- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Přibližující se partner je velký a patří proto na první pohled do
kategorie nepřátel. Skutečně můžeme u mnoha druhů zvířat pozorovat, jak
samice před přibližujícím se samcem prchá jako před dravcem. Partner
tedy musí mít nějaké poznávací znamení nenapodobitelné nepřítelem. Toto
rozpoznávací znamení musí být přitom dostatečně jednoduché, aby se dalo
rozpoznat i nedokonalými rozpoznávacími metodami, o jakých jsem se zde
zmiňoval. Navíc by mělo být i poznávacím znamením druhu, aby nedocházelo
k různým nežádoucím křížením různých druhů. Každý druh zvířat proto musí
mít poznávací znamení jiné. Proto je u takových poznávacích znamení
různých druhů nutná co největší rozmanitost. Tvar těla se k tomu nehodí,
protože rozpoznat určitý složitější tvar na sejmutém obraze není zrovna
jednoduché. Navíc tvar těla není stálý, při pohybu se mění. Mimoto mnoho
tvorů v přírodě má mimikry právě proto, aby nebylo možno je snadno
rozeznat. Např. algoritmus pro rozeznání pruhovaného nebo nějak jinak
vzorovaného předmětu na členitém pozadí je nesmírně složitý a dodnes
není v počítačích uspokojivě vyřešený. Nehybný tygr v křoví, sejmutý
kamerou, je i nejlepšími současnými programy na počítačích prakticky
nerozeznatelný. Dokonce i naše lidské vidění, náš způsob rozpoznávání
viděných předmětů, který patří k nejdokonalejším v přírodě, zvládne
takový úkol jen s největšími obtížemi, pokud vůbec. Na tom jsou ostatně
založeny i mnohé optické klamy a jiné hříčky či hlavolamy typu
skrývaček.
Podobný význam má i pruhování zeber. Zebra se ani nemusí skrývat v
křoví a přesto je díky svému pruhování jednoduššími rozpoznávacími
algoritmy téměř nerozeznatelná. Je zajímavé, že třeba okapi má pruhovaný
jen zadek, a stačí to. Dokud je dravec daleko, nezáleží na tom, jak
dobře je okapi vidět. Jakmile ale dravec zaútočí a okapi se dá na útěk,
pochopitelně se při tom obrátí k dravci zadkem - a stane se tím
nerozeznatelnou.
Poznávací znamení druhu se samozřejmě neomezují jen na vizuální
informace, kterými především se zde zabýváme. Patří sem např. zpěv
ptáků, kuňkání žab, světla světlušek, či různé pachy či feromony.
Využívání feromonů pro lákání samečků škodlivého hmyzu do pastí je už
dnes běžné. Dokazuje, že k rozpoznávání samiček u těchto druhů skutečně
slouží (a stačí) tak primitivní algoritmy, jaké zde popisuji, a přesto
pro život těmto druhům naprosto stačí. Rozpoznávání pachů je ovšem dosud
technicky nevyřešené, náš lidský čich nám také mnoho informací
neposkytuje, takže nám chybí zkušenosti a poznatky, jakým způsobem lze
různé pachy rozpoznávat a co všechno z toho plyne. Svět pachů a vůní je
nepochybně stejně pestrý jako svět obrazů a barev viděných očima, ale
o tom my lidé zatím nevíme nic. Nezbývá tedy než se omezit jen na
zpracování informací viděných očima, v čemž my lidé máme největší
zkušenosti.
K vizuálním poznávacím znamením patří třeba ocas páva či kohouta,
svatební tance některých ptáků, barevné skvrny na těle nebo rohy
sudokopytníků. Žádný dravec ani žádný jiný tvor v přírodě nemá na těle
nic, co by se podobalo pávímu ocasu. Pávice se tedy nemůže splést.
Stejně tak žádný dravec nedokáže napodobit tetřeví svatební tanec.
Stejně tak žádný dravec nemá na hlavě parohy.
Každý druh tvorů v přírodě má tedy nějaký svůj jedinečný poznávací
znak, jaký se u žádného jiného druhu nevyskytuje, a podle kterého se
tvorové stejného druhu navzájem poznávají např. při páření. Ponechme teď
stranou všechna poznávací znamení založená na jiných smyslech, než je
zrak. Přitom většina savců se orientuje převážně čichem, takže tyto
poznatky o rozpoznávání zrakem se pro většinu savců nehodí. Karel Čapek
se kdysi podivoval, podle čeho pozná takový bernardýn, že jezevčík je
taky pes. (Teď z hlavy nevím, jestli to byl skutečně bernardýn
a jezevčík nebo nějaké jiné psí rasy, ale to tady není podstatné.) Psi
se orientují hlavně čichem, takže se poznávají po čichu. Ten jezevčík
prostě "smrdí jako pes". Zde se ale budeme zabývat jen takovými
poznávacími znameními, které se dají rozeznat zrakem.
