Tak jsem se zase jednou zaposlouchal do hlášení jmen zastávek v trolejbusu: "Hnusáčkova" - "Přízrak" - "Frázova" - "Spratecká"...
Jistě, trolejbus byl poněkud hlučnější, takže hlášení mužským hlasem bylo poněkud méně srozumitelné než dříve, když se zastávky hlásily ženským hlasem. Ženský hlas je vyšší, takže v hlubším hluku dopravního ruchu je lépe rozeznatelný než hlubší mužský hlas. DPMB sice argumentuje, že tohoto hlasatele si vybrali sami cestující (nevím, kteří, mne se neptal nikdo), ale to určitě vybírali ze studiových nahrávek pořízených v naprostém tichu, které tak samozřejmě zněly docela jinak než v rámusu autobusového motoru.
Žiji v Brně už hezkých pár desítek let, takže správné názvy všech těch zastávkek znám zpaměti, takže já tahle hlášení nepotřebuji, ale cizinci odjinud, kteří se v Brně nevyznají a pro které jsou tato hlášení především určena, mohou být zmateni a mohou na konečné, kam omylem dojeli, pak tvrdit, že ta zastávka, na které měli vystoupit, nebyla vůbec hlášena.
Možná by se měl ten výběr hlasatele (ale lépe opět hlasatelky) udělat znovu, a tentokrát podbarvený běžným dopravním hlukem a rachotem motoru, ve kterém se kuňkání reproduktoru v autobusu téměř ztrácí. Abychom nemuseli dál poslouchat názvy stanic "Vodní Heršpice" - "Šmírova"..., nebo pak "Ponorná" ve skřípající šalině, do které jsem v Komárově přestoupil.
P.S.: Předpokládám, že se můj stařecký sluch nezhoršil najednou tak moc během toho jediného dne, kdy se hlasatel zastávek změnil. Před tím dnem jsem těm hlášením rozuměl docela dobře.
