Slovník reálného socialismu - písmeno C

Tentokrát řada skvělých politických vtipů a vysvětlení výrazů  používaných v době reálného socialismu a začínajících na C a Č. Dnes tedy například Celiny, Celospolečenská krize, Celní prohlášení, Černobyl a mnoho dalších. Slovník reálného socialismu vychází každé úterý a sobotu ráno. Příští úterý tedy vyjde písmeno D. Všechny předchozí díly najdete na blogu autora. 

C

Celiny

Technicky se jedná o stepi. V SSSR se celiny nacházely zejména ve střední Asii a tento výraz získal politický kontext vzhledem k progamu N.S. Chruščova na zemědělské využití celin. 

Generální tajemník KSSS N.S. Chruščov měl jako jeden ze svých cílů využívání celin pro zemědělskou výrobu tím, že se rozorají a osejí zemědělskými plodinami – především kukuřicí. Pro tento cíl se organizovalo mnoho brigád, obracely se toky řek a využívala voda z Kaspického moře k zavlažování. Jednalo se koncem padesátých a začátkem šedesátých let o velmi propagované dobrovolné hnutí. 

Celní prohlášení

Formulář, který bylo třeba vyplnit a příslušně okolkovat před každou cestou do zahraničí. 

Kolky na případnou cestu do kapitalistické země stály 300.- Kčs (cca týdenní mzda) a do socialistických zemí obvykle 50.- Kčs. Formulář zahrnoval informace o cestovateli, vyvážených a dovážených penězích i vyváženém a dováženém zboží a cestovních potřebách. Limit na dovoz bezcelního dovozu ze zahraničí byl 300.- Kčs na jednoho dospělého a polovina na děti. V té době to představovalo reálně asi 8 -10 respektive 4 - 5 amerických dolarů.

 Celospolečenská krize

Viz Krize ve společnosti

 Celospolečenský zájem

Cokoliv, o čem rozhodla strana a vláda nebo spíše ÚV KSČ, že je z pohledu „zachování a rozvoje“ socialistického systému důležité.

 Cena

Socialismus se prezentoval stabilitou maloobchodních cen jako jednu z velkých předností ve srovnání s kapitalistickými zeměmi. Ceny některých druhů zboží tak vydržely na stejné úrovni po mnoho let a byly proto vytištěny i na obalech zboží. Takovéto zmrazování cen však vedlo k pnutím v ekonomickém systému a dále snižovalo možnost získání správných informací o fungování tohoto systému.

Zvyšování cen se obvykle dělo ve skocích, a to například od 1. ledna či jiného významnějšího data a bylo obvykle spojeno se snížením cen něčeho jiného, aby se mohlo lépe vysvětlit pracujícím masám a aby nevznikala inflace. Problém byl ale v tom, že ceny se obvykle zvyšovaly u žádaného zboží, zatímco se snižovaly u zboží, které nikdo nežádal - ležáky. Ve snaze udržet pracující lid ve spokojenosti a loajalitě byly některé ceny – například pivo, chleba a mléko – považovány za politicky citlivé a tím pádem prakticky neměnné. Zvyšování cen se vždy drželo v tajnosti až do data jeho zavedení. Šuškanda a šeptanda o něm obvykle informovaly již s předstihem a docházelo tak k vykupování zboží určeného ke zdražení.

 Centrální plánování

bylo páteří celé ekonomiky reálného socialismu a mělo nahradit kapitalistický trh.

Centrální plánování bylo realizováno Státní Plánovací Komisí (SPK), která si však nedokázala poradit se změnami ve světových podmínkách obchodu, výkyvech poptávky a vlastně ani s celou komplexností hospodářských vztahů v rámci národního hospodářství a vznikaly tak disproporce a problémy. Tyto byly také výsledkem nereálných cílů řízených zejména politickou snahou představit výhody socialistického zřízení a jeho „ohromný potenciál růstu.“

 Základními problémy centrálního plánování byla nemožnost stanovit reálné ceny surovin i výrobků a služeb a také potřebný objem výroby tisíců různých druhů zboží a výrobků. Dokonce i oficiální politická ekonomie se, v částech věnujícím se principům tvorby ceny za socialismu, odvolávala na „světové ceny dosahované na kapitalistických trzích avšak očištěné od konjunkturálních výkyvů“.  Centrálně plánovaný ekonomický systém produkoval současně nedostatkové zboží a zároveň výrobky nepotřebné a přebytečné. Viz též: Plán, Pětiletka.

