V rámci předvolebního boje se Plzeňští radní rozhodli zvolit na Českou republiku poměrně neobvyklý nástroj a to "osamostatnění", Vytvoření Plzeňského státu však nepovažují za dostatečné a proto po koaliční dohodě vyhrála forma
CÍSAŘSTVÍ.
Zatímco samostatné Vlašské království zhynulo na úbytě, a to Čapí není na mapách ani vidět, Plzeňské má dobrou šanci na úspěch. Má silný průmysl, ještě silnější kořeny a prostředí, v němž se dá koupit úplně všechno, jenom ne výtah na Plzeňskou radnici, kde až do třetího patra musí konšely nosit na nosítkách, v letních dnech opatřených baldachýnem.
Zatímco v rámci republiky, musí radnice prosit, v rámci císařství by nařizovala a to by byla jiná.
Lokální politici jsou dokonce vysílání na stáž na státní úroveň, kde je po krátké době velebí mnozí a vozí jejich podobizny na svých autobusech i s propagačními hesly a telefonními čísly, na které se už den po jejich zveřejnění nedá dovolat, z obsazenosti děkovnými telefonáty.
Ve vlastním městě, pak probíhají změny samozřejmě mnohem razantněji. Prvním a hlavním zákonem, který zde platí je SLIBY-CHYBY, to aby občané věděli, kdo je tady pánem.
Funkční budovy ve středu města, spolu s dalšími téměř dvěma stovkami, se ostentativně nechávají umřít, pardon se nechávají ve správě majetku (statku) města a uměle vytvořený správce, nesoucí název Sylván, ukazuje, jak dobrý business správcovství prázdných budov může být. Pravidelné milionové příjmy za nečinnost, jsou mu pak slabou útěchou, když není kaviár, ale jen losos.
Pracně vybudovaný pomník v podobě díry, vystavěný na místě bývalého Domu hrůzy u Radbůzy, jehož součástí bylo i divadlo jakéhosi druhořadého herce jménem Horníček ukazuje, jak tvrdě dopadá ruka "zákona" plzeňské radnice.
Je možné, že se chystá napojení na pražské metro a možná i proto je stále zúžena třetina dálnice na hlavní město Prahu, kde namísto starých, stejně jako ve zbytku republiky umísťují se bezdůvodně nové středové děliče, krásně lesklé, aby se vidělo, že na to máme.
Plzeň je krásné město a je škoda, že si ho jeho obyvatelé nechávají ničit už dlouhá léta politiky, kteří chtějí jen jedno - peníze pro sebe.
Cíle na vytvoření Plzeňského Císařství jsou zcela jistě postaveny na zcela jiných základech. Na předvolebních plakátech nudou opět slova o snížení poplatků (aby se ukázalo že ze 100% byly sníženy na 200%), slova o tom, jak pro každého bude práce (budou-li pracovat za životní minimum, nebo ještě lépe zadarmo), či že školy a diplomy budou pro každého (kdo na to bude mít).
Už vidím, jak císařská rodina bude ctěna a křivé slovo, bude trestáno ranami holí, vězením, či nejlépe vyhoštěním mimo tento ráj. Předpokládám, že povedu první vlnu, jak mi bývá naznačováno, protože moje řeči vadí majestátu a to je trestné.
Po návratu Císaře Milana, mu vrátí jeho dočasný záskok nejen řetěz, ale i klíč od elektrárny, která díky ostnatému drátu doplněnému elektrickými vývoji se postará o bezpečnost celého císařství a tak se zase po právu stane z Plzně, město kultury (brutální síly), tentokrát však nejen pro Evropu, ale pro celý svět.
Přeji Vám krásný den pod vlajkou města, které si dobrovolně zvolilo symbol EXITu, či VÝCHODU, jako svou novou značku a to proto, aby všichni, kterým se nelíbí politika jeho vládců, věděli, kam mají mířit.
