Bez hranic Schengenu

Deníky odhalují více než jen čas dávno minulý. Jsou výpovědí skutků. Když jsem psal níže uvedené řádky, Schengen nebyl více než jen město a dnes, po letech slávy, vydává se za hanlivý název toho, co mělo být budoucností.

Povídání bez hranic, bez bariér. Není proč se zastavovat, abychom byli zkontrolováni, jestli nepřivážíme něco, co jiní mohli by závidět, či něco co by mohlo pohoršovat. 

Pornočasopisy zabírané celními úředníky, ne ve smyslu zákona, jen pro zábavu. Podporují totiž domácí výrobu, a tak i my musíme se spokojit s obrázky z domácí produkce, ale to vše je pryč. Hranice vlastně ani nejsou, či snad ano? 

Jen fronty naznačují nějakou bariéru, která zatím ještě nebyla odstraněna. 

Snad ještě ta psychická a jazyková, a ta která dělí nás jednoho od druhého a pak konečně budeme se moci pohybovat a jednat zcela svobodně. 

Nebo snad ne? 

Stojí to za úvahu, ale takových jsem již napsal, takových již bylo napsáno, a že ještě bude, to si teda pište. 

No vidíte, a právě Vy začínáte s jednou z nich. 

Kolik stačí času, abychom naplnili státní kasu, na nová auta pro lepší budoucnost, nebo snad jsou ty peníze někde jinde? 

Každý říká něco jiného a bitva o moc, kde mocní bojí se mocných a nemocní zůstávají, držíce se svých křesel a možnosti býti zabezpečeni na vlastní stáří.