V posledních letech narůstá v České republice počet bezdomovců. Je to nejen ve větších městech, ale i menších obcích. Velká města však bezdomovce ve svém anonymním prostředí nedokáží skrýt a jejich přítomnost je cítit všude, včetně MHD.
Protože tento vjem a vývoj vnímám, zaujal mne článek s názvem "Jako v Amsterdamu či Glasgow. Praha chce bezdomovcům přidělovat byty".
Možná nechtěně totiž tento článek poukazuje na negativní vývoj ekonomiky a společnosti na obecné úrovni.
I na bytovém trhu totiž existuje "nadvýroba". Developeři se předhání v počtu vystavěných nových bytů a odměňují se za rostoucí čísla cenami pro toho "NEJLEPŠÍHO" ze svého středu. Skutečnost, že byt za pět milionů je vhodný jako startovní pro pouhé promile populace, není brán v potaz, vždyť pujičku si přeci může dnes vzít každý a jak nám ukazuje neregulovaná reklama, jde to tak snadno.
Vypadá to, že zadlužení se stává novým standardem a to jak na osobní, tak i firemní úrovni. Jedním z důvodů může pak být i skutečnost, že BANKROT, včetně toho OSOBNÍHO, je přeci "řešením všech vašich finančních problémů".
Důvodem proč jsem tolik prostoru v úvodu věnoval finanční "POMOCI" je skutečnost, že nejeden z lidí bez domova, přivedla na ulici právě taková pomoc a díky ní nemají nejen střechu nad hlavou, ale často ani prostředky na jídlo a svou životní situaci, do které se sice dostali vlastní vinou, ale za přitakávání a podpory státu tolerujícího podvod jako formu pomoci, musí řešit v pozici člověka bez domova, který je novodobým psancem.
Je jedno zda-li byty, brownfieldy a další prostory mají být určeny pro lidi bez domova, či pro mladé rodiny, které se za práci přestěhovali do jiné lokace, důležité je, aby se již pro ně konečně našlo smysluplné uplatnění a tyto prostory přestaly být černými skvrnami na tvářích měst, jak je nazval jeden ze zodpovědných úředníků.
Zároveň je třeba poznamenat, že každý člověk bez domova má svůj příběh.
Všechny mají společné dva rysy.
Tím prvním je, že jsou to příběhy smutné. Tím druhým pak skutečnost, že špatně skončí.
Nevím, jestli jste si někdy všimli, kolik lidí bez domova má zvíře, většinou psa. Ke svému zvířeti se chovají láskyplně a myslím, že důvodem je schopnost zvířat naslouchat a nestěžovat si na úděl svého života. Dnes jsem viděl muže bez domova, jak v náručí přes silnici přenáší svého psa, který byl bez pohybu. Muž se mezi auty pohyboval beze slova s jediným cílem, zachránit život zvířeti, s nímž žil na ulici. Když jsem ho míjel, téměř bych se vsadil, že po jeho tváři tekly slzy.
Pak zmizel, on i jeho pes, ale jejich obraz mi zůstal v paměti vryt tak hluboce, že jsem se rozhodl tento blog věnovat právě lidem bez domova.
Jsem toho názoru, že každý (a to bez výjimky) má nárok na domov. Mám jen obavu, že dobré zahraniční příklady zmiňované autorem článku, skončí ve víru českého politikaření nulovým výsledkem. Jedině co zůstane, budou nabubřelá prohlášení politiků, možná i nějaká fotografie před bytem, do kterého člověk bez domova nebude moci ani vstoupit, aby neušpinil panu domácímu podlahu.
Před samotným koncem pak doporučím, aby si čtenáři pustili video v článku, pak možná pochopí i mé pohnutky.
Na závěr si dovolím ještě tři odkazy.
Ten první odkazuje na skutečnost, že do odpadové politiky se věnuje mnohonásobně více času a prostředků než na řešení problematiky lidí bez domova - viz. článek Místo hnědých popelnic na bioodpad bude stačit obecní kompost.
Ten druhý pak na fakt, že politici, a to bez většího rozdílu, zachází s penězi státu získanými od jeho občanů, naprosto bez rozmyslu a plánu, kterým by mělo být zbavení se stále stoupajícího státního dluhu. Článek s názvem Prachař chce odpustit firmám penále za zpoždění modernizace D1 je jasným příkladem. Pan ministr nejen, že odmítá tímto přístupem výrazné částky na snížení státního dluhu, ale firmám ještě navíc dává další zakázky a zisky, takže nastává situace, kterou nazývám Logistickým Paradoxem, tedy to, že Trestem za špatnou práci je odměna. Předpokládám, že tato je dělitelná mezi ty, kteří špatně pracují i mezi ty kteří špatně rozhodují, aby to bylo spravedlivé.
Třetím a posledním je článek o zadluženosti Českých drah vyznívající jak „oslava“ jejich dobré ekonomiky ve smyslu navýšení svého dluhu na neuvěřitelných 34 miliard Kč.
