Slovník reálného socialismu - písmeno L

V dnešním dalším dílu Slovníku naleznete skvělá Leninova hesla, další dobové vtipy a vysvětlení zajímavých pojmů včetně například Lampionový průvod, Lidové povstání nebo osvětlení vědecké činnosti sovětského režimního vědce Trofima Lysenka. Pokud Vám nějaký díl Slovníku chybí, naleznete jej na autorově blogu.

L

Lajka

Jméno prvního psa vyslaného do kosmu s pomocí sovětské rakety a družice. Jméno Lajka se díky ohromné propagandě stalo světoznámé a socialistické země tohoto psa oslavovaly jako důkaz technologické převahy SSSR v kosmu. Lajka byl zaběhlý pes, kterého posadili do družice, a on tam během jedné hodiny zemřel přehřátím. O tom se však nemluvilo. Vláda USA byla kosmickými úspěchy SSSR koncem padesátých let velmi zaskočena a prezident Kennedy následně formuloval kosmický program, jehož cílem bylo vyslat člověka na měsíc.

Lampión

Skládací papírové těleso různých tvarů (válec, slunce, hvězda atd.) vyrobené z barevného papíru, na jehož dně hořela svíčka a který byl přidělán na delší prut. Děti nosily zapálené lampióny v lampiónových průvodech.

Lampiónový průvod

Byl až do roku 1968 organizován dvakrát ročně – jednou na oslavu VŘSR 7. listopadu a jednou na oslavu vítězství nad Německem 9. května. Děti se obvykle sešly před školou po setmění a pak procházely ulicemi své části Prahy se svíčkami zapálenými ve svých lampiónech. Lampionový průvod k oslavě VŘSR tak začínal obvykle v 18.00 hodin a průvod k oslavě „osvobození Rudou Armádou“ pak ve 20 hodin.

 Lenin, Vladimír Iljič

Žil 1870 – 1924. Původně dobrý student právnické fakulty, kterého zradikalizovala poprava jeho bratra za účast na přípravě atentátu na cara. Prostudoval spisy Marxe a Engelse a stal se aktivním v ruské sociálně-demokratické straně, kterou na kongresu v roce 1903 rozdělil na menševiky a bolševiky. Byl velmi nesmiřitelný k jakýmkoliv politickým odpůrcům a v bolševické frakci prosazoval naprostou poslušnost a disciplinu. Vytvářel stranu „vojenského typu“. Marxismus doplňoval a přetvářel na Leninismus, ve kterém vypracovával teorii fungování kapitalismu v období imperialismu a současně se věnoval teorii vědeckého komunismu.

Velkou část života mezi rokem 1900 a 1917 strávil v emigraci, zejména ve Švýcarsku. Velmi temně působí pak jeho dohoda s německou vládou (válečný nepřítel 1914-1918 jeho rodného Ruska), že jej nechá navrátit se přes Německo do Ruska ve speciálním vlaku a dostane také finanční podporu k organizaci revoluce v Rusku. To se také nakonec v říjnu 1917 stalo (viz Velká říjnová socialistická revoluce –VŘSR a Aurora). Německu tato akce pomohla tím, že Lenin začátkem roku 1918 podepsal s Německem Brest-litevský mír a vyvedl Rusko z války proti němu. Dá se tedy zřejmě říci, že Lenin spáchal velezradu tím, že ve válečné situaci kolaboroval s nepřítelem. Německá vláda očekávala, že se komunistický systém v Rusku rychle zhroutí a nebude pro ni představovat další nebezpečí. Historie ale ukázala, že v tomto ohledu Lenin německou vládu přelstil…nebo že německá vlád Lenina prostě podcenila.