Na pavím ocase jsou nejnápadnější veliká modrá kruhová oka.
Nejsnadněji technicky rozpoznatelný tvar je právě jednobarevný kruh.
Zajímavá souvislost.
Druhým nejsnadněji rozpoznatelným tvarem jsou linie, ať už rovné
nebo zahnuté, a třeba i různě tlusté. Přesně tak se zobrazují na sítnici
oka rohy a parohy kopytníků. Některé z nich mají tak bizarní tvary, že
se nehodí ani k obraně ani k čemukoliv jinému. Jako poznávací znamení
druhu jsou ovšem ideální. Zatímco tvar těla se při pohybu či při různých
úhlech pohledu mění, tvar rohů či parohů zůstává ze všech směrů pohledu
prakticky stejný. Význam rohů pro rozpoznání vlastního druhu prokazují
i zkušenosti dobytkářů na prérii, kteří potřebují od volně žijících
a pasoucích se býků získat semeno pro umělé oplodnění. Používají k tomu
upravená auta typu kombi s dírou v zadní stěně. Býk na auto skočí jako
na krávu a ejakuluje, a onou dírou dobytkář uvnitř auta provede odběr.
Přitom auto vůbec nemusí vypadat jako kráva. Naprosto stačí, když má
vpředu na řidičově kabině připevněné kravské rohy. Nic víc žádný býk
nepotřebuje.
Zajímavá je i zkušenost indiánů, kteří při lovu jelenovitých nosili
na hlavě parohy. V tomto "přestrojení" se mohli přiblížit ke stádu
jelenovitých a dokonce i do něj vstoupit, a stádo před nimi neuteklo.
Tímto způsobem mohli indiáni lovit i v dobách, kdy ještě neznali pušky.
Jelenovití se tedy nepochybně poznávají navzájem jen podle parohů, a na
tvaru či vzhledu zbytku těla už nezáleží.
Laně samy žádné poznávací znamení nemají, mohou tedy být nenápadné.
Nepotřebují žádné znamení, které by je prozrazovalo predátorům, protože
jelen samec je nevyhledává. Jelen v říji troubí, laně ten zvuk poznají a
jdou za zvukem. Žádné jiné zvíře, zejména žádný predátor, takové zvuky
nevydává. Laně se tedy samy shromáždí kolem samce a pustí si k tělu
všechno, co má parohy. Parohy zobrazené na sítnici oka opět představují
snadno rozpoznatelné jednoduché linie.
Podobný význam možná mají i kly chobotnatců. Sloní kly by snad
ještě mohly sloužit jako zbraň, z vykopávek ale známe spoustu dalších,
již vyhynulých chobotnatců, jejichž kly byly úplně jiné. Do kruhu
zatočené kly mamutů byly jako zbraň naprosto bezcenné. K čemu tedy asi
mamutům sloužily? Přitom jako poznávací znamení druhu byly naprosto
dokonalé. Coby jednoduché světlé linie patří k nejsnadněji
rozpoznatelným objektům, k jejich rozpoznání tedy není třeba příliš
dokonalé vidění.
Nabízí se otázka, jaký význam mají pro nosorožce jejich rohy.
Samozřejmě je to zbraň, ale možná také poznávací znamení nosorožců. Co
se tedy stane, když ochránci přírody uřezávají nosorožcům rohy, aby je
ochránili před pytláky? Stálo by za zjištění, zda taková nosorožčice bez
rohů může mít ještě někdy mláďata, tzn. jestli ji nosorožec pořád ještě
považuje za příslušnici svého druhu a oplodní ji. A naopak: Zda
nosorožčice uzná nosorožce bez rohů za příslušníka svého druhu a pustí
si ho k tělu, aby ji oplodnil.
O dalších příkladech z přírody si povíme příště. Těch příkladů
chování živých tvorů, které odpovídá takovým jednoduchým algoritmům,
jaké jsme si zde popsali, je totiž tolik, že by to vydalo na samostatnou
knihu. A něco z toho se dá najít i u nás, u lidí. Ani my nejsme
v přírodě výjimkou.
Další články autora |
Rosice, okres Brno-venkov
4 750 000 Kč