Proč.

Proč, když to nechci vědět,

nechci se ptát, musí mi to říct sám?

Má to výšku, má to rozum,

povídáme si jen na půl v osm.

Nevím, co mám dělat, když mi říká,

jak moc rád je, když mě tu vídá.

Už ví, že to bylo naposled,

co jsem mu na jeviště nesla jeho květ.

Smutek v očích, ta rudá zář,

proč po mně voláš Jak se máš?

Nechci Tě dál vídat, ani Ti psát,

klid v duši chci mít už napořád.

Ty někoho máš, já našla pravého,

ne, v Tobě už ne, když se ptáš.

Bude to tak, tak už přestaň,

já u toho ráda navždy zůstávám.