Chci namalovat obraz, bez jediného doteku štětce

Pod vlastním pokladem, našel jsem poklad. Je malý, titěrný. Je to jen slovo napsané v kapce rosy na špičce stébla trávy a přesto, odehrává se v ní vesmír, a nesmírný život nekonečna bez limitů omezujících život.

Pozůstalí osadníci na vesnici, ve městech a ze slunce zbylo jen tak málo - spálená země, a ze mně nevyroste více strom.

Nový život nalezen, zatracen zároveň obcházím Ztráty a Nálezy na celé planetě a ptám se, jestli někde neleží, vrácen, zapomenut.

Život pro sebevraha definitivní hračka, rozhodnutí bez možnosti vzíti zpět jeho rezultát a učinit tah zpět, či jiným směrem.

Jedeme po dálnici, zase tak strašně pomalu, že šneci kolem nás mávají nám svými růžky. Pro potěšení, nebo spíše pro zlost.

Pozdě doma. Ještě později doma. A pak zase domů. Spousta domovů a nikde není kapradí, ani studánka, nic. Ukazatele jsou již smyté ranním deštěm, napsané vodovými barvami. Musím si koupit olejové, nebo ještě tempery, chci namalovat obraz, bez jediného doteku štětce, hráti si na letce a bombardovat papír bombami barev.