To, co se zdá první noc na novém místě, se splní? – Asi to tak bude

Stalo se to snad každému z vás - jdete po ulici, chcete přejít na druhou stranu, když vám vtom přejde přes ulici kočka. Uf, uleví se vám, ještě že nebyla černá, řeknete si. Byť sami dobře víte, že to jsou jen pověry. Ale  vždy nás to napadne, takový červík v hlavě - co kdyby na těch pověrách něco bylo?

    Já jsem pověrčivá až až. Už odmalička mi babička vyprávěla různé příběhy, strašidelné, někdy čarovné. Jako dítě jsem jim věřila vždycky, dnes se napřed okřiknu, že je to blbina, ale pak tu ulici stejně nepřejdu... Ta pověra s černou kočkou je asi nejznámější. Jsou tu i další, mezi nimi například tvrzení: co se ti zdá poprvé pod střechou, pod kterou jsi ještě nespal, se splní.
    Opakuji si to pokaždé před usnutím na novém místě, pod novou střechou. Sen je pak ale hloupý, nesmyslný a stejně se nesplní. Nikdy přeci nemůžu skákat jako pes dvoumetrovými skoky, překonávat potoky a říčky a na konec běžet lesem jak torpédo. Jisté psychologické studie přišly na to, že když je člověk v náročné situaci (stres kvůli zaměstnání, nemoc v rodině, deprese...), má tendenci mít sny o svém problému, který ho zrovna trápí.
    Kamarádka Lucie se mi nedávno svěřila: „Vůbec jsem na to nemyslela, že by se mi někdy mohlo splnit něco, co se mi první noc zdálo," stalo se to oloňském silvestru, když s přítelem jeli na oslavy ke známým do Itálie. „Večer jsem normálně lehce usnula. Asi kvůli stresu z předchozích dnů se mi zdálo, že mě nevybrala šéfová na stáž do Španělska. Záleželo mi na tom, španělsky mluvím plynně a dokonce mám i jazykový certifikát," vypráví mi v kavárně na Malé Straně. „Byla bych zapomněla, že se mi něco vůbec zdálo, kdyby se mě byla nezeptala kamarádka. V tu ránu mně zamrazilo. Hned jsem ale tu myšlenku rychle zahnala."

    Kdyby byla Lucka jako já, myšlenka na neúspěch by ji doslova žrala. Nemohla by na to přestat myslet, stále by ji její sen pronásledoval. Ona to ale hodila za hlavu. Pak přijela domů a kontrolovala poštu: „Nejdřív mi přišlo několik spamů, pak vzkaz od kamarádek, potom osudný email od šéfové. Nemohla jsem věřit vlastním očím - ten email vypadal naprosto stejně, jako v mém snu před týdnem! Ano, stálo tam, že na stáž nejedu. Moje šéfová našla někoho jiného, nahradila mě, abych v tu dobu byla raději po ruce jí," končí své vyprávění a kroutí hlavou. „Od té doby si jsem jistá, že jsem tam prostě neměla jezdit. Beru to jako znamení, které mě drželo tady v Praze a nenechalo mě odjet do Madridu. Teď vím, že to tak asi mělo být - té ženě, která tam odjela místo mě, před týdnem ukradli pas a veškeré doklady, co s sebou měla. Třeba by se mi to bylo také stalo, kdo ví," usmívá se Lucie.     Co z toho plyne pro nás ostatní? Věřme tomu, i když to jsou jen povídačky, jak říká moje maminka. Ale něco na těch povídačkách je. Tak až dnes večer půjdete hrát do baru bowling, budete si pískat do kroku a najednou spatříte černou kočku - co uděláte? :)