Církevní restituce jsou hazardem a vedou nás k ekonomickému propadu

Premiér Nečas podepsal smlouvy o vyrovnání s církvemi. Tzv. církevní restituce tak tedy mohu být zcela naplněny.

Je to velmi špatná zpráva. Několik desítek miliard korun bude uhrazeno ve prospěch církví, a to v době, kdy prožíváme nejhorší hospodářskou krizi a kdy chybí peníze téměř na vše. Je to hazardování s budoucností této země. Krátí se sociální dávky, zpřísňují se výplaty, matky s dětmi nemají peníze, ale pro církve se peníze našly. Je to neodpustitelný hazard, proti kterému je nezbytné se postavit. Takto tedy ne pane premiére. Přitom není vůbec jisté, zda Ústavní soud církevní restituce posvětí. Ústavní stížnosti totiž obsahují poměrně závažné argumenty, pro které by mohly být církevní restituce zpochybněny.

Jde o ekonomické dobrodružství v době, kdy chybí peníze i na nezbytná prorůstová opatření. Chybí peníze na investice, na školství, na zdravotnictví, na infrastrukturu, zkrátka na vše. Přesto se dáváme na cestu ekonomického dobrodružství.

Já nezpochybňuji, že existují církve a že mají právo na činnost. Činnost církví a náboženských společností má svoji neoddiskutovatelnou roli. Svoboda vyznání je pro mě důležitá. Ale žijeme v turbulentní době, kde se rozhoduje o osudu této země a o její ekonomické prosperitě na desítky let dopředu. Místo prosperity si volíme dluhy. Budeme splácet církvím to, co bychom mohli použít na ekonomický rozvoj.

Jakoby nikoho nezajímal osudu této země. Jako by stát byl pouze dojnou krávou. Kdo si prolobuje, ten má. A daňový poplatník vše zaplatí. Ale takto to dál nepůjde. Je to další kamínek do mozaiky, na konci které jsou sociální bouře a nepokoje. Podívejme se na Bulharsko a na Řecko. Chceme jít skutečně touto cestou???