- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
O lásce každý sníme - nejsladší.
Přijď, veď nás, popal, zkrásni
a pak se setkáš s prózou místo s básní
a za rok za dva sklízíš bodláčí .
Úryvek z básnické sbírky Sloky lásky - Štěpán Ščipačev (takhle mi to utkvělo v paměti)
Závěr je již optimističtější. Kdo bude chtít, vyhledá si sám.
I tobě, drahý druhu neznámý,
je možná sedmnáct. A chrpami
svou první lásku létem vedeš si -
a nad tvým srdcem jak by měsíc stál.
Ty možná proto dnes tak šťasten jsi,
že tamten ... tamten nedomiloval. - nemohla jsem si to odpustit, díky za připomenutí.
Na jaře rozkvétá ani ne tak láska, jako vácheň
Asi záleží na pohledu.To, co popisujete je zamilovanost a touha po lásce.Láska nic nepotřebuje.Je bez touhy, je naplněním.
To není ani tak láska, jako chuť něčeho nového a neokoukaného.. A hlavně - silný rozmnožovací pud, to si s námi jen příroda takhle pěkně hraje na schovávanou :o)
Otázkou je, zda-li opouštíme své partnery skutečně kvůli lásce k jinému člověku a ne třeba kvůli touze po něčem jiném nebo vášni nebo co já vím... Lidé si mnohdy myslí, že to, co mají, není pro ně to nejlepší a hledají jiné možnosti, ale jak jednou odejdou, tak můžou po čase zjistit, že udělali velkou chybu... A kde je potom ta láska? Byla v tom prvním vztahu? Byla v druhém vztahu? Byla tam někdy vůbec? U některých to může být věčný koloběh hledání někoho a nakonec zjistí, že to bylo jen hledání sebe samého... A až se najdeme? Pak možná jednou přijde i ta láska (myšleno partnerská)...