 Lidová tvorba: 

• Plánování je nepřetržité narušování zdravé živelnosti.  
• Co nelze splnit, lze vždy alespoň naplánovat.  
• Plánování je soustavná cílevědomá činnost zaměřená k dosažení alespoň náhodných výsledků. 
• Před válkou jsme nevěděli, co bude za pět let. Teď to víme, ale netušíme, co bude zítra odpoledne.

 Cenzura

Oficiálně neexistovala. Ve skutečnosti však byla na mnoha úrovních – autocenzura, politická cenzura, náboženská cenzura, vojenská cenzura atd.

 Základní myšlenkou bylo, že masy se nesmějí zatěžovat informacemi, názory nebo fakty, které nebyly v souladu s momentální politikou. Protože se ale průběžně měnila i celková situace, politika i lidé v politice, bylo často, podobně jako v Orwellově knize „1984“, potřeba upravovat i minulost retušováním fotografií, přepisováním fakt a přehodnocováním různých činů, historických událostí nebo osobností. Praktické případy jsou dodnes dochovány.

Lidová tvorba:

• Dotaz na Rádio Jerevan: „Cenzurují se v SSSR dopisy?“ Odpověď: „V principu ne, ale dopisy s protistátním obsahem se vylučují z přepravy.“ 
• Dotaz na Rádio Jerevan: „Je v SSSR cenzura médií?“ Odpověď: „V principu ne. Bohužel se ale této otázce nemůžeme blíže věnovat“
• Otázka na Rádio Jerevan: „Kde vlastně sedí ten, co vymýšlí vtipy na Rádiu Jerevan?” Odpověď: „To bohužel nevíme, ale sedí zcela určitě!”

 Céčka

V sedmdesátých letech mezi dětmi ohromně populární výlisky z umělé hmoty ve tvaru písmene „C“, které se spojovaly v různé řetízky a také se mezi dětmi vyměňovaly.

 Cvrček

Lidové označení pro vnitřní reprodukční cenové vyrovnání - VRCV.

 Čachrovat

Výraz používaný v padesátých letech k obecnému označení činnosti tvrdě potlačovaných soukromých obchodníků.

Častuška

Oficiálně podporovaný hudební žánr. Jednalo se o ruské melodie s texty na různá témata, často ne politická. Lidé se při této hudbě měli bavit, radovat a dostat se do romanticko-melancholicko-šťastných budovatelských nálad.

Černé zlato

Kromě bílého zlata bylo i zlato černé – toto oslavné označení umožňující procítěněji oslavovat práci horníků, bylo používáno pro černé uhlí dolované v socialistickém Československu.

Černobyl

Na jaře 1985 se přehřál atomový reaktor jaderné elektrárny v Černobylu a způsobil výbuch. V SSSR bylo zvykem všechny neúspěchy (socialismu, SSSR) tutlat a nikomu nic nesdělovat, protože by byly „zneužity nepřáteli socialismu“. V tomto případě problém ale během velmi krátkého času překonal hranice SSSR a radioaktivní spad začal ohrožovat velkou část Evropy. V Kievě, ale také v Praze, straničtí představitelé stále tvrdili, že o nic nejde a z toho důvodu také prvomájové oslavy probíhaly jako by se nic nestalo. Teprve později se ukázala celá velikost této katastrofy a i to, jaký hazard s životy a zdravím lidí znamenaly radostné prvomájové průvody, na které z nebe padal radioaktivní prach. V ČSSR se však celý problém vlastně vůbec nikdy nepřiznal. Mnoho vesnic bylo navždy opuštěno a mnoho dětí se narodilo s různými problémy. V ukrajinských a běloruských lesích začaly růst nadměrně velké houby a na polích rekordně velké okurky i jiné druhy zeleniny.

 Lidová tvorba: 

• V ČSSR jsou prý nejpřísnější celníci – v celé Evropě je jaderný spad z Černobylu a u nás nic – celníci jej prý nepustili. 
• Při havárii v Černobylu zařvali prej jen dva lidi – první zařval „Vypni to!“ a druhý „Nejde to!“ 
• Je to pravda, že pracovníci v jaderné elektrárně v Černobylu se přestali oslovovat „Soudruhu“? Ano, od konce dubna 1985 se oslovují „Vaše jasnosti“. 
• Je pravda, že mezi USA a SSSR došlo k nové dohodě o jaderných zbraních? Ano, samozřejmě, prezident Reagan se jménem USA zavázal, že USA nepoužijí jadernou elektrárnu jako první.
• Dotaz na rádio Jerevan: „Jsou jablka v okolí Černobylu poživatelná?” Odpověď rádia Jerevan: „Ano, jablka jsou jedlá, jen ohryzky je pak nutno zakopat minimálně sedm metrů pod zem!”