 Ihned po uchopení moci začal Lenin používat násilí k prosazování svých revolučních cílů. Založil tajnou policii (zvaná v té době Čeka, později NKVD a ještě později KGB), začal zakládat koncentrační a pracovní tábory (Gulagy), znovuzavedl trest smrti, nechal popravit carskou rodinu, umožnil popravy bez soudu atd. atd.. V duchu plánů na rozšíření socialistické revoluce do celého světa pak chystal na její export do dalších zemí včetně Polska, Německa, Československa, Maďarska, Itálie a vyslal k tomu západním směrem v roce 1919 svou Rudou armádu. Tu však v roce 1920 zastavila polská armáda v bitvě u Varšavy. Lenin z toho byl sice rozčílený, ale věřil, že „co se nepodařilo teď, podaří se později“. V Sovětském Rusku zahájil kolektivizaci, po neúspěchu kolektivizačních snah pak Novou ekonomickou politiku (NEP), krvavě potlačil povstání námořníků v Krondštadtu a pokračoval v likvidaci svých nepřátel. V roce 1922 jej stihla mozková mrtvice a od té doby až do smrti v lednu 1924 jeho vliv postupně upadal a přebíral jej Stalin. Lenin ve svém slavném Dopise sjezdu varoval proti Stalinovi, ale tomu se podařilo svou moc po Leninově smrti přesto uchopit, udržet a zvětšit.

 Pár citátů V.I.Lenina

• Co by to bylo za velkou revoluci, kdybychom nemohli střílet svoje zajaté nepřátele?
• Učit se, učit se, učit se
• Teror je nutný pracovní prostředek revoluce
• Ať psíčci buržoazní společnosti poplakávají a kňourají nad utracením každého svého nežádoucího štěněte. My kácíme starý prales.
• Buržoazní parlament je jen velká žvanírna.
• Kdo chce zapalovat, musí hořet.
• Čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoasie bude v této věci zastřeleno, tím lépe.
• Chceme-li získat národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a on nám pak padne do klína jako zralé ovoce. 
• Marxismus je všemocný, protože je pravdivý.
• Každý řetěz je jen tak silný jak silný je jeho nejslabší článek.
• Jsme antivlastenci.
• Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním tvrdých potlačení, odstranit všechny viníky a podezřelé, nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do koncentračních táborů, vytvořit rudý teror, potrestat smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních táborů k tomu zřízených.
• Užiteční idioti se poperou, aby nám dodali i provaz, na kterém je pověsíme.

Lidová tvorba:

• Umírající Lenin se svěřuje Stalinovi: „Bojím se soudruhu Staline, že Tě lidé nebudou následovat“. Stalin se chvílí zamyslí, pokyvuje hlavou a pak odpoví: „Ale budou, soudruhu Lenine, budou“. „A co kdyby ne?“ ještě šeptá Lenin. „To nevadí, tak budou následovat Tebe“, odvětí Stalin.

• Otázka u maturity – „Jaká je Vaše nejoblíbenější historická osobnost a proč právě Lenin?“

• Lenin se pře se dvěma svými souputníky, jestli je lepší mít manželku nebo milenku. Jeden říká, že manželku a druhý že milenku. Lenin se usměje a říká: „Nejlepší je mít manželku i milenku. Manželce řeknete, že jste u milenky a milence, že jste u manželky a přitom se někde můžete učit, učit a učit.“

Leninismus

Leninismus je založen na myšlence diktatury proletariátu a "převzetí politické moci" předvojem dělnické třídy - komunistickou stranou. Požadoval (spíše jen teoreticky) dobré sociální podmínky obyvatelstva.  Leninismus také ostře útočí proti imperialismu, které nazývá nejvyšším stadiem kapitalismu. Z leninismu pocházel princip rozhodující úlohy těžkého průmyslu, jehož uvádění do praxe velmi negativně ovlivnilo hospodářství Československa. Uvedení leninismu do praxe mělo za následek Leninovu, a později Stalinovu osobní diktaturu a kult osobnosti.

 Leninská cesta

Obecný termín, jímž média často označovala cestu vývoje socialistické společnosti stojící na principech leninismu a marxismu-leninismu.

 Lidová tvorba:

•  Slyšel jsem, že se u nás nebudou stavět dálnice."
  "Proč?"
  "Protože musíme jít leninskou cestou."

 Lid

Režimní název pro obyvatelstvo socialistických zemí, jehož jménem vládla komunistická strana. Viz též KSČ.

