Fakta nelžou, lžou jen jejich vykladači

K napsání dnešního článku mně dovedl souběh dvou zpráv, vědeckých studií, resp. jejich výkladů. Ten první pochází z tuzemska a druhý ze zahraničí. A zatímco ten tuzemský jásá nad tím, jak jsme dobří, ten zahraniční odhaluje pravdu

V principu však nezávisí na tom, zda-li žijete a pracujete v Čechách, či v zahraničí, důležité je, zda-li informace, které předáváte, jsou po vůli Vašemu chlebodárci, resp. chlebodárcům, či zda patříte mezi ty lidi, kteří si mohou dovolit předložit skutečnosti tak, jak jsou.

Nedá mi to, abych si nevzpomněl na léta své školní výuky, které probíhala ještě v republice s přívlastkem "socialistická".

Velkou a důležitou funkci (stejně jako v současnosti), měli nástěnkáři, kteří zdobili nejen třídní, ale i veřejné nástěnky na chodbách obrázky a hesly poplatnými dané době a datu. Po vybudování nové základní školy, se v ní, namísto standardních dřevotřískových nástěnek objevily na chodbách skleněné vitríny a nástěnkáři mohli přejít z 2D do 3D zobrazení což dávalo práci a sdělení novou dimenzi.

Byla to nečekaná výzva, ze které mi zůstala v hlavě následující vzpomínka.

Na oslavy konce druhé světové války, bylo rozhodnuto vystavit k obrázkům i kus "fyzické historie", ale jak na to? Jak udělat, aby pohnula srdcem nejen žáků a učitelského sboru, ale i návštěvníků z řad rodičů a členů komunistické strany, kteří se při návštěvách školy často střídali?

Nakonec se podařilo a ve vitríně byla vystavena košile partyzána, prostřelená kulkami nacistů a zbarvená krví neznámého hrdiny.

Unikát

Samozřejmě

I když jak se to vezme

Jednalo se o vyřazenou košili pana ředitele, z jeho mladších (štíhlejších let), do které paní učitelka pečlivě zapálenou cigaretou vypálila několik otvorů a dobře zvolenou rudou barvou vytvořila "krvavou autenticitu".

Pokud si dobře vzpomínám, visela tam košile několik let. Dostatečně dlouho na to, aby nejen návštěvníci, ale i její tvůrci začali věřit, že se jedná o originál.

Tak to je i dnes.

Zatímco česká media jásají s odkazem na americké zdroje, že LÉČBA ZABRALA, OZÓNOVÁ DÍRA SE ZACELUJE. Což je vynikající, řeknou si mnozí a zapálí si cigaretu, zatůrují motory a zatopí pod kotly, protože teď už se nemusíme ničeho bát a "můžeme si užívat" se jinde ozývají zcela odlišné hlasy.

Ve stejný den si přečtete v tisku zahraničním, že bití na ALARM je nutné zintenzivnit, protože nejen, že se tak výrazně změnily větrné proudy tak, že překročily rovník a postupují dále na sever, což je mimo jiné znát i na teplotních výkyvech v tuzemsku, ale ona navíc Země ztrácí pomalu, ale jistě atmosféru, velice podobně jak to bylo ukázáno v parodii na filmy Star Wars nazvanou SPACEBALLS.

Mnozí z těch, kteří jako nejvyšší bod svého snažení vidí paty, případně konečník svého chlebodárce, se při této představě jen slabodušsky pousmějí, protože to je přeci daleko a jich se to netýká.

Bohužel si neuvědomují, že uniká-li do vesmíru 90 tun atmosféry denně, je celý proces stejně dobře vratný, jako propíchnuté lehátko uprostřed velkého jezera, či moře, brzy dojde dech i jim a pak, budou-li lapat po dechu nad, a následně i pod hladinou, je možné, že pochopí.

Myslím, že jako první by na poplach mohli potápěči, kteří mají zkušenosti s dekompresí a dekompresní komorou, či ti kdo zkouší pokusy ve vakuu.

Je to jako, kdyby se někdo rozhodl vyzkoušet, co by se stalo, kdyby té modré kouli ubral trochu vzduchu. Jako kdyby to byl pokus s cílem zjistit, zda-li to bude všem jedno, či ti tvorové, kteří na ní žijí a nazývají se nejinteligentnějšími bytostmi nejen planety, ale i vesmíru, dokáží díru najít a zalepit

JAK?

Změnou přístupu a chování. Přestat plýtvat zdroji. Začít přemýšlet a učit se jak zacházet s tím co máme, ne stále hledat to co nemáme, abychom toho měli víc, a když odejdeme na onen svět, mohli zanechat svou skládku dalším generacím.

Záměrně nepoužívám výraz "Po nás potopa" protože voda a kapaliny začínají být tak vzácné, že každý si své kapky slízne raději sám.  Myslím, že je na čase změnit bankovní sejfy na tanky na tuto drahocennou surovinu, jejíž hodnota mnohde již dnes předčí hodnotu peněz a drahých kovů..

A i když je voda druhou nejdůležitější "surovinou" pro život nejen člověka, je třeba si uvědomit, že důležitá je i potrava. Fascinuje mne proto nejen, že většina států světa ponechává plýtvání potravinami a jídlem volný prostor, ale i skutečnost, že i přesto, že již řadu let existují organizace a dokonce i celosvětově uznávané ceny THE WORLD FOOD PRICE, v nichž jsou oceňovány potraviny, které mohou výrazně zabránit šíření hladu a zároveň i plýtvání jídlem.

V tomto roce zvítězil projekt, který zvýšil přínos a výnos potraviny, která se pomalu, ale  jistě dostává i na tuzemské talíře, patří však, jak ukazuje cena v obchodních řetězcích, mezi potraviny luxusní, vůbec ne pak základní. Jedná se o sladké brambory, resp. o jejich speciálně vyšlechtěný druh.

Záleží jen na každém z nás, bude-li bezmezně věřit nástěnkám a nástěnkářům, či zda využijeme dostupnosti informačních zdrojů a prohlédneme lži. Ty jsou totiž často a záměrně šířenys cílem zachovat a ještě zhoršovat špatný stav, z něhož tečou miliardy do soukromých kapes, beze změny.