Ve svém životě jsem našel a potkal spoustu krásných míst, lidí, obrazů a okamžiků. Vše zůstalo zapsáno v mé mysli. Od doby, kdy jsem poznal E-MOTION, neboli v mém případě osobní elektrickou jednokolku, zjišťuji, jak to bylo málo
Je to zvláštní, nikdy bych neřekl, že mne může dopravní prostředek tak obohatit a to nemusím ani vyrážet za hranice všedních dnů, ani města. Mám totiž možnost ve stejném čase, navštívit mnohem více míst a to bez omezení, že tam neprojedu, nedojedu, či nedojdu.
Mnoho lidí se mne ptá, proč vlastně tolik jezdím.
Bylo dost obtížné zformulovat odpověď: Nyní, když se mi to již podařilo, odkazuje první odstavec na odpověď. Jezdím proto, že toho mohu vidět mnohem více, než jsem byl schopen doposud.
Skutečnost, že jsem vysednutí z vozu vzal zcela vážně, ukazuje i nájezd převyšující ke dni napsání článku 1.800 km za půl roku. Jen od 1.4.2015, kdy mi byl dodán stroj s názvem NINEBOT ONE E, jsem ke dni napsání tohoto článku ujel přes 1.600 km a každý den přidávám 16 - 40 km, o víkend i 60 km navíc.
To v čem mi vyhovuje elektrická jednokolka s gyroskopem nejvíce, je způsob jakým se na ní jezdí - tedy vzpřímený postoj se zapojením svalových skupin na nohách i zádech, stejně jako u lyžování. Oproti němu (jak vždy říkám) však nepotřebujete takové zbytečnosti jako Hory, Lyže, Sníh, Zimu, ale stačí Vám jakýkoli otevřený prostor a Vaše jednokolka.
Budete-li spolu sladěni, tak jako se to daří mně samotnému, budete moci zažívat to samé co já.
Namísto hluku aut, slyšíte zpěv ptáků, šumění korun stromů, či řeky. Namísto výfukových plynů zanecháváte za sebou přírodu a prostředí takové, jaké bylo před tím, než jste jimi projeli. Namísto sezení za volantem, či v kancelářské židli, pracují Vaše svaly a nenechávají Vás získat pozici paragrafu, dnes tak běžnou z povolání, která zastáváme.
Nedávno jsem dalšímu kupci při převzetí dával kurz jízdy, který považuji za dobrý základ (sám jsem byl totiž odkázán při učení jen sám na sebe), a upozornil jsem ho, ještě před samotnou koupí, že si nekupuje stroj na závodění, ale na relaxaci. Stroj, jehož cílem není být z místa A do místa B v co nejkratší době, ve srovnání s ostatními, ale díky němuž je možné si užívat každý okamžik jízdy samotné.
Ačkoli kupujícím byl mladý muž studující střední školu (kromě jiného první kupec pod 35 let), myslím, že pochopil, a když jsem mu nabídl možnost společné jízdy, bylo znát, že se mu ten nápad zamlouvá. Jak mi sám řekl je jeho krátkodobým cílem dojet na jednokolce do a ze školy, aby se nemusel spoléhat na odvoz vozem rodičů, či na přeplněné MHD.
V zahraničí je nárůst počtu uživatelů tak markantní, že vznik klubů přátel elektrických osobních transportérů je jedním z nejrychleji rostoucích zájmových skupin. Jen v Číně, která většinu modelů prodává, se prodá měsíčně přes 50.000 kusů různých značek.
I když tento trend indikuje pozitivní růst, rád bych od přímého nákupu levných kusů odradil. Měl jsem totiž za půl roku možnost vyzkoušet více než dvacítku značek a modelů mnoha výrobců.
Od strojů, které po prvním testu už nešly nabýt, přes takové které sice nabít šly, ale jízda na nich se podobala kostitřasu, až po takové, které byly vypilované, co se týče designu, ale za jízdy, občas vypnul gyroskop,
Zvláště pak třetí zmiňovaný problém je velmi nebezpečným příznakem, že nízká cena se musí někde odrazit. Mohu Vám říci, že vypne-li Vám v 15 či 18 km/h rychlosti gyroskop, je skutečně extrémně nepříjemná záležitost, protože pravděpodobně bude končit Vaším pádem a ten v této rychlosti není vůbec ničím příjemným.
Vrátím-li se však k prvnímu odstavci tohoto příspěvku, musím doplnit, proč hovořím o obohacení. Důvod je prostý, díky mé jednokolce se totiž dostávám do míst, která jsem dříve přehlížel a to ať již z důvodů, že byla mimo můj periferní pohled, či prostě nebyla na první pohled dosti atraktivní, či byla moc vzdálená.
Projíždím ulicemi, parky, otevřenými zahradami, podél řek, na stráních a těším se, že brzy zkusím zdolat nějakou z tuzemských sjezdovek a to v obou směrech.
Právě to je první část mého obohacení.
Tou druhou částí je komunikace s lidmi, kteří mne pozorují, v očích mají otázky, ale bojí se mne oslovit (na rozdíl od cizinců). Zastavím-li však u některého z nich a aktivně rozhovor začnu, ukáže se, že dotazů mají více a chuti si jednokolku vyzkoušet také.
Nejsmutnější mi pak připadá, když s igelitkou plnou piva, lahví vodky v ruce, a zapálenou cigaretou, hovoří o tom, jak je to drahé. Oni totiž, kdyby spočítali své výdaje za zlozvyky, by došli k výsledku, že na nákup by stačilo často zlozvyky a závislosti na 6 měsíců eliminovat a následně by bylo nejenom na podobný prostředek, ale i na větší radost z "čistého života", namísto radosti z dehtem zanesených plic a odumírajících mozkových buněk.
Na závěr jen informaci. Přestože gyroskopické osobní transportéry s jedním, či více koly prodávám, není jejich prodej tím, co by mně živilo. Mé články mají sloužit hlavně pro informaci, že podobná možnost existuje a její využití již není podmíněno cestou do budoucnosti, ale otevřeností.
P.S. Jak jsem se dozvěděl 3 dny po výše uvedené realizaci odprodeje jednokolky mladému muži, byl schopen již po 2 dnech svůj cíl splnit a do i ze školy jel na jednokolce. Teď jen ji musí uhájit i před mladšími sourozenci, kteří se také stávají zdatnými jezdci.
