastního výkazu, zatím ještě daleko.
Na závěr si dovolím poznamenat maličkost, kterou jste možná přehlédli a to, že je zcela jedno v jaké zemi jste, plýtvání je všude dobrým businessem, na kterém se staví nejen vzdušné, ale i extrémně výdělečné zámky. Stačí jen pravdu schovat za pěkný marketingový prospekt, reklamu, či konferenci a pak přeci musí všichni pochopit, že odpad je nutnost a jeho prevence, je vlastně nesmysl, jehož nesmyslnost je třeba vysvětlit.
Odpad jsou peníze, jak ukazuje mimo jiné i série TRASHMADE, kterou právě organizátor, resp. jeho vlastník, sám propaguje.
