Lidé jsou někdy překvapení, když některý význačný vědec přizná, že
věří v Boha. Vypadá to nesmyslně: Svět, a zejména věda, jsou přece
materialistické, přísně logické a matematicky exaktní. Všechno se děje
přesně podle nezměnitelných přírodních zákonů. Kde je tady místo pro
nějakého Boha?
Tak třeba: Podle Bible Bůh stvořil Zemi před (zaokrouhleně) šesti
tisíci lety. Každý geolog ovšem zná horniny staré stovky milionů let.
Jakpak to jde dohromady?
Velice dobře. Třeba tak, že Bůh stvořil Zemi starou, nikoliv zářící
novotou. Už v den stvoření byla tedy Země několik miliard let stará,
nebo aspoň tak vypadala. A to do všech detailů, takže dnes nejsme
schopní žádným způsobem zjistit, že byla stvořená před pouhými šesti
tisíci lety. Všechno, co kolem sebe vidíme a nacházíme, nasvědčuje tomu,
že je Země stará miliardy let. Můžeme si být jistí, že nikde nenajdeme
žádný sebemenší náznak, natožpak důkaz, že Země není stará celé miliardy
let. Bůh si to totiž nepřeje, a Bůh je všemohoucí, takže má a měl dost
možností, jak to zařídit. Svět se nám proto jeví a vždycky bude jevit
jako materialistický, jako kdyby žádný Bůh neexistoval.
Proto vědci, a to i ti věřící, mohou zkoumat svět kolem sebe jako
materialistický a mohou si být jistí, že jim to bude vycházet. Zkoumají
totiž boží dílo tak, jak ho Bůh stvořil, tedy materialistické. Žijeme
totiž v tomto světě, který je (nebo vypadá jako) miliardy let starý
a materialistický, a proto ho potřebujeme znát takový, jaký je (nebo jak
do všech detailů vypadá). Proto i vědec, který věří ve stvoření světa
před šesti tisíci lety, může a musí zkoumat události, které se staly
(nebo vypadají, jakoby se staly) před miliony let, protože ty události
mají na náš dnešní svět a život stejný vliv ať už se staly před miliony
let nebo byly před pouhými šesti tisíci lety stvořeny tak, že jen tak
staře vypadají. Proto věřící vědec může a musí pracovat stejným způsobem
a docházet ke stejným výsledkům jako jeho kolega vědec ateista. Vědcům
ateistům stačí samotné zkoumání a víc vědět nepotřebují a nechtějí. Jen
ti věřící vědí, jak je to doopravdy.
Vědí to skutečně?
Náboženství je filozofie. Stejně tak i ateismus je filozofie. Nelze
zjistit, která z nich je pravdivá a která je nepravdivá. Všechno, co na
Zemi či ve vesmíru vidíme či nalezneme, nasvědčuje tomu, že Bůh
neexistuje. Věřící ovšem vědí, proč to tak je. Bůh stvořil náš svět
tak, aby zde nebylo možné nalézt žádný důkaz, ale ani žádný náznak, že
Bůh existuje.
Filozofové znají nejen náboženskou a ateistickou filozofii. Znají
ještě řadu dalších filozofií, individualistických, objektivistických a
dalších a dalších. Všechny mají jedno společné: Žádným způsobem nelze
zjistit, která z těch všech různých filozofií je pravdivá a která ne. Je
to společná vlastnost všech filozofií: Ani náboženskou, ani ateistickou,
ani jakoukoliv jinou filozofii nelze žádným vědeckým ani jakýmkoliv
jiným bádáním ani dokázat, ani popřít. Zbývá jedině víra. Člověk si
prostě musí některou z těch filozofií vybrat a té pak věřit. Buď té
náboženské, nebo té ateistické, nebo některé jiné. Z filozofického
hlediska v tom není rozdíl.
V Bibli je popisováno, jak se lidé ptali Krista, čemu mají věřit.
Požadovali, aby jim Bůh dal nějaké znamení s nebe. Kristus odpověděl, že
nebude dáno žádné znamení. Sám sice činil zázraky, uzdravoval nemocné,
křísil mrtvé, ale každému potom vždycky přikazoval, aby o tom uzdravení
či vzkříšení nikomu neříkal. Nepřál si, aby lidé věděli, že umí činit
zázraky. Bůh si prostě nepřeje, abychom měli v rukou nějaký důkaz boží
existence. Bůh si zřejmě přeje, abychom v něj věřili bez důkazů, nebo
dokonce i proti všem důkazům, které jednoznačně dosvědčují, že žádný Bůh
neexistuje.
Jaký smysl ale potom má taková nelogická, nerozumná víra?
V lepších detektivkách se občas vyskytne situace, kdy je obžalován
a odsouzen do vězení nebo na smrt nevinný člověk. Všechny důkazy svědčí
proti němu, všichni svědkové svědčí proti němu, případ je naprosto
jasný. Někdo to všechno narafičil, aby svou vinu hodil na někoho jiného,
a udělal to tak dokonale, že tím všechny přesvědčil. Jen advokát toho
nevinného (nebo v dojemnější detektivce jeho milenka) i přes všechny
důkazy a i proti důkazům věří dál v nevinu odsouzeného a dál se snaží
zjistit pravdu a prokázat, že vinen je někdo jiný. Jen ten, kdo to zažil
doopravdy, ve skutečném životě, dokáže ocenit, jak je taková víra
v takové chvíli příjemná a potřebná.
Přesně taková je víra věřících. Přesně takovou víru, bez důkazů a
třeba i proti důkazům, Bůh od svých věřících požaduje.
