SEGWAY patří bezesporu k nejznámějším gyroskopickým transportérům 21. století. Svým způsobem dala jméno celému odvětví, což je, jak se ukazuje, chyba. Stejně tak jako Hoverboardem nazývat vše co je menší a má motor.
Důvodem pro napsání dnešního příspěvku je zvýšená aktivita pražských zastupitelů a zákonodárců předhánějících se v tom, kdo bude víc regulovat právě transportéry SEGWAY.
Přesto, že jsem zastáncem čisté mobility, velkým příznivcem strojů SEGWAY zrovna nejsem a to ani tak ne z důvodů cenových (ty peníze bych za stroj tohoto typu nikdy nedal), ale z důvodů zcela jiných.
- SEGWAY není primárně určena pro pohyb na chodníku a či pro veřejnost včetně turistů ve městech
- SEGWAY je konstrukčně řešena pro jízdu terénem a v průmyslovém prostředí, čemuž odpovídá i její ocelová konstrukce a hmotnost přesahující 50 kg, stejně jako nároky na ovládání
- SEGWAY je (s ohledem na výše uvedené určení) příliš rozměrově velká - viz. srovnání níže
- SEGWAY a její patentoprávní ochrana způsobila, že se celé průmyslové odvětví čisté mobility, zdrželo v čase o více než desetiletí.
A začnu hezky od konce.
Patentoprávní ochrana byla primárně brána jako zdroj pokroku, což platilo na začátku devatenáctého i v první polovině dvacátého století. Poslední tři dekády a speciálně poslední dvě, je však tato brána, spíše pokroku brzdou.
Firmy si chrání něco, na co by mohl přijít i někdo jiný, investují miliardy dolarů do žabomyších patentoprávních sporů a hlavně právníků, kteří si mnou ruce nad jejich hloupostí a nejraději by si patentovaly i pravý a levý úhel, kdyby to bylo možné.
Gyroskop je znám podstatně déle, než přišel, dnes již zesnulý zakladatel firmy SEGWAY, s nápadem přidat k němu výpočetní vývoj řídící jednotky, baterii a motor a vytvořit prostředek osobní přepravy pro bezpečnostní služby. Samozřejmě nezapomněl patentovat a investovat minimálně statisíce, ale spíše miliony dolarů na to, aby v každé destinaci, která by mohla být potenciálním odbytištěm, nikdo nemohl gyroskop řízený počítačem do svého stroje integrovat také, což se mu po dekádu podařilo (téměř).
Stejně (ale s kratší dobou) to bylo například se skladovými manipulačními roboty společnosti KIVA TECHNOLGIES, které koupil a stáhl z trhu AMAZON, či s technologiemi zobrazovačů do mobilů a mnoho dalšími výrobky.
Předposlední bod se zabývá velikostí SEGWAY ve srovnání s dalšími typy přístrojů. Protože prosté uvedení rozměrů je často špatně uchopitelné, zpracoval jsem dokonalou vizualizaci, která popis jistě nahradí. Věřím, že oceníte hlavně detailní propracování.
Věřím, že řádky a vizuální nápověda výše ukázali, že srovnání transportérů SEGWAY s dalšími prostředky čisté osobní mobility, je neadekvátní ve smyslu aplikace stejných pravidel na všechny typy výrobků.
Proto je nejvhodnější čas na představení novinek a zajímavostí ze světa.
V prvním i druhém příspěvku zůstaneme ve staré, dobré Evropě a začneme městem nad vodou, tedy Paříží. Vedení města se totiž rozhodlo zakázat vjezd všem vozidlům se starším datem výroby než jakým je rok 1997. Docela by mne zajímalo, jak by podobný krok pročistil silnice a vzduch v ČR. Zatím však vím, kde pravděpodobné vyřazené vozy skončí.
I druhý příspěvek zůstane v Evropě, tentokrát však na jejím jihu, konkrétně v Itálii. Tam totiž probíhá od roku 2014 projekt 100% financovaný Evropskou Unií částkou 4.295.755 EUR, což se rovná, při aktuálním kurzu částce 115.985.385,-Kč. Cílem projektu je vymyslet chytré robotické chodítko pro seniory. Projektu se účastní mnoho komerčních firem, například i společnost SIEMENS.
S ohledem na rozpočet, počet účastníků a dobu projektu (končí v roce 2018) mne překvapuje, že se nikdo nepodíval ven z okna kanceláří. Tam by totiž zjistili, že dnešní senioři namísto chodítek, preferují aktivnější pohyb například na bruslích, kole, ale i elektrických jednokolkách. Vše zafinancováno z kapes těch lidí, kteří z těch samých kapes financují podobné Ne zcela smysluplné (určitě v tom finančním rozsahu) projekty soukromých firem.
Ovšem kromě seniorů jsou zde i další věkové kategorie a jejich zástupci nemají chuť jen sedět v osobních autech, jak se nás snaží přesvědčit každá reklama na tento typ produktu. Jsem proto rád, že zde mohu představit nový projekt nazvaný TAGA 2.0
Jen pro zajímavost 4 dny po začátku kampaně komunitního financování, bylo namísto požadované částky 100.000 USD, již vybráno 1.581.788 USD a do konce kampaně zbývá ještě 45 dní!
Před samotným závěrem bych rád ukázal, že vývojem prostředků čisté mobility se lze zabývat i když nedostanete dotaci z pokladny štědré Evropské Unie. Namísto sto milionů, Vám na výrobu postačí i méně než 100 EUR.
A ptáte-li se, odkud se bude brát energie pro dobíjení, tak Vás možná zaujmou následující dva projekty
Tento projekt je již více než rok v provozu
A je tu konec a s ním další zajímavá zpráva.
Vzpomínáte ještě na HOVERBOARDY, neboli po česku koloběžky a jejich občasné požáry kvůli kterým nejenže byl zakázán prodej, ale i dovoz těchto výrobků mimo jiné do USA, Austrálie, Velké Británie a dalších zemí?
Tak díky pokroku a novým certifikačním metodám a výrobním postupům, bylo v rekordně krátkém čase možno tuto hrozbu eliminovat a na světové trhy se tak valí NOVÉ, BEZPEČNÉ prostředky čisté mobility.
Moc se těším na ropnou a automobilovou lobby, jaké argumenty pro zakázání, či alespoň zpoždění nástupu čisté osobní mobility, předloží v úplatkářské obálce politikům nyní.
