Daleko horší případ je v současné situaci, kdy poslanci ignorují práva, která mají občané zaručená v Listině práv. Podle Čl. 1. Listiny: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". Podle Čl. 3. Listiny: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu..." (Tedy i bez rozdílu vzdělání). Na základě tohoto článku se žádný soudce nesmí zabývat tím, jakého původu, vzdělání, rasy…, je osoba, která se na soud obrací. Občanský soudní řád (č. 99/1963) porušuje tuto skutečnost. Nařizuje svéprávnému občanovi, který se dovolává proti rozhodnutí soudu II. stupně, že se musí odvolat prostřednictvím „osoby s právnickým vzděláním“. To je v přímém rozporu se zněním Listiny práv. Občan nemusí být tak finančně zajištěn, aby si mohl dovolit „osobu s právnickým vzděláním“ zaplatit. Tímto předpisem je mu upíráno základní lidské právo dovolání (proti rozsudku soudu II. stupně). Obdobná nesrovnalost je v zákoně o Ústavním soudu (č. 182/1993 sb.). Ten svéprávnému občanovi nařizuje, obrátit se na Ústavní soud pouze prostřednictvím advokáta. Tento postup dehonestuje svéprávné občany a soudcům (protiprávně) umožňuje zabývat se vzděláním osoby, která se na soud obrací. Soudci mají porovnat důkazy a rozhodnout, nikoliv probírat stupeň vzdělání některého účastníka sporu.
Poslaci uvedené zákonné předpisy vydali a plně za nimi stojí.
