Před dvěma dny jsem umístil na tento blog článek věnovaný druhotným surovinám a jejich výkupu. Tento článek reagoval na neúčelné kroky vlády, zabránit krádežím kovů. Nyní bych se rád na téma druhotných surovin podíval z jiného pohledu.
Link na můj původní článek naleznete v přehledu mých příspěvků.
Dnešní příspěvek si dovolím začít netradičně a to otázkou.
Proč "Druhotné"? Resp. proč mají sebrané suroviny jinou hodnotu než suroviny nové?
V mnoha továrnách a výrobních závodech padají z výrobních linek čisté materiály - ocel, měď, jednotlivé typy plastů, karton a další a přesto, že jsou jednodruhové, automaticky se jejich umístěním do odpadové nádoby z nich stane odpad a z odpadu se někdy stane "Druhotná surovina".
Z pohledu logistika by to znamenalo, že logistický tok této "druhotné suroviny" je delší, či komplikovanější, ale je to skutečně tak?
Podívejme se např. na plasty.
Proto, aby plasty mohly být vyrobeny, je nejdříve nutné narušit zemskou kůru a najít ropný zdroj. Po jeho nalezení a postavení "přečerpávací stanice" je nutné tuto surovou ropu dopravit do rafinérií, což se děje ropovody, ale častěji v cisternách, či tankových lodích. V rafinérii se tato surová ropa předzpracuje do vhodnější podoby, uskladní a jde opět stejnými, či podobnými prostředky, s přidáním železnice do dalších zpracovatelských závodů, kde z ní vznikne granulát, jako základ pro výrobu toho, či onoho plastu. Tento granulát opětovně naložíme na některý z dopravních prostředků a jedeme s ním do závodu, který z granulí majících tvar válečků, kuliček, apod. ve stroji vystříknou, či jinak vyrobí plastový výrobek. To však stále není konec cesty. Tento výrobek je totiž nutné dodat do závodu, který jej upotřebí, a s ohledem na neefektivitu mnohých dodavatelských řetězců to znamená nejen jeden převoz, ale často i dva, či tři, samozřejmě i s nutností meziskladování.
A teď si pojďme podobný obrázek udělat pro případ, že bychom mohli vzít např. čistý materiál od výrobní linky, a to plast jedno-druhový (což je poměrně běžné)
Tento přebytek výroby je třeba odeslat na místo, kde jsou schopni jej rozdrtit na granulát a opět použít na výrobu nového výrobku.
Srovnáte-li jen délku odstavců výše, vidíte sami, že zde něco nehraje, a máte pravdu.
Moderní člověk, totiž není, na rozdíl od svých předků, mnohdy člověkem rozumným, právě naopak, dělá věci, nad kterými zůstává rozum stát, a to často jen s cílem uspokojení pána zvaného MAMON.
Při jedné z konferencí TEDx, použil jeden z přednášející krásný výraz, nazval totiž materiál a výrobky, které zde již jsou "ON GROUND MINES", neboli povrchovými doly. Mně se v minulých dnech podařilo najít v českém jazyce výraz vhodnější než onen doslovný překlad, a to "Přítomné Zdroje".
Ano, je to tak. Lidstvo si díky vzrůstajícímu konzumu vybudovalo hlavně za poválečná léta, obrovské "Přítomné Zdroje", tyto jsou tak velké, že je všichni přehlíží a nevnímají je, i když kolem nich a po nich každý den chodí.
Věřím, že se mi podaří nejenom podobnými články, ale projekty, které realizuji toto přehlížení zastavit a změnit celý vývoj společnosti v oblasti využívání Přítomných Zdrojů.
Proč si myslím, že právě já uspěji? Důvodem je možnost, jak dosáhnout nejen vyššího ekonomického blahobytu, ale dosáhnout ho bez dalšího ničení a rozvrtávání naší planety s cílem najít a hlavně prodat další zbytečné suroviny – suroviny, jenž nejsou třeba, protože zde již jsou a existují.
Zamyslete se nad tím. Neměli by právě "Druhotné Suroviny" být tím, kam sáhnete jako první? Neměli by nákupčí výrobních závodů nejdříve zkontrolovat, jestli není možné využít již třeba jednou požitou paletu, či box, než kupovat novou a tím pádem zapříčinit další zásahy do ekosystémů?
Ono využívání druhotných zdrojů například industriálního upcyklingu má totiž ještě jedno kouzlo a tím je skutečnost, že díky tomu, že byl materiál, či výrobek již použit, stojí často maximálně polovinu toho, co by stál výrobek nový, ale splní stejnou funkci.
Tak se z Ekologického nástroje rázem stává nástroj Ekonomický a to je ten nejprostší z pohárů, zvaný svatý grál.
P.S. Všechny fotografie v článku, s výjimkou poslední koláže ukazují odpady v továrnách. Koláž pak možnost, kterou umožnil proces INDUSTRIAL UPCYCLING. Zahradní stolička, či barový stůl, tak je možné pořídit již za cenu nižší než jakou má krabička cigaret, či obědové menu.
