To, že E-MOTION je elektromobilita, a to ve všech podobách již víte (píši o tom často). V poslední době však přibývá dotazů na téma a co dál? Co existuje a co existovat bude? Rozhodl jsem se v tomto příspěvku zkusit odpovědět
Nemusíte se bát, nebudu zacházet až do dob zlatého věku elektro-automobilů, to znamená do počátku 20 století. Zůstanu v tom jednadvacátém, „pokročilém“ a navíc i u prostředků osobní elektromobility, kterým rozumím nejvíce.
I přes výše řečené, se musím v úvodu vrátit na úplný začátek a to do roku 1890, kdy bylo ve Spojených státech patentováno první elektrické kolo, které k osobní elektromobilitě patří. Já se však chci věnovat spíše prostředkům s gyroskopem.
Na jejich začátku byla SEGWAY a její původce pan Dean Kamen, kterého bohužel většina lidí v tuzemsku nezná, protože by SEGWAY vymyslel, ale proto že se rozhodl na ní spáchat sebevraždu a to skokem, resp. sjezdem z útesu. Důvodem byla deprese.
Nejen našim politikům bych rád připomenul, že začátek E-MOTION E-VOLUCE začal v podobě SEGWAY již v roce 2001. A dnes pouhých 14 let dál, se začíná v Čechách hovořit o tom, že by se měl provoz SEGWAY ve městech omezit, s čímž s ohledem na masivní konstrukci tohoto dopravního prostředku musím souhlasit.
Uběhlo necelých 12 let a ve světě se začala objevovat řada produktů, které s osobní elektromobilitou souvisí a to nehovořím jen o často nepovedených kopiích SEGWAY, které, protože nedokázali zajistit správný čip, vypomáhali si třetím kolem skrytým v zadní části přístroje.
Objevily se jednokolky, které neporušovali patenty vážící se k SEGWAY a ukázalo se, že ony dříve nepřekonatelné patenty jsou děravé jako síto a gyroskop, patentově chránit nelze.
Jednokolky přinesly do osobní elektromobility nový vítr. Jejich největší uživatelská skupina nejsou ani zdaleka mladí lidé, ale lidé ve věku mezi 40 a 60 lety věku.
Jednokolka osvobozuje uživatele od vysoké hmotnosti, řídítek a druhého kola. Obé je nadbytečné. Co však vyžaduje je cvik.
S ohledem na výše uvedenou věkovou skupinu uživatelů se však ukázalo, že děti a vnuci uživatelů jim jejich osobní mobilitu závidí.
Proto se na konci roku 2014 objevil první přístroj typu hooverboard, který nazývám PŘEVOZNÍK. Tento přístroj je neuvěřitelně živý a nejeden uživatel o pohybu na něm referuje, jako o zázraku, „jako kdyby se řídil přímými impulsy z mozku“. Má pravdu a je zajímavé, že ačkoli je jeho řízení obtížnější, zvládne většina lidí jízdu téměř okamžitě. Mozek jim totiž indikuje, že nebezpečí je menší, protože si "nohy stoupají na desku"
Kromě převozníka však vznikají i další přístroje a tyto často vycházejí z oblíbených sportů mládeže. Máme tu elektrické skateboardy, "raketové brusle", ale i balanční jednokolové skateboardy, či dokonce pásové transportéry. Nesmíme zapomínat ani na koloběžky a spoustu dalších.
Skupina, která však v této E-VOLUCI zůstala zcela opomenutá, jsou Senioři ve věku nad 65 let. Jsou to lidé často stále aktivní, ale jejich aktivita je samozřejmě omezena schopnostmi těla, které zub času nahlodává.
Ani zdaleka to však nejsou lidé, kteří by museli sedět na invalidních vozících, kolečkových židlích, či jezdit na tří, nebo čtyřkolových „ seniorských skútrech“ a vozítkách pro seniory. Chtějí víc a to bez toho, aby se museli přizpůsobovat přístrojům. Chtějí, aby se přístroje přizpůsobili jim samotným.
Tito lidé hledí na jednokolku mlsně, ale z jejich vlastních slov vyplývá, že jim schází
- sedačka
- řídítka
- případná opora
Co se jim však na jednokolkách líbí jej jejich nízká hmotnost a s ní spojená flexibilita.
Již od prvního setkání s těmito požadavky jsem přemýšlel, jak spojit jedno s druhým a ve finále se mi jevila jako nejvhodnější jednokolka s řídítky a sedačkou a i proto jsem byl tak nadšen modelem níže, který jako jeden z prvních tyto požadavky splňoval.
Bohužel výrobce nevyrábí pro seniory, a proto zvolil řešení, které se promítlo do vyšší hmotnosti a tento přístroj váží 42 kg, což jinými slovy znamená, že možnost přenesení odpadá, stejně jako například jeho parkování v panelákových bytech, protože jej nedokáží vytáhnout po schodech k výtahu.
Myslím, že řešením může být přístroj podobný kolu, bicyklu, kde slovo "bi" zaměníme za "mono"
Věřte mi nebo ne, takový přístroj existuje a 10 dní je již v Čechách, které jsou i díky E-MOTION první Středoevropskou destinací, kde máme možnost toto řešení i vyzkoušet a nejenom to. Musím se pochlubit skutečností, že jsme dostali nabídku se na vývoji řešení spolupodílet a to aktivně a budeme tak moci do projektu promítnout všechny potřeby a požadavky, které senioři (a nejenom oni) na podobný prostředek mají.
A co čekám dál?
To je těžká otázka, protože vývoj je skutečně rychlý.
V první řadě si myslím, že se E-MOTION bude mnohem silněji etablovat v průmyslu a logistice jak ukázala i konference LOGISTICS RIDE probíhající v posledních listopadových dnech v Ostravě
V druhé, že vznikne samostatný obor, zaměřený na další vývoj komplexních řešení, včetně autonomních transportérů typu úozemních dronů.
Za třetí, že se ujednotí legislativní rámce jednotlivých zemí a E-MOTION bude (KONEČNĚ), uznaným prostředkem osobní mobility a to bez nesmyslných omezení, které právě z absence znalosti technologie, a zakrnělosti mnoha zákonodárných orgánů a legislativy, dnes rozvoj v mnoha zemích omezují.
JE TŘEBA SI UVĚDOMIT, ŽE E-MOTION NENÍ HRAČKA, ALE MOŽNOST ZVÝŠIT OSOBNÍ MOBILITU A TO BEZ NEGATIVNÍCH DOPADŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, ČI ZDRAVÍ JEZDCŮ A JEJICH OKOLÍ!
