Myslím, že tímto příspěvkem zvednu mnoho lidí ze židlí a to je dobře. Budou alespoň místo sledování sportovních aktivit na gauči s ovladačem v ruce, vykonávat sami nějaký pohyb, který (při troše vůle), mohou nazývat sportem.
Důležité je mít vždy u sebe lahev piva (z každé reklamy je jasné, že bez piva sport neexistuje) a bude-li pytel brambůrek, o to lépe, nebo třeba andrejova klobáska bez masa, dobře sedne do žaludku.
Důvodem, proč jsem se rozhodl tento příspěvek napsat, je postupná kumulace sportovních událostí, které, díky globálnosti, či existence globálních žebříčků jsou organizovány v nesmyslné době a často i na nesmyslných místech.
Jedním z nejvýraznějších výkřiků byla zimní olympiáda v Soči. Pořádání zimních olympijských her u moře může žádat jen šílenec a šílenci mohou toto místo vybrat jako nejlepší.
Dalším malým kamínkem velké mozaiky byla i Jezerská padesátka, která se již několik let za sebou potýká s nedostatkem sněhu a okruh se zkracuje a zkracuje rok od roku.
Fotbalový šampionát v arabském světě, v době největších veder, bude dalším a tak bychom mohli pokračovat.
A když už se například v Alpském lyžování dojde stavu, kdy je dost sněhu, pak počet úrazů je tak vysoký (díky zledovatělému povrchu s kombinací s novými druhy lyží), že organizátoři zvažují jejich zpomalení minimálně ve svých prohlášeních, k jejichž realizace stejně nikdy nedojde, protože by závod "ztratil na své atraktivnosti"
Kromě jiného jsem v jednom ze svých starších příspěvků zmiňoval nesmyslnost mobilního cirkusu souvisejícího s ruskou loterií velkých globálních akcí, kterými jsou olympiády, mezinárodní šampionáty a další. Ač se má zdát, že výběr je vždy otázkou náhody a následně výběru odborné komise, jsou za vším peníze, nic víc.
Sportovní duch, na těchto vysokých úrovních, je něčím, nad čím se všichni rádi zasmějí a tímto končí.
Při většině podobných "zažitých akcích" se přestala již dávno vnímat realita prostředí. Jediným kritériem je objem prostředků, které pořadatel nabídne s vidinou jejich získání zpět.
To už se pěkných pár let nikomu nepodařilo a přesto ve své slepotě, hlásí znovu a znovu.
Očekávám, že i nadále bude probíhat divadlo výběru nových destinací, tak aby ty loňské byly zapomenuty a budovy opuštěny, stejně jako půda a prostor vyhrazený statisícům. Peking, Soči, ale i Londýn, či Praha. jsou po olympiádách nejen ve ztrátě, ale i v deficitu prostoru, protože na místě, kde kdysi stály domy, byly parky a zahrady stojí nyní nevyužívané, či jen sporadicky využité prostory (jakými je například i Pražský Strahovský stadion), nad kterými bdí ruka a oko politiků, hledící zabránit jakémukoli využití smysluplnému.
Při transportech závodníků, techniky i diváků se vyprodukuje takové množství emisí, že by za ně emisní odpustky zvané povolenky v plné výši, získali i celé země.
Objem vody, která se spotřebuje nejen při výstavbě, ale i při onom krátkodobém tanci radosti, by mohlo napojit většinu z těch, kteří umírají denně žízní.
Nejhorší na tom všem mi však připadá skutečnost, že se vše děje ve jménu humanity a to stejně, jako odpadové společností dělají vše ve jménu ekologie.
Řešení samozřejmě existuje, ale zájem o něj není a tak i nadále, stejně jako za dob Cézarových, Kaligulových, Stalinových i Hitlerových budou hry ve stále nabubřelejší podobě tím soustem, které ucpe ústa žbrblalům a možná, na chvíli i hladovějícím, kteří v okamžiku vítězství národního mužstva budou podělení dostatkem slivků nabízejících dlouhotrvající kocovinu, při které na své starosti v deliriu vítězství zapomenou.
P.S. Vrátím-li se k tématu Jizerské padesátky, zajímalo by mne, zda-li by její zakladatelé trvali na fixním datu trvání, či zda-li by ji prostě přeložili na dobu, kdy sněhu bude dost. Co myslíte?
