S přáteli z Dopravního podniku jsme k 9. dubnu 2015 založili nadační fond NEJSME V AUTU, (www.nejsmevautu.cz), se kterým chceme pomáhat lidem, trpícím autismem.
Mysleli jsme si, že je v zájmu všech pomáhat a snažit se o podporu potřebných.
Bohužel jsme se mýlili. Přestože hodně stejně smýšlejících kolegů, zaměstnanců společnosti jednoznačně vyjádřilo své přání každý měsíc přispívat na konto nadačního fondu, ředitelská porada toto smetla ze stolu. Ačkoliv byla podána žádost o udělení souhlasu, nikoliv k individuálnímu případu, ale i do budoucna ke srážkám ze mzdy, prováděných ve prospěch kategorie nadace, nadační fond a veřejně prospěšný subjekt, které prokazatelně soustřeďují finanční prostředky na veřejně prospěšné účely, nebylo nám vyhověno. Kde je sociální smýšlení zaměstnavatele???
Já jsem v šoku a nestačím zírat.
Co je špatného na podpoře sociálně potřebným? Co je špatného na společenské odpovědnosti, vždyť se k ní všichni hlásíme otevřeně. Já nevím, ale je to skutečně zarážející. Torpédovat snahu lidí pomoci lidem v nouzi je ostudné.
Takto jsme to dopracovali, jsme opět tam, kde jsme byli. Jakákoli aktivita, která je dobrovolná, spontánní, je nebezpečná. Je to jako za komančů? Opět se budeme bát? Já pevně věřím, že ne. Snad prostě ředitelé měli dnes svůj špatný den, a vše přehodnotí. Nejde o mě, nejde o něj, jde o všechny ty potřebné, kteří čekají na pomoc. Ale hlavně, jde o zaměstnance, kteří ač nemají na rozdíl od manažerů vysoké platy, dobrovolně přispějí. Trochu pokory a vstřícnosti by této radě neškodilo.
Dovedu i pochopit, že v očích ředitelů jim za to nestojíme, ale snad postižené děti ano. Nebo ne? Pak už asi není o čem diskutovat.
Ředitelé mají být lídři, světlonoši, mají ukazovat cestu, mají být tím, kdo dává příklad. No uvidíme. Snad bude zítra lépe.
