Realita dneška II

Volně navážu na první článek o realitě dneška. Současnou realitou jsou i všeobecné změny.  Změny  k lepšímu??

Kdysi se chodilo pro mléko do mlékárny, pro chléb do pekárny a na slušnou, rychlou snídani do mléčných barů. Městské děti si hrávaly ve vnitroblocích, kde lezení po zídkách, střelba z praku na kočky a holuby, rozbíjení oken, rozdělávání ohníčků a pálení čehokoli za součastného řevu nevrlých sousedů bylo na denním pořádku. Dítka školou povinná, se myslím ani tak často neztrácela, jako dnes. Máma či táta se vyklonil z okna, zapískal a hned věděl, kdeže jeho ratolesti jsou, i podle okřikování nevrlých sousedů bylo známo, že mláďátka jsou v pohodě. Zase na druhou stranu špatně o „hlídacích“  sousedech mluvit nelze. Jak hlídali děti, zdali netropí skopičiny, tak měli samozřejmě i přehled o tom, kdo cizí se kde poflakuje a s patřičnou sprchou ostře mířených slov dotyčného ze dvora vypoklonkovali. Sousedé s ostřížím zrakem odešli……..

Ale zestárli jiní, kteří by mohli jejich, v podstatě „službu pro rodiče“ převzít, ale co jim dnes zbývá?? Naklonit se z okna do vnitrobloku, rozhlédnout se po zlobících dětech a koukat do několika zahradních restaurací, kde se od božího rána roznáší…

A co děti? Zmizely? Ne, jen jich valná většina sedí doma u počítače, nebo u jiné televizní hry, pokud se rozhodnou jít ven, cesty vedou do počítačových heren a internetových kaváren. I zahrát si fotbálek, hokej či obyčejné kuličky na dvorku je dnes, si myslím, docela problém. A kdyby nebyl? Kdo to bude hrát??

Jistě, máme parky, hřiště, ale zkuste třeba v parku na Karlově náměstí postavit dvě branky z tašek do školy a začít se honit za mičudou, nebo třeba jen patou vykroužit důlek pro důležité utkání v kuličkách. Než uplyne prvních deset minut zápasu, zjeví se v dálce městská policie, rozumím, je to nejspíš rušení veřejného pořádku, ale než se z kraje parku dostanou k hříšníkům, zakopnou o deset spících a odpočívajících bezdomovců a s patřičnou omluvou běží vyhnat čutající děti. A dětská hřiště? Fajn, jsou i překrásně zařízená, jistě za statisíce, ale už na vrátkách oplocených hřišť  nás vítá nápis : „Od – Do, tohle smíte a tohle zase ne!“ Takže přeplněná nejsou. Plůtek u hřišť není nikterak vysoký, takže „měšťáci“ ráno v rukavicích a se strachem sbírají použité jehly. Za to jim paří dík.

Vydat se, pro již avizované mléko do mlékárny, je obrovský problém.Z mlékáren a pekáren vyrostla zlatnictví, obuv, nebo obchůdky „to doblý pane, sotopadesá, pánovi akolát“. A jestli se dnes vydáte na snídani do mléčného baru, kde si dáte obložený chléb se sýrem a natočíte si sklenici čerstvého mléka, či čerstvě umixovaný jahodový koktejl, nemyslím si, že se povede posnídat, ale můžete si dát pár her na výherních automatech, popřípadě si zahrát ruletu.

Dobře, mléčná snídaně neklapla, dáme si čerstvý, voňavý špekáček, párek, nebo klobásku udělanou z masa. Ale ouvej, špekáčků, klobásek, různých párků a sekaných jsou plné obchody. Dokonce i s prodlouženou trvanlivostí, jen ten většinový podíl masa jaksi chybí. Copak maso už není maso? Ale ano, je, je dokonce i ze stejných prasátek a kraviček jako bývalo, jen postup výroby je asi jiný. Dříve se do špekáčků přidávala voda, aby byly „šťavnaté“, ale pokud se maso nahrazuje polyfosfátem  a jinou chemií, přidat vodu je nutností, a že nemají chuť? To nikoho nezajímá, hlavně, že jich je hodně a za dobrou cenu. I pěkně vypadají, ale ta chuť už je dávno pryč. A že se po ohřátí na talíři zase rozdělí na základní suroviny, už nikoho nezajímá. Hlavně, že jsme prodali.

Nakonec jen lehce zavadím o vrstvy. O vrstvy našich obyvatel. Kdysi babičky a dědečkové chodili za vnoučátky, nikdy nezapomněli přinést nějaký pamlsek, či drobnost, aniž by to nějak zatížilo jejich rozpočet. Dnes už je to u stařečků a stařenek jinak, už jim neříkáme „neslušně“ důchodci, ale „vznešeně“ senioři, ale většina z nich by brala raději důchodce a se vším všudy. Dnešní změněná doba, která jde stále vpřed zapomíná na většinu obyvatel naší země. Kde máme střední vrstvu? Někde jsem se dočetl, a není to tak dávno, že 45% Čechů se cítí na pokraji chudoby. Když jsme v 89 roce nastavili startovací čáru pro všechny (snad) stejnou, tvořila střední vrstva 85%. Žádný značný úbytek populace necítím, a přesto se někam ztratila právě ta střední vrstva. Kde je? Zbohatla! Nevěřím, Zchudla? Věřím.

Další možnosti chudnutí nám nabízí možnosti leasingu, půjček, úvěrů, rychlých půjček až do domu a následných úroků a úroků z úroků, což mnohdy přeroste přes hlavu a přichází upomínky, exekutoři a pro ty, kteří mají hodně smůly i bydlení na ulici. Nejsem z těch, co tvrdí, že všichni bezdomovci za svou situaci mohou, některé tam prostě přivedla doba.Dnešní doba.Doba bezdomovců, drogově závislých, povalujících se po ulicích, doba regulérních lichvářů, doba podvodníků a tunelářů.

Doba svobody, volnosti a neomezených možností.