Bezpečnost na Dvojce

Na Vinohradech, na naší krásné Dvojce žije téměř 52000 občanů. Z toho je zhruba 6000 juniorů do patnácti let, 33000 patnácti až šedesátiletých a 12000 seniorů.

Městská policie má Dvojku rozdělenou do devíti okrsků a každý z těchto částí hlídá několik strážníků. Nemám sice úplně přesnou představu o jejich počtu ve všech lokalitách, ale na to, aby se starali o chod a pořádek této části města, mi to připadá žalostně málo. Viděl bych minimálně dvojnásobek počtu těchto „ochránců pořádku“.

Pokuste se mezi 23.00 a 2.00 hodinou ráno projít pěšky bez úhony, zranění, okradení, nabízení drog, nebo minimálně obtěžování trasu Karlovo náměstí – I.P.Pavlova – náměstí Míru. Za těchto několik stovek metrů se setkáte minimálně se dvěma „dealery“, určitě potkáte i několik  somrujících o „potřebujících pár drobných“. Málokdy však narazíte na strážníka. A není to jejich nezájmem pracovat pro Dvojku! Jde o jejich zoufale nízký počet, který by měla radnice Prahy 2 výrazně změnit směrem nahoru.

Zároveň si myslím, že je potřeba častěji oslovit zástupce a psychology policie, spolupracovat s nimi na prevenčních přednáškách jak v mateřských i základních školách, tak se více věnovat našim seniorům. Bohužel není neobvyklým jevem, potkat plačící dítě, vracející se okradené z parku o mobil, peněženku, nebo jiné osobní věci, které si utíká stěžovat rodičům domů, co se mu stalo. Mnohé si i několik let z takového incidentu ponese traumatizující zážitek. Jenže většinou ani následné kroky rodičů, či policie nikam nevedou. Nejedná se přece o věc dražší  5000 Kč.

Neřešila by toto prevence už na mateřských a základních školách? Pokud naši junioři slyší: NIKAM, S NIKÝM, NIKOMU – jen od rodičů, popřípadě učitelů, sice si to pamatují, ale jen pár okamžiků. Jakmile ovšem do školky přijde „pan policajt“ v uniformě, každého z prcků v MŠ, tak děti v ZŠ upoutá už jen svou přítomností. Děti si budou mnohem déle pamatovat s kým nikam nechodit. Jak a kde nosit klíče od bytu, když rodiče nejsou nablízku.

Dalším velkým a podstatným problémem jsou naši důvěřiví senioři. Spousta darebáčků, vydávajících se třeba za pracovníky plynárenských závodů, tvrdí, že jdou zjistit stav plynoměru, kontrolovat spotřebu elektriky, či jiné zaměstnance, umějí získat díky svému řečnickému umění obrovskou důvěru, kterou zneužijí. Často seniory nejen okradou třeba o celoživotní úspory, ale v mnohých případech i zraní. I zde je na místě prevence např. městské nebo státní policie.

Podobným úskalím je bezpečnost v městské dopravě. Hlavně v nočních spojích, které Dvojku poměrně hodně křižují. Sám, jako řidič MHD tento problém vidím a zároveň sleduji, jak v posledních letech narůstá. Nejedná se jen o kapsářské bandy, které od dopoledních hodin své spolucestující doslova terorizují. A berou hezky Prahu od Národního divadla až k Náměstí Míru. Tady velice často málo pozorní cestující přijdou o nejen své cennosti, ale mnohdy jim jde o zdraví. Pokuste se ozvat, že jste okrádáni a ještě přijdete k úrazu! A uniforma? Nikde. Určitě ne proto, že právě tam být nechtěli, ale protože strážníci prostě nejsou.

Doslova nešťastným problémem je MHD po setmění. Nastupte třeba do linky 22 na Národní třídě krátce před půlnocí. Více jak polovina sedadel je obsazena bezdomovci, zápach šířící se po salónu je skoro k nevydržení, po podlaze vesele teče rozlité krabicové víno, mnohdy i moč. Řidič, i kdyby chtěl, nemá naprosto žádnou možnost tyto lidi z MHD vykázat. Pokud najde odvahu a přece jen se o nápravu situace pokusí, tak je v lepším případě častován nevybíravým slovník, v tom horším ranou pěstí, nejednou je mu vyhrožováno dokonce i zbraní. Vždyť těmto lidem vlastně o nic nejde.

A co na to strážníci?? Nejsou!! Nemyslím si, že by nechtěli být tam, kde jsou potřeba, jen prostě -  NEJSOU LIDI!!!

Petr Pulec