Současné dění na naší politické scéně je odrazem reálných procesů ve společnosti. Nastává postupná reálná degradace veškerých demokratických principů a degradace úcty k práci.
Jsme svědky nájezdů organizovaných skupin na státní pokladnu, na ministerstva. Státní rozpočet je na jednu stranu rabován těmito skupinami ve velkém, na druhé straně se škrtají sociální výdaje. Miliony občanů jsou uvrženy do bídy, do stavu nouze. Rodiny ztrácejí naději a budoucnost. Stát vytváří vrstvu novodobých závislých otroků. Střední třída mizí, nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají. Není nic mezi. Není budoucnost, jsou jen dluhy. Stát utrácí za nesmyslné projekty. Vytvářejí se projekty jen proto, aby se daly peníze utratit, aby byly provize. O smysluplnosti a efektivitě výdajů nikdo nepřemýšlí.
U každé hospodářské krize platí, že po krizi jsou bohatí ještě bohatšími a chudí ještě chudšími. Bohužel se ukazuje, že to je pravda. Chudí se dostávají do područí lichvářů, spekulantů. Policie nekoná.
Nikdo si neváží poctivé řemeslné práce, fortelu a umu našich praotců. Nikdo nechce pracovat, každý by chtěl být jen poradcem. Radit a brát tučné provize. Ale proč? Vždyť se tak chovají politikové, proč by lid nedělal totéž? A tam kde politikové nemohou, tak posílají své podržtašky.
Tady všichni rabují, kradou, šmelí. Nikdo nechce pracovat, každý by jen veřejné zakázky. Současný stav je alarmující. Ztrácíme globální ekonomické výhody, které jsme měli. Už přestáváme mít kvalifikovanou pracovní sílu. Není podporováno učňovské školství, nejsou podporovány technické obory. Vše je v rozvratu a chaosu. Nejsme již atraktivní pro investory.
Podpora vzdělanosti je chápána jako podpora výstavby nesmyslných stavebních projektů. Ale podstata je přeci v něčem jiném. V nastavení takových mechanismů, aby školy produkovaly kvalitní žáky. Vždyť naše současné školství je na tom hůře, než to komunistické. Až na pár elitních škol pro vyvolené. Jsem konsternován tím, že si rodiče musí platit doučování dětí, aby se dostaly na gymnázium, neboť státní školství jim nezaručí standard.
Přestaňme si už nalhávat. Řekněme si rovnou, že vytváříme zástupné problémy a nejdeme k podstatě věci. Naše země je ve zcela strnulém stavu. Nemáme daleko k úpadku a k řecké cestě. Vše je rozkradeno, chybí fundament. Není potenciál pro růst.
Je to děsivé, ale bez dramatických změn ve společnosti nedojde k pozitivnímu zvratu. Aniž bychom si to uvědomovali, jsme na pokraji sociálního konfliktu nedozírných následků. Zastavme to! Dokud je čas, pak už bude pozdě. Z tohoto marasmu je ještě cesta, nikoliv formou Mesiášů nebo populistů. Cesta je v poctivé, obyčejné práci, v selském rozumu a úctě k druhému a hodnotám. To jsou principy, které chci hájit a prosazovat a rád bych, aby se nás našlo více. Rozumné věci lze dělat i nepolitickým způsobem, nebo klidně i politickým, ale korektním. Pojďme do toho!
