Města rostou a s nimi i jejich nemoci. Obyvatelům, kteří v nich žijí, se špatně dýchá. Nemají kde parkovat svá vozidla. Průmyslové čtvrti vybírají daň v podobě stoupajícího objemu odpadů a zároveň v podobě nutnosti ubytování zahraničních pracovníků, protože za nabízenou mzdu, ti lokální pracovat nehodlají a v tom všem se rozrůstají černé skvrny na tvářích měst.
Dříve by se tento růst označil slovem MOR, později pak RAKOVINA a dnes zastupitelé měst používají slovník moderní doby a nazývají je Černými skvrnami.
Nepovažuji růst za chybu, naopak, tento může být pozitivním, není-li to však růst nekontrolovatelný, jak je tomu dnes ve městech zbudovaných mrtvými pro živé.
S nekontrolovatelným růstem totiž přibývá i prázdných a neobydlených prostor a to jak těch průmyslových, tak těch "sociálních".
Velmi se mi líbil článek, rozhovor s panem Architektem Lukešem nazvaný: Když stát své budovy neopraví, ať je aspoň přenechá. Pan architekt reaguje mimo jiné na prohlášení ministra financí, jenž chce sloučit svá pracoviště pod jednu střechu Agrofertu, pardon Ministerstva, aby tyto zefektivnil, a zároveň chce nabídnout k prodeji uvolněné budovy.
I kdyby se tento krok realizoval, je to jen promile ze všech prázdných budov a prostor a bytů, které se v každém městě nachází. Bohužel si však díky svým zkušenostem z praxe myslím, že hlavní důvod proč nechávají úředníci město dále "černat", je jiný, než ty uváděné.
Hlavním důvodem není nic jiného než PENÍZE A ZISK, a to dlouhodobý.
Města a jeho úředníci vytvořili totiž Městské statky, které stanovují SPRÁVCI prázdných míst. Správcovství prázdných budov je velmi zajímavá činnost, a hlavně se jedná dlouholetý příjem, bez nutnosti se moc nadřít. Jedním ze správců, můžeme nazývat i například Památkáře. Tito se totiž chovají stejně. Na budovy a prostory pod svou správou většinou nesáhnou jinak než jen virtuálně vydáním vyhlášky o památce. Pak čekají a čekají a čekají a budovy chátrají, a když přijde investor, či někdo, kdo má zájem o obnovu, pak vylezou ze svých skrýší a kanceláří a v ten okamžik nový majitel zjišťuje, že do jeho práce bude mu hovořit více odborníků, než si kdy dokázal představit.
Proč to říkám? Pracuji ve staré budově, budově sice provozované, ale chátrající do doby, než se jal ji koupit nový investor a ten, má zájem na zachování a obnově. Přestože investuje jen a pouze své prostředky, bez podpory fondů a dotací, je permanentně konfrontován s požadavky úředníků památkové péče, stejnými lidmi, kteří nechali budovu desítky let chátrat a mlčeli.
Je zajímavé listovat 120 stránkovým seznamem požadavků. Nejlepší na celé věci je, že mezi tyto patří i odstranění vestaveb, které vznikli v dobách mlčení a přitakávání. Odstín omítky, typ svítidel a mnoho dalších bodů se objevuje v nekonečném seznamu, do kterého jsem mohl nahlédnout.
Jen pro zajímavost stojí za to říci, že na budovu navazuje druhá, v ještě horším stavu a tu, pravděpodobně nechají památkáři spadnout úplně.
Správci Městských Statků, a úředníci, kteří je správou každého nového objektu pověřují, nečekají více než peníze. Každý měsíc z městské kasy přijde odměna za nečinnost. Kdyby se tento proces změnil, přišla by skupina zainteresovaných o část svého příjmu a právě to je důvodem, proč ke změně nedochází. Ono totiž, když spravujete jednu budovu, je částka malá, když jich jsou desítky, je již znatelná a budete-li jich spravovat stovky je to již na pohodlný život nejlépe realizovaný v městech na pobřeží některého z moří či oceánů.
A co za to. Investujete do mříží (náklad si samozřejmě necháte proplatit). Investujete do Ochranky (náklad je zlomkem toho co dostanete) a investujete do reklamy, resp. do snahy umístit na lukrativní budově logo některé z firem, které měrně hledají prostory pro svůj leták.
Nabídnout prostory pro jiné účely je často TABU, a když, tak za nájem Obvyklý, tedy naprosto scestný v okamžiku, kdy snahou je oživení a vzbuzení ze stavu umrtvení. V západním zahraničí čím dál běžnější způsob revitalizace je v Čechách zakázanou činností, podaří-li se některý prostor odkoupit a dát mu život, netrvá dlouho a stejní politici a lidé, kteří byli za dobou temna, si přidávají tento úspěch do vlastních politických životopisů a upravují nařízení a zákony tak, aby i z takto probuzené "bytosti" měli svůj obolus jistý.
Prázdné a nevyužívané budovy a prostory jsou odpadem a já věřím, že od roku 2015 se nám i v Čechách podaří tomuto odpadu předcházet a využívat je tak, aby pro "expanzi" napadala v šanc další volná půda, které již dnes je nedostatek.
