Když Samuel Beckett psal své slavné absurdní drama, jistě netušil, že se jeho název vžije do běžné mluvy tak, až se stane její součástí. I přesto se to stalo a proto můžeme i my zažívat své čekání na Godota v každodenním životě.
V pondělí tohoto týdne jsem měl možnost zažít své čekání hned dvakrát během jediného dne.
Prvním dějstvím bylo jednání v projektu prodeje vybavení výrobního závodu mého klienta. Několika hodinová diskuze odhalující nové roviny smlouvy, opakované vysvětlování obou stran o významu vyřčeného a neschopnost dojít dohody, bylo jako vystřižené z oné slavné hry.
Očekávaným Godotem, byla dohoda, jasná a transparentní úmluva dvou stran, vedoucí k zahájení činnosti související s vyklizením budovy a prodeji majetku. Každý den zpoždění má hodnotu téměř půl milionu ve zvýšených nákladech a i přes tento fakt byla vícejazyčná konverzace místy podobně absurdní.
Na rozdíl od onoho absurdního dramatu však svítá projektu šťastný konec a je jen otázkou nového dne, než vyjde slunce jasné dohody.
Druhé drama se přesunulo z odpoledne na večer a z večera na noc. Jednalo se o drama dodání dílů na výrobu u mého klienta.
Za tímto dramatem stál dodavatel dílů a jím zvolená přepravní společnost. Díly museli být dopraveny přes celou republiku, protože dodavatel jaksi zapomněl integrovat spojovací materiál.
Předběžně bylo dohodnuto, že díly dorazí v pozdně odpoledních hodinách kolem 17:00, následně pak byl čas prostřednictvím SMS upřesněn na 19:00, při komunikaci s řidičem tento odhadl, s ohledem na zácpu příjezd na 21.00 a po dotazu ve 21:15 mi bylo sděleno, že dojde k posunu na ca 22:30.
Pracuji v logistice přes 20 let a přiznám se, že s podobným odsouváním času, jsem se setkával jen sporadicky, a když už se tak stalo, tak jsem s největší pravděpodobností s daným dopravcem již další přepravy nerealizoval.
Přesto mi tento "Godot" připomněl, že nejcennější komoditou nejsou prostředky, kamiony, stroje ani lidská práce, nejcennějším je čas. A je jedno jedná-li se o výrobu, logistiku, či osobní a rodinný život, protože čas zůstane tím, co si nedokážeme přikoupit, či nafouknout. Je to čas, o který nás GODOTi připravují, a je třeba se jim vyvarovat.
Neznamená to však, že vše zrychlíme, přestaneme plánovat, či začneme v rámci multitaskingu dělat vše naráz. NE! To by bylo chybné. Je naopak třeba se zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, podívat se na svět bez šmouh a deformací způsobených naším tryskem.
Po tomto zastavení je nutné začít čas využívat efektivně a věřte mi, nebo ne, ono to je možné.
Věřím, že m dnešní čekání na Godota Vám pomohlo, stejně jako mně, se zastavit a alespoň na chvíli se rozhlédnout. Svět je totiž krásný, máte-li čas se na něj skutečně podívat.
