Nevím, Vlasti. Zrovna v tomto případě srovnám dítě do latě taky. A to jsem svobodomyslný umělec, ať neobtěžuje ostatní, to je slušnost...

Já nějak nevím, co je špatného na tom, aby tříleté (proboha, to není miminko) dítě nevědělo, jak se má chovat v plné tramvaji. To už situace odlišuje a ví, kde a co. Jasně, některé děti jsou tiché, některé upovídané a působí rodičům nejednu horkou chvilku, ale vědomí, že "teď jsme v tramvaji, kde je spousta lidí a tak si řešení toho, že chceš lízátko necháme na později" není zas tak složité. To není nic jiného, než výchova k respektu k životům těch druhých a tedy k vymezení sebe sama. (Aneb co nechceš, aby dělali jiní tobě, nedělej ty jim).

Jednou se mi stalo, že starší dcera (která bývala dost vzteklá), začala svůj výstup v buse. Naštěstíí to byla MHD, takže jsme na nejbližší zastávce vystoupily a čekala jsem, až se uklidní. Já mám metodu- nic neříkat, nedohadovat se, neřvat...prostě ignoruju, jen držím za ruku, aby nevběhla do  silnice- po pěti minutách zjistila, že vztekáním ničeho nedocílila a byl klid. Pak jsem s ní byla teprve ochotná diskutovat.

Tuhle metodu používám pořád a použiju i na Tomáše:-)

Když to udělala v krámě, nechala jsem nákup v košíku u pokladny, řekla, že se pro něj vrátím, až se dcera zklidní a šly jsme ven- respektivě do auta, kde jsem jí přikurtovala do sedačky, pustila hudbu hodně nahlas a zpívala si:-))

Taková já jsem herodes matka

Nechť si každý vychovává své dítě jak chce. Pokud je zastáncem výchovy "vše je ti dovoleno pro tvůj zdravý vývin, z dítka bude osobnost", budiž, ale ať s ním, proboha, neleze do autobusu, letadla, restaurace a pod.. Doma je taky hezky.  Nikdo není zvědavý na dítě, které si dělá co chce, nikdo ho neokřikne, nevysvětlí mu, že "tohle" se nedělá. Jsou taky jisté společenské normy - ať se to komu líbí nebo ne - a ty je třeba dětem vštěpovat. Začíná to pozdravem a poděkováním. Dřív to umělo každé 5leté dítě. Dnes to neumí ani dospělý. Spousta mladých se jeví nad tím, že je nepřijali tam či onde do zaměstnání. No, jestli se uvedli pozdravem "dobrééj", tak není divu, že se nedostali daleko za vrátnici. Tohle si mohou uplatňovat na své "moderní" rodiče, kteří už jsou na jeho chování zvyklí a cvičení.

Já nevím, já si nemyslím, že by bylo potřeba opouštět něco starého a "neplatícího". Tříletý dítě je fakt malý na to, aby křikem dokazovalo, že ono jediné je svobodné, ve třech letech jedná děcko ještě pořád dost instinktivně:) "Dokazovat", že ono jediné má svobodu projevu začne tak ve třinácti:) Já bych ty staré výchovné prvky úplně nezatracovala. Někdy mi spíš přijde, že naše generace moc přemejšlí o tom co jo a co ne. Rodičovské chování je ale instinktivní a někdy by stačilo prostě nechat pracovat jenom ty instinkty, ty pak často nasměrujou samy co s tím konkrétním dítětem....

Ono poslušné dítě je takové dítě, které je do větší míry konformní se společenskými pravidly a proto se je snaží dodržovat. To je velké plus do budoucna, ne? A rozvíjení osobnosti tedy rozhodně není "mam dítě, jednou za čas ho nakrmím a stačí", ale naopak časté nabízení vhodných podnětů. Zdá se vám křičení v tramvaji jako vhodný podnět pro rozvoj osobnosti?

Přesně tak. Něco holt fungovalo úplně stejně a úplně stejně dobře (nebo špatně) posledních pár set let, ještě že jsme na to přišli a rozhodli se to skokově změnit v průběhu jedné generace. Jsme prostě nejchytřejší a nejlíp víme, jak na to.