Kde vlastně začíná příběh? - IV.část

Netrvalo to dlouho a Andrea si v nemocnici získala několik kamarádů. Mezi vedením nemocnice, doktory i jinými zdravotníky se pár skvělých lidí našlo hned v prvním týdnu. Byli kamarádští a chtěli Andree pomoci rozkoukat se. Andrea si jejich náklonnosti moc vážila a do práce se jí chodilo ještě veseleji.

5.

     Když si šla o polední pauze do místní jídelny pro sušenky a kávu, netušila, že potká muže, který jí zamotá hlavu na hodně dlouho. Vypadalo to beznadějně, že si Andrea nebude moci nikde sednout – všude bylo plno. V rohu u okna vedle palmy seděl zády do místnosti pán v bílém plášti. Usrkával kafe, v druhé ruce držel noviny a velmi zaujatě byl začten. Andrea pomalu přistoupila ke stolu a nejistě spustila.
     „Dobrý den,“ řekla a usmála se na toho muže, který jí z blízka nepřipadal tak starý jako z druhého konce jídelny. „Ehm,“ odkašlala si Andrea, když muž na pozdrav nereagoval a stále zarytě koukal do novin.
     „Jé, dobrý den!“ Náhle zvolal ten muž a odložil noviny. „Moc se omlouvám, četl jsem tady o včerejším fotbalovém zápasu a vůbec jsem vás neslyšel...“ řekl a omluvně se na Andreu podíval. „Co pro vás mohu udělat?“

     „Já jsem se jen chtěla zeptat, jestli tu máte volno – u jiných stolů je obsazeno a u vás je místo.“ odpověděla mu na rovinu Andrea. On pokynul hlavou, jako že souhlasí a Andrea si sedla naproti němu.
     „Vy jste ta nová tisková mluvčí? Já jsem Marek Švestka, kardiolog.“ Představil se ten milý muž a podával Andree ruku. Vtom se naklonil přes stůl a Andreu políbil. Pak se zase posadil na svou židli a napil se kávy.
     „Ano, jsem Andrea Baloprová,“ řekla s úsměvem na tváři Andrea. „Tohle je můj třetí týden zde v nemocnici, stále se rozkoukávám, někdy bloudím... ale je to fajn!“ Dodala ještě Andrea a rozbalila sáček se sušenkami.
     „Dáte si?“ nabídla Markovi, když zvedl oči od novin za šustícím zvukem.
     „Ne, děkuji. Měl jsem pařížský salát se dvěma krajíci chleba. Ten tady mají lepší než v lahůdkách. Dávám si ho ke snídani po noční službě, teď k obědu a myslím, že si ho dám i k večeři,“ vtipně zareagoval Marek a moc hezky se na Andreu usmál.
     „No, musím běžet, mám ještě zajít na dětské oddělení pro nějaké výsledky... a protože vůbec nevím, kde to je, radši vyjdu teď hned,“ začala se loučit Andrea a dopila kafe. Marek jakoby na povel složil své noviny, rychle dopil zbytek kapučína a vstal spolu s Andreou.
     „Doprovodím vás,“ řekl jen a opustil s Andreou jídelnu.