Dobré ráno rakovino

Mnozí z Vás to znají, stejně jako já. Po klidné noci Vás probudí první sluneční paprsky dopadající na Vaši tvář a vy s úsměvem vstanete a otevřete okno, abyste se nadýchali rakovinotvorných výplodů choré mysli Vašich sousedů. Namísto vzduchu čerstvého tak proudí do Vašeho bytu zápach cigaretového kouře spojený často s přepáleným tukem zdravé snídaně a Vy si tak můžete být jisti, že tyto zůstanou nasáklé ve Vašich peřinách, stejně jako oblečení po celý dlouhý den.

Je to  nestoudná nedůslednost státu  a jeho úředníků, že i nadále tolerují pobyt nekuřáků v naší krásně zakouřené vlasti, vždyť 30% kuřáků nás řadí na přední místa spotřeby cigaret v Evropě. Zatímco v roce  2013 jsme byly na 12 místě, posunula nás píle našich občanů na konci roku  2014 již do první desítky.

Kouření je jedním z oblíbených sportů podporovaných širokou veřejností i politiky. Je ostudné, jak seněkteré skupiny snaží již 104 let tento národní sport omezit. Ovšem český občan, stejně jako zahraniční pracovník, či turista, na zákony nehledí a proč by měli, když je nikdo systematicky nekontroluje a hlavně nepostihuje.

Jdete-li například po Plzeňských obchodních centrech, naleznete v každém kuřácký prostor s dveřmi otevřenými dokořán, aby i ti, kdož nemají na útratu za vytouženou cigaretu, mohli si odnést svůj díl nikotinu a dalších rakovinotvorných a zdraví škodlivých látek ve svém oblečení, vlasech a plících.

Je ostudné, že jsou i takoví občané, které podobné skutečnosti pobuřují a ve snaze o "NÁPRAVU" si dovolují kontaktovat orgány dohledové včetně České Obchodní Inspekce (ČOI), či dokonce pracovníky Hygienické stanice a předkládají jim seznamy míst, kde k těmto přestupkům dochází.

Je dobře, že stát zaměstnává odolné a své věci věrné pracovníky, kteří podobným buřičským náladám dokáží i dlouhodobě odolávat a tím podporovat cestu naší země na špičku žebříčku.

Zpět však k rannímu větrání a konzumaci splodin sousedů dbajících na pravidelný tréning. Tito nejenže trénují sebe, ale vzali si za cíl dlouhodobě vyšlechtit i lepší rasu psů, kterým již od dob jejich mládí nakládají do misek se zbytky jídla i pravidelné dávky nikotinu. Oba jezevčíci, pak dokáží, stejně jako jejich majitelé, štěkat chrapotem kuřáka a jejich agresivnost si nezadá s majiteli samotnými.

Venkovní prostor je pak krásně vystlán nedopalky, stejně jako výkaly u nichž je občas s ohledem na velikosti těžko rozeznat, zda-li jej zanechal (jistě za účelem hnojení) na chodníku a v záhonech majitel, či pes.

Jsem nucen se opětovně vrátit ke svému loňskému článku apelujícímu naZavedení povinného kouření do škol a školek. S ohledem na absenci dalších skupinových zájmů by právě kouření mohlo být tím, co nás dostane na světové žebříčky ne jen do první desítky, ale na špičku.

Česká republika se tak může stát rájem tabákové a alkoholové turistiky (jak již několikátý rok ukazují zájezdy dánských studentů), a ve světových průvodcích bude vyznačena jako ráj. Stejně jako jsou značeny například některé Thajské destinace, jejichž oblíbenost však souvisí s jinými slastmi života vezdejšího.

A jednou, jednou budou v naší zemi kouřit všichni a děti místo dudlíku, budou slastně potahovat z cigarety, krásně barevné, jako to dělají tatínek, maminka, dědeček, babička stejně jako postižení sourozenci.

Pak teprve budou rána krásná a bude možné si je vychutnat přes kouřový opar našeho národního sebevědomí. 

Na závěr pro zamyšlení nad efektivitou boje proti kouření v Čechách, jedna ne zcela známá informace. Víte, že první spolek odpůrců kouření vznikl v  Čechách již v roce 1910? A podívejte se kolem sebe, bylo jim to prd platné.