O Marsu se můžeme v odborných publikacích dočíst, že tamní suché
a mrazivé podnebí trvá už miliony (nebo snad stamiliony?) let. To, co
ale na povrchu Marsu můžeme pozorovat, svědčí o něčem docela jiném.
O Marsu se můžeme v odborných publikacích dočíst, že tamní suché
a mrazivé podnebí trvá už miliony (nebo snad stamiliony?) let. To, co
ale na povrchu Marsu můžeme pozorovat, svědčí o něčem docela jiném.
Na povrchu Marsu vidíme vyschlá údolí, o nichž snad už nikdo
nepochybuje, že je vyhloubila proudící voda. Podobná údolí nacházíme i
na Zemi, např. na Sahaře. I tam kdysi tekly řeky. Ty jsou dnes vyschlé
a zůstaly po nich jen ta údolí zvaná wádí. Mnohá z nich jsou už dnes jen
těžko rozeznatelná, protože jsou už dávno zasypaná pískem, který do nich
pouštní písečné bouře nanesly.
Na Marsu také řádí písečné bouře, to velmi dobře víme. Přesto wádí
na Marsu dosud nejsou zasypané. Z toho lze usoudit, že dnešní podoba
povrchu Marsu není starší než pozemská Sahara.
O stáří Sahary přitom máme dost dobrou představu. Skalní malby v
Tassílii nasvědčují, že Sahara byla živou zemí plnou lovné zvěře jěště v
dobách, kdy už na Zemi žili kulturní lidé, tedy rozhodně ne před
(sta)miliony let. Je všeobecně známo, že Hannibal táhl na Řím se slony.
Kdepak je asi vzal? Určitě ne z rovníkové Afriky, kde žijí dnes. Sloni
by nikdy nedokázali přejít tak obrovskou poušť jako je Sahara.
V Hannibalově době tedy zřejmě sloni žili ještě i tam, kam dosahovala
kartaginská říše. Tehdy tam zjevně ještě nebyla poušť, ale živá a bohatá
příroda. Ještě po dobytí Kartága byla severní Afrika obilnicí starověké
Římské říše. Dnes je tam poušť. Přitom od dob antické Římské říše
neuplynulo ještě ani celé 2000 let.
Kolik let tedy uplynulo od dob, kdy na povrchu Marsu tekla voda?
Na starých hvězdářských fotografiích Marsu můžeme vidět bílé
polární čepičky. Podle ročních dob (na Marsu) se zvětšovaly
a zmenšovaly. Hvězdáři logicky předpokládali, že to jsou ledovce, které
v zimě narůstají a v létě tají. Dnes máme podrobné detailní snímky
povrchu Marsu z kosmických sond. Moc ledovců ale na nich nevidíme.
Polární čepičky už dnes na Marsu téměř nejsou. Copak se s nimi asi
stalo?
Jedna teorie říká, že roztály, protože se na Marsu otepluje. Kde je
ale ta voda z nich? Žádnou na povrchu Marsu nenacházíme. Ani současná
teplota na Marsu neodpovídá. V takovém mrazu ledovce rozhodně netají.
Nebo byly ty polární čepičky tvořeny tuhým kysličníkem uhličitým? Ten by
tedy teď musel být v atmosféře. Víme ale, že atmosféra Marsu je velice
řídká. To také neodpovídá. Pokud údolí na Marsu kdysi vyhloubila tekutá
voda, pak atmosféra Marsu musela být v těch dávných dobách nejenom
mnohem teplejší než dnes, ale i mnohem hustší. Pokud potom z této husté
atmosféry vznikly polární čepičky, pak jejich roztáním by musela
vzniknout stejně hustá atmosféra jako bývala v dobách, kdy ještě na
Marsu tekly řeky. Taková atmosféra ale nevznikla. Proč? Nic z těchto
podivností se oteplováním Marsu vysvětlit nedá. Přitom něco se na Marsu
nepochybně děje: polární čepičky nepochybně mizí.
Druhou možností je ochlazování. Co se při něm děje?
Nejdříve se v průběhu ochlazování na začátku nastupující doby
ledové všechna původně tekutá voda "přestěhovala" do formy ledovců na
pólech. Po ní po dalším poklesu teploty tam začal zmrzat i kysličník
uhličitý z atmosféry. Tuhle dobu už zaznamenali v minulých stoletích
pozemští astronomové. V době marsovského léta ledovce na pólech tvořené
na povrchu už jen suchým ledem - zmrzlým kysličníkem uhličitým částečně
sublimovaly a v marsovské zimě zase dorostly. Tím bylo způsobováno ono
periodické zvětšování a zmenšování polárních čepiček, jak ho astronomové
pozorovali.
Na Marsu ale zuřily (a dodnes zuří) prachové bouře, které vše
pokrývají vrstvou navátého prachu. Zanášejí prachem i povrch polárních
čepiček. V minulých stoletích, kdy ještě bylo na Marsu tepleji než dnes
a v létě se z polárních čepiček uvolňovalo více kysličníku uhličitého,
atmosféra byla hustší a v zimním období se pak usazovala na povrchu
polárních čepiček a na naneseném prachu na nich silnější vrstva suchého
ledu. Tím se vrstva prachu vždycky zakryla a polární čepičky vypadaly
zase "jako nové", bílé, hlavně při pohledu z dálky, ze Země. Dnes je na
Marsu ještě o něco chladněji, atmosféra je řidší a proto už se na
povrchu polárních čepiček tolik nového suchého ledu neukládá. To, co se
ještě z atmosféry vymrazí, se ukládá pochopitelně v těch nejchladnějších
místech, tedy na malém území co nejblíže k pólům, zatímco vzdálenější
povrch polárních čepiček už zůstává pokrytý netknutou vrstvou prachu,
která je rok od roku silnější. Při pohledu ze Země nebo i z oběžné dráhy
to pak vypadá, jakoby tam už žádné polární čepičky nebyly, nebo jen
jejich nepatrné zbytky. Ony tam ale jsou, a větší, než si myslíme, jen
jsou ukryté hluboko pod vrstvou naneseného prachu, takže jsou
nerozeznatelné od ostatního povrchu Marsu v jiných částech planety.
Co z toho plyne pro nás na Zemi? Z vědeckého hlediska to, že
můžeme "v přímém přenosu" pozorovat nástup doby ledové, jakých byla u
nás na Zemi celá řada a pořád o nich moc nevíme. Do budoucnosti to ale
znamená, že vývoj podnebí na Zemi a na Marsu neprobíhá stejným způsobem.
Oteplování Země se tedy nedá vysvětlit nějakými kosmickými vlivy ani
silnějším zářením Slunce. Příčinu oteplování Země, stejně jako vznik dob
ledových a meziledových na Zemi (i na Marsu) je tedy třeba hledat někde
jinde.
