Jak vzniká přezdívka

„Tohle je Sleepy, tady sedí Lump a to je Mapa," představili se mi nedávno dva kluci a jedna holka. Jejich pravá jména zůstala utajena. Na své přezdívky slyší a normálně se jimi i oslovují. Skoro všichni v mém okolí měli nějakou přezdívku. Jen já jsem vždy byla Eva.

Můj táta má zdravotní sestru. Říkalo se jí Hanka do té doby, než si jeho kolegyně pořídila novou sestřičku - také Hanku. Od té chvíle mají v ordinaci jak Mladou, tak Starou Hanku. Aby se vědělo, o které se mluví, musely se vymyslet tyto přezdívky.

Znám ale i legrační případy. Moje máma má také zdravotní sestřičku. Ona jich měla tedy víc, ale jedna mi uvízla v paměti. Jmenovala se Květa Topinková, měla kratší hnědé vlasy, byla plnoštíhlá, trochu pomalejší, ale pracovitá. A jelikož můj táta rád vymýšlí různé přezdívky (a nikdy ho nenapadne předem, jestli dotyčnému ublíží nebo ho spíš pobaví), ani Květušku nenechal být.Od druhého dne se jí v poliklinice neříkalo jinak než Toustík. Paní Topinková, navzdory všem očekáváním, o své přezdívce nevěděla, ale přesto nezůstala a, ještě ve zkušební době, dala výpověď.

Už několik let známe rodinu Vildových (ano, píšou se s jednoduchým v), ale až tuhle zimu jsme se začali bavit víc. V Jizerských horách se konaly snowboardové závody, kterých se oba synové zúčastnili. Starší, Pepa, jel jako první ve své kategorii. Moderátor před startem prohlásil: „Tak, vážení přátelé, teď vjede na trať závodník s číslem 115, Josef W-A-J-L-D!" Zazněl klakson a Pepa vyjel. „Jede opravdu divoce, je vidět, že jeho jméno má pravý význam," pokračoval moderátor. Všichni, kteří Pepu neznali, se smáli. Ale všichni, kteří ho znali, se málem zlomili v pase. To se povedlo. Když ale vyjel na trať Vašek a moderátor řekl, že první dvě pozice obsadí bratři Wajldové, dal tomu korunu.

Od té doby neřeknu Vildojc, Pepa, Vašek, Josef ani Martina. Řeknu Divocí. Pak Velký Divoký, Malý Divoký, Pan Divoký a Paní Divoká. Oni to vědí.  Nevadí  jim to.  Jsou rádi, že mají  konečně taky svou  přezdívku. A jakou! :)