Černý trh

Černý trh byl v době reálného socialismu běžnou součástí oběhu peněz a zboží. Na černém trhu se prodávaly cizí valuty, bony, různé druhy zboží z dovozu, zakázané nebo nedostatkové zboží. Označení je to však velmi široké a měl by se do něj zřejmě zahrnout i velmi rozšířený podpultový prodej (maso, ovoce, zelenina, elektronika atd. atd.) známým či za úplatek.

 Černý trh neměl fyzické sídlo a fungoval spíše na bázi informací předávaných si mezi lidmi cosi shánějícími a cosi nabízejícími, často s využitím jejich známých či kolegů z práce jako prostředníků. Mlčenlivým tolerováním černého trhu si režim vypomáhal k řešení problémů, které byly oficiálně pouze těžko řešitelné (především deficit mezi nabídkou a poptávkou u řady druhů zboží a služeb). Čas od času byl však někdo odhalen a odsouzen za nedovolené podnikání či poškozování devizového monopolu státu apod.

Červený Hrádek

Zámek v severozápadních Čechách, který byl místem na němž Milouš Jakeš přednesl 17. července 1989 svůj legendární projev, kterým se bavila většina populace ČSSR a který, zřejmě jako historicky jediný projev nejvyššího představitele KSČ, byl šířen, čten a předáván samotnými lidmi.

 Československá měna

Československá koruna (Kčs), jako všechny měny socialistických zemí, byla nesměnitelná a nesměla se ani vyvážet ani dovážet do/ze zahraničí. Část papírových platidel byla vydávána jako „státovky“ a nikoliv jako „bankovky“. Platidla připravovaná pro měnovou reformu v roce 1953 byla v návaznosti na rozhodnutí strany a vlády měnovou reformu zatajit, vyrobena v SSSR.

 Existovaly v zásadě tři možnosti výměny Československé měny za volně směnitelné měny – na černém trhu při použití černého směnného kurzu; v některých zahraničních bankách (při úspěšném porušení zákazu vývozu čs. korun), kde byl kurz ještě mírně horší než na černém trhu; oficiálně při velmi nepravděpodobném získání ho přídělu v rámci tzv. devizového příslibu za kurz velmi blízký kurzu černého trhu. Čs. měna měla stanovený pevný obsah zlata za jednotku, avšak za žádných okolností nebylo možné bankovní zlato za koruny zakoupit. Na bankovkách bylo uvedeno, že jsou“kryté zlatem a všemi aktivy Státní banky československé.“ Viz též Bony, Vnitřní reprodukční cenové vyrovnání, Směnný kurz, Cvrček.

Lidová tvorba: 

• Československý ministr financí a jeho poradci přemýšlejí, jak zhodnotit korunu.  Jeden poradce navrhuje navrtat dírku do koruny a nalít do ní zlato, druhý poradce říká, že zlata je málo a tak navrhuje vyvrtat dvě dírky a nalít do nich stříbro, ministr financí o tom chvíli přemýšlí a pak rozhoduje, že mince budou raději prodávat se dvěma prázdnými dírkami za dvě koruny jako knoflík. 

Československá republika

Viz ČSR

 Československá socialistická republika

Viz ČSSR 

Československo-sovětské přátelství

Vysoce propagovaný a oslavovaný vztah mezi ČSSR a SSSR a mezi jejich lidem. Zůstával však jen na oficiální bázi. Přátelství přímo mezi lidmi nebylo příliš možné rozvíjet, protože cestování do SSSR bylo velmi složité a pro občany SSSR bylo cestování do ČSSR zřejmě za hranici možného. Ve školách bylo proto v hodinách ruského jazyka silně propagováno dopisování si se sovětskými pionýry. Viz též Svaz československo-sovětského přátelství.

 Lidová tvorba:

• Víte, proč emigroval pan Roubíček do Izraele? Arabsko-izraelská válka mu byla přeci jen nějak milejší než Československo-sovětské přátelství.

 Československý svaz mládeže (ČSM)

Komunistickou stranou podporovaná mládežnická organizace existující v letech 1949 – 1968. Během Pražského jara pak ČSM zanikl. Součástí ČSM byla také organizace Pionýr. V roce 1970 byl pak ČSM nahrazen normalizační organizací Socialistický svaz mládeže (SSM).

 Členy ČSM se mladí lidé ve školách stávali téměř automaticky. Odmítnout mohlo znamenat problémy a v tvrdších dobách padesátých let i vyloučení ze studia.

 Související režimní hesla:

• Za tisíce nových členů ČSM!
• Přijď mezi nás!

Čest práci

Pozdrav mezi členy KSČ.

Tímto pozdravem se zdravilo spíše jen schůzích a při oficiálních příležitostech. Použít tento pozdrav soukromě mezi přáteli by se bývalo nesetkalo s pozitivní reakcí.

