28 říjen v Evropském městě kultury

Když jsem se ve státní svátek rozhodoval o trase ranní vyjížďky na elektrické jednokolce, něco mne táhlo do města. Ta samá síla pak doporučila vzít si bezdrátová sluchátka a pustit do nich symfonickou báseň Vltava.

Bedřich Smetana představuje Člověka pro něhož lidství bylo zpodobněno v tónech, stejně jako příroda a život kolem něj. Pro mne Vltava vyjadřuje naši zemi lépe a výstižněji než Má vlast a proto jsem pochopil, proč mi bylo toho dne dáno spojit vizuální vjemy s těmi akustickými.

Prvním vjemem byla vlajka nad Plzeňským pivovarem

A další ty už neměli s oslavami ovšem ani kulturou, co dělat. Ukazují jen skutečnou tvář města, jehož marketingová propagace hvězd na stropě rozpočtu se  dotýká, ale trvalá hodnota slova kultura z ní dávno unikla v proudu všech řek na nichž Plzeň stojí.

Lázně města kultury

Poslední obrázek však dokazuje, že ne všichni svěsili hlavy a kráčí s davem zpět se slovy "kupředu levá". Je to jeden z obyvatel evropského města kultury, jeden z těch co nekřičí, aby na sebe upozornil, ale žije proto, aby tvář města byla kulturnější ne jen pro ty co na to mají, ale pro všechny.