Kde vlastně začíná příběh? - V.část

„Cože? Je tu nápadník? Hm, toho si musím proklepnout na internetu, moje zlatá,“ pobaveně konstatoval Matěj, když mu Andrea vyprávěla o zážitku z jídelny.

6.

     „Je úplně normální,“ obhajovala pana Švestku Andrea. „Je sice fakt, že mu je asi o deset patnáct let víc než mně, ale to vůbec nevadí. Jsme zatím přátelé, víš?“ vysvětlovala Matějovi, který si stále mlel své.
     „Je to děda, prosím tě. Ty máš mít nějakého mladého... Já neříkám, že bych do toho nešel, kdybych byl tebou, ale přece jen – koukni – já o něm něco zjistím, zkusím vyzvědět vše dostupné. Pak ti to řeknu a uvidíme,“ ukončil debatu Matěj a nalil si čaj z konvice.
     „Takže mu mám říct co jako? Až ho potkám, třeba zítra ráno, mám mu říct – Pane Švestko, nevím, kdo jste, tak s vámi po práci nikam nepůjdu? Vím, že je hezky, ale můj kamarád si o vás chce napřed něco zjistit. Pak, podle toho, s vámi buď půjdu nebo ne.“ Rozčilovala se Andrea. Také jí to připadalo trochu zvrhlé, že ji Marek Švestka jen tak najednou pozval do Zoo. Nechtěla to ale už dál řešit, tak Matějovi odkývala jeho další nápady, jen aby už mluvili o něčem jiném.