 Čierná nad Tisou

V tomto nejvýchodnějším městečku bývalého Československa se ve dnech 29.7. - 1.8.1968 konalo společné zasedání politbyra ÚV KSSS (vedeného L.I.Brežněvem) a předsednictva ÚV KSČ (vedeného A. Dubčekem). Sovětské vedení se zde naposledy pokusilo přesvědčit své československé soudruhy o kontrarevolučním nebezpečí v ČSSR. Zvláštností byl způsob nocování. Vagony se sovětskou delegací se vždy po jednání přesunuly na sovětské území zřejmě aby se zabránilo možnosti jejího zajetí. Československá delegace na naléhání občanů nepřijala možnost jednání na půdě SSSR právě také z obav, aby tam nebyla internována. Nedůvěra mezi "bratrskými stranami" tak dosáhla vrcholu, po kterém už za tři neděle následovala invaze.

 Činorodé úsilí, činorodá práce

Optimistické označení práce a činnosti podporované režimem. U lidí projevujících „činorodé úsilí“ se předpokládalo, že danou činnost vyvíjejí s příkladným nadšením a s úsměvem.

 Člen společnosti

Výraz, který v médiích často nahrazoval méně ideologické označení občanů Československa jako „občanů“.

 Člen strany

Člen KSČ. Vzhledem k tomu, že plnoprávná politická strana byla jenom jedna, výrazy "člen strany" nebo straník znamenaly členství pouze v  KSČ.

 Členská základna

Členové určité organizace (KSČ, SSM, ČSM, SČSP atd.) 

V ČSSR šlo především o to, mít ve všech organizacích Národní fronty  co největší členskou základnu, takže kritéria vstupu nebyla buď žádná, nebo relativně jednoduchá. V jiných zemích socialistického tábora (ZST) tomu mohlo být jinak a například členství v národní komunistické straně mohlo být podstatně výběrovější záležitostí, než tomu bylo v socialistickém Československu, kde hlavním cílem byla masovost a plnění kvót.

 ČSLA – Československá lidová armáda

ČSLA byla členem Varšavské smlouvy, strategickým a oficiálním nepřítelem bylo NATO. V reálném socialismu existovala všeobecná branná povinnost pro všechny mladé muže od 18ti let věku. Základní prezenční služba trvala 24 měsíců. Pro absolventy vojenských kateder na vysokých školách byla prezenční služba zkrácena na 12 měsíců. Zásadní rozdíl proti klasickým armádám byl ten, že ČSLA byla zpolitizovaná a vyšší velitelé museli být členy strany a že velká část výcviku vojáků byla věnována PŠM (politickému školení mužstva), které propagovalo pouze komunistickou ideologii.

 V průběhu srpnových událostí dostala ČSLA rozkaz se okupačním armádám (bratrským armádám) nebránit, čímž si dále zhoršila svou prestiž mezi lidmi. Několik málo velitelů přikázalo alespoň zničit nebo znehodnotit zařízení předávaném v srpnu 1968 bratrským armádám a byli za to později po zásluze potrestání.

 ČSR – Československá republika

Oficiální název Československa do roku 1960, kdy byl přijat název ČSSR – Československá socialistická republika.

 ČSSR – Československá socialistická republika

Název ČSSR – Československá socialistická republika byl zaveden k 18. červenci 1960 za prezidenta soudruha Antonína Novotného, který rozhodl, že ČSR již dosáhla socialistického stupně rozvoje. Současně se změnou názvu se vydala nová platidla a změnily se i státní znaky. Československý lev tak například místo korunky dostal nad svou hlavu pěticípou hvězdu. Byla také vyhlášena nová socialistická ústava, která mj. zakotvovala vedoucí úlohu KSČ ve společnosti .

 Lidová tvorba: 

• Jaký význam mají barvy na čs. Vlajce?  – bílí dřou na červené, až jsou z toho modrý. 
• Jaký rozdíl je mezi Národním divadlem a ČSSR? Národní divadlo má nouzové východy a ČSSR nouzi z východu.
• Sedm divů socialismu v ČSSR:
• Přesto, že to nikoho nezajímá, stále se mluví o práci.
• Přesto, že se stále mluví o práci, nikdo nic nedělá.
• Přesto, že nikdo nic nedělá, plán se plní.
• Přesto, že plán se plní, nikde nic není.
• Přesto, že nikde nic není, všichni všechno mají.
• Přesto, že všichni všechno mají, všichni jsou nespokojení.
• Přesto, že jsou všichni nespokojení, volí jednomyslně kandidáty Národní fronty.