Schizofrenie teambuildingů

Dočetl jsem se v jednom vědeckém časopise, že když nemám rád teambuildingy, jsem vlastně asociální. Dovolte mi tedy se nad tím společně s vámi trochu zamyslet.

Teambuildingy mají dva psychosociální rozměry. Jeden je založen na tom, že účastníci vypadnou ze svých typických rolí, na které jsou zvyklí v práci a ukážou sobě i ostatním své další tváře. Žena, kterou potkáváte ve výtahu a na poradách v upjatém kalhotovém kostýmku s drdolem a pak ji vidíte ve volných šatech, jak organizuje facepainting vás asi překvapí. Navíc můžete o svém příšerném šéfovi zjistit, že je mimo práci docela vtipný a o té "slepici sekretářce" nepříjemné na kolegy, že se jedná o milou ženu, která se ale před půl rokem rozvedla, protože ji manžel pravidelně mlátil a znásilňoval.

Z "těch v kanceláři" se prostě stanou lidi. Druhým aspektem je, že si vytváříme společné zážitky se svými kolegy a náš mozek si je tak řadí postupně mezi bližší osoby. Tento aspekt se často spíš neuvádí, protože ve své podstatě může leckoho děsit, když se dozví, že jedním z účelů je, aby si osobnosti kolegů dokázal přiřadit k pozitivním vzpomínkám na blízké zážitky.

Všichni organizátoři týmových aktivit říkají, jak jsou tyto aktivity důležité pro stmelení týmů (rozuměj pro firmu) a pro lepší spolupráci kolektivu (rozuměj víc práce). V tom mají pravdu. Já sám jsem spíše odpůrcem těchto aktivit, protože z mých zkušeností se ani po teambuildingu v týmech nic moc nezmění. Ale přinejmenším je to velké odreagování. Ovšem v posledních letech se objevují i názory, zda je opravdu správným aktivizačním psychologickým prvkem organizovat zážitky s lidmi, se kterými bychom jinak čas netrávili. Nebo bychom ho trávili jinak. Takovému negativismu i přes svoji skepsi k teambuildingům ale moc nehovím. Protože je dobré poznat svoje kolegy i z jiných lidských stránek, než je jen jejich vystupování a chování v práci.

Na druhou stranu určitě existují lidé, kteří považují teambuilding za vynucený. Prostě chtějí po zamčení kanceláře "vypnout" a s lidmi ze své „nenáviděné“ práce nemít nic společného. A to je zase škoda. No upřímně, ono se to stejně nakonec zvrhne v polopracovní akce, jen jsou v jiném prostředí a ve své podstatě není důvod, proč u diskuse s kolegou, jestli ten projekt bude v pondělí hotový, nestřílet do kolegů z ekonomického (myslím "softwarovými kuličkami" – ehm, airsoftovými - samozřejmě, na ostré střelby jsou porady).

A možná se jen pletu a ostatním takovéto akce přinášejí víc. Já se svými kolegy místo teambuildingu chodím radši na pivo a na pokec. To je ostatně taky určité forma týmové aktivity - a u nás mající dlouhou tradici. Všem podobným skeptikům jako jsem já, ale rozhodně přeju, aby se jim na podobných akcích líbilo a aby je ze skepse dokázaly vyléčit.