Budeme teď mít prezidenta zvoleného celým národem. Je to novásituace, které by se měla přizpůsobit i ústava.
Budeme teď mít celkem tři instituce volené celým národem: Sněmovnu
poslanců, Senát a prezidenta. Ve třech už se dají uplatňovat principy
demokracie - tedy lze dosáhnout většiny hlasů - dvou proti jednomu. Tím
by se mohlo výrazně urychlit třeba přijímání nových zákonů.
Připomeňme si dosavadní praxi: Poslanecká sněmovna odhlasuje nějaký
zákon. Pak o něm hlasuje Senát, ale na jeho rozhodnutí mnoho nezáleží,
protože Poslanecká sněmovna ho může snadno přehlasovat. Pak o něm
rozhoduje prezident, ale jeho rozhodnutí opět není důležité, protože
Poslanecká sněmovna ho opět může snadno přehlasovat. Celá tahle
procedura trvá řadu měsíců (nebo i let?) a výsledek je přitom už předem
více-méně jasný. Bude takový, jak si to přejí poslanci v Poslanecké
sněmovně.
Teď zde ale máme tři instituce více-méně rovnocenné, protože
všechny tři jsou volené celým národem. Není tedy důvod, proč by jedna
z nich měla být nadřazena těm zbylým dvěma ostatním. Není důvod, proč by
Poslanecká sněmovna měla mít moc přehlasovat všechny ostatní. Teď by se
mohlo o nových zákonech rozhodovat demokraticky: většinou těch tří, tedy
i třeba dvou hlasů proti jednomu. Nové zákony, které Poslanecká sněmovna
odhlasuje, by teď mohli posuzovat Senát i prezident souběžně, protože
prezident by už nemusel čekat na přehlasování Senátu, a pokud by třeba
jen jeden z nich (Senát nebo prezident) nový zákon odsouhlasil, zákon by
vstoupil v platnost. Souhlas toho třetího už by nebyl zapotřebí, protože
při demokratickém hlasování dva hlasy ze tří stačí. Jen v případě, že by
nový zákon odmítl jak Senát, tak prezident, zákon by se musel vrátit do
Poslanecké sněmovny na přepracování, protože žádné přehlasování
kohokoliv by nebylo možné. Celý proces přijímání nových zákonů by se tak
zkrátil na čtvrtinu dnešní doby.
Samozřejmě takovéto uspořádání je možné jen změnou Ústavy. Ústava
ale není nedotknutelné dogma. I přímá volba prezidenta celým národem
znamená změnu Ústavy, protože až dosud tam nic takového nebylo. Ústava
se tedy musela (musí) změnit tak jako tak. A je lepší všechny potřebné
změny udělat najednou hned než později postupně formou nějakých přílepků
k nějakým jiným zcela nesouvisejícím zákonům.
Nedělám si ale iluze, že by si poslanci ve Sněmovně sami odhlaovali
ztrátu svých výsad a pravomocí. Takovou absolutní moc přehlasovat
kohokoliv a vždycky prosadit svoji vůli měl u nás naposledy císař pán
blahé paměti. Nedovedu si představit, že by se poslanci ve Sněmovně
chtěli sami vzdát takové císařsko-královské moci.
