Jak se nestydět za tvory v čele této země

V listopadu 1989 jsem doufal, že skončila doba, kdy v čele tohoto státu stojí lidé, z jejichž chování  mám jen trapný pocit studu. Uplynulo něco přes dvacet let a o křeslo prezidenta země se v lítém boji utkali dva přímo ukázkoví kandidáti trapnosti.

Z čistě nestranného pohledu jeden lepší než druhý. První z nich, silně adorovaný médii nejspíš proto, že zapalovat si fajfku a nespálit si u toho motýlka je mimořádně noblesní umění, které tu zvládne jen člověk s papíry. Na mezinárodní politiku samozřejmě. Další důvod tak masívní podpory jsem přes veškerou snahu bohužel nenašel. Nesrozumitelně mluvící politik (což je pro mě stejný protimluv jako hluchý ladič hudebních nástrojů) s neustále zdůrazňovanými mezinárodními zásluhami o stát, které ale nikdo nebyl schopen kloudně vyjmenovat, se nakonec definitivně znemožnil neschopností vůbec správně odvolit.

Druhý politik s pověstí plebejce a bůhvíproč objímatele stromů předstupoval před své voliče ovanutý divným pachem divoké privatizace devadesátých let, mrtvolným odérem opoziční smlouvy a s podezřelými kontakty na divoký východ. Ten měl evidentně lepší volební dozor, protože svůj volební lístek hodil do urny v souladu se zákonem. (Popravdě jsem spíše očekával, že do urny místo vložení volebního lístku omylem chrstne stakana Becherovky, aby kníže nezůstalo s těmi šaškovskými rolničkami na hlavě samo jak příslovečný Miloušovský kůl v plotě). Nicméně se tak nestalo, ke znemožnění druhého kandidáta přímo u volební urny již nedošlo. Na tom se však začalo pracovat, sotva tento pán zvedl nad hlavu trofej vítěze. Ihned poté se totiž kolem něj se začaly objevovat politické figurky minulých let, o kterých ale kandidát vehementně celou dobu tvrdil, že je od sebe dávno odstřihl. No asi měl tupé nůžky či co. Ať tak jako tak, sotva pár minut po ukončení voleb bylo jasné, že je fuk, kdo to vlastně vyhrál. Petr nebo Pavel, vypadá to, že tradici stydět se za činy tvorů řídících politiku této země hned tak brzo konec nebude.

Prosím proto všechny čtenáře tohoto blogu, aby poraženému kandidátovi, zaslali jako poděkování za účast v pěkné mediální show dárek v podobě motýlka a nějaké zásoby kvalitního tabáku. Než se tou hromadou probere, tak snad od něho bude na nějakou dobu na politické scéně klid. Je totiž dost lidí, co jim nebude chybět pocit trapnosti a studu při pohledu na věčně klimbajícího šéfa zahraniční politiky. Vítězi prezidentského duelu prosím zašlete spolu s gratulacemi dostatečně ostré nůžky, břitvy, nože a další řezné nástroje, aby se mohl konečně pořádně odstřihnout od lidí, co by se k novopečené hlavě demokratického státu neměli díky své pověsti a minulosti ani přibližovat.

No a my všichni požádejme společně zákonodárce, aby budoucí veřejnou volbu prezidenta posunuli o pár měsíců ke středu roku. V roce, kdy se nekoná žádná olympiáda, dokonce ani jiná velká sportovní show, je podobná taškařice vždy velkým zábavným přínosem pro pracující lid. Ale uznejte, udělat finále hned zkraje roku a pak dlouho nic, není moc rozumné ani vůči voličům ani vůči mediálním domům.

Děkujeme za pochopení. Opakuji: děkujeme za pochopení. Opakuji ještě jednou: děkujeme za pochopení.