 Ze způsobu používání vyplývalo, že členem šedé skupiny „lid“, byl vlastně každý občan bez ohledu na své politické přesvědčení nebo zájmy. Podobný obsah měl také výraz masy.

 Lidová tvorba:

•  „Jaký je rozdíl mezi lidmi a lidem v socialismu?“ – „Lid buduje socialismus, překonává překážky, bojuje s kontrarevolucí, nenávidí třídní nepřátele, optimisticky hledí do budoucnosti a lidi na to všechno kašlou.“

•  „Co to je recepce?“ „Recepce je hostina, na které lid ústy svých představitelů ochutnává plody své práce“.

 Dobové mediální příklady:

•  Lid se semkl ještě pevněji kolem strany a vlády (informace v Rudém právu po měnové reformě 1.6. 1953)

•  Lid žádá …………………..(často používaný úvod pro informaci o tom, co strana a vládá chystá. Používané zejména při vyvolávání zdání lidové podpory pro tvrdé rozsudky při politických procesech)

 Oficiální hesla:

•  S lidem pro lid!

Lidové milice - LM

„Ozbrojená pěst“ KSČ založená ještě před rokem 1948, která byla velmi aktivní při únorovém převzetí moci KSČ. Vlastně až do konce existence komunistického režimu se jednalo o neústavní, avšak silnou organizaci, která velmi viditelně vystupovala tam, kde bylo třeba představit ideologickou podporu a tvrdou ruku režimu. Členství bylo, podobně jako v řadě jiných organizací, často dobrovolně povinné, dané stranickým příkazem, případně do nich byli přihlašování i lidé, kteří o svém členství zpočátku ani nevěděli. Bylo prostě nutné plnit určité kvóty členů této velmi nepopulární organizace.

Lidové povstání

Za lidové povstání byla označována jakákoliv revolta, která byla v souladu s cíli a přáním Moskvy a vedení zemí světové socialistické soustavy. Na druhé straně, jakékoliv veřejné snahy ukázat nesouhlas proti režimu reálného socialismu byla nazývány různými hanlivými a negativními názvy jako například: ulice, kontrarevoluce, nedovolená demonstrace různých živlů, atd., ale hlavně se o nich média zmiňovala co nejúsporněji nebo vůbec.

 Například o demonstracích v Plzni i jiných městech ČSR v červnu 1953, kdy dělníci protestovali proti měnové reformě a ČSLA, Bezpečnost i Lidové milice do demonstrantů střílely, nebyla v tehdejším Rudém Právu ani jedna zmínka. Žádné informace se v Rudém Právu neobjevily ani ve vztahu k Berlínskému povstání 17. června 1953, kdy bylo zastřeleno 40 demonstrujících dělníků a několik stovek jich bylo zraněno. Velmi úsporně a výrazně nepravdivě byly v Rudém Právu zmíněné informace o „maďarských událostech“ v roce 1956. Zásadně tendenčně byla veřejnost informována i o aktivitách odborářského hnutí Solidarita v Polsku v osmdesátých letech.

 Lidově demokratický

Označení “lidově demokratický“ ve skutečnosti naznačovalo, že takovýto systém či stát je demokracii poměrně vzdálený.

 Oficiálně byly tímto názvem označovány režimy či země, kde vládla komunistická strana nebo strana žijící ze spolupráce se SSSR a dalšími Zeměmi Socialistického Tábora - ZST. Dnešním příkladem (2010) tohoto paradoxu zůstává stále přežívající Korejská lidově-demokratická republika (KLDR), která je pod vedením Komunistické strany KLDR zřejmě nejrepresivnějším systémem v historii lidstva.

 LM

Viz Lidové milice

Lysenko, Trofim Denisovič

Sovětský politik-vědec-biolog. Byl oblíbencem Stalina. Bojoval mj. proti genetice, která byla v SSSR následně označována za buržoazní pavědu a její rozvoj tím tak byl na mnoho let zastaven. Jeho přístup k vědě byl jasně ideologicky podmíněný a motivovaný.