Slovník reálného socialismu - písmeno B

Toto je další pokračování Slovníku reálného socialismu. Velmi mile mě překvapil zájem o písmeno A a tak jsem si pospíšil s pokračováním. Nyní je to písmeno B. Děkuji za všechny komentáře. Ještě nemám dost dukátů a tak se nemohu naplno zúčastnit diskuse, ale jakmile to půjde, budu více reagovat. Také bych chtěl slavnostně slíbit, že slovník dokončím. Plánuji dávat na blog další písmeno vždy v sobotu ráno.

B

 BBC

Jedna ze zahraničních rozhlasových stanic, které byly zdrojem nezávislých informací vysílaných v češtině. Viz též Svobodná Evropa, Hlas Ameriky.

 Většina informací o dění ve světě a často i o dění v ČSR/ČSSR přicházela prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic a dále se šířila šuškandou a šeptandou. Československo na tom bylo z toho ohledu vzhledem ke své geografické poloze docela dobře, protože bylo možné zachytit jak vysílání různých stanic v němčině, francouzštině nebo angličtině, tak také speciální vysílání v češtině/slovenštině. Velká část obyvatel v příhraničních oblastech měla dokonce možnost sledovat západní televizní kanály. Režim se tomu snažil bránit například tím, že vysílání a tím i všechny televizní přijímače v ČSSR prodávané, využívaly jinou vysílací normu, než na jaké se dalo přijímat západní televizní vysílání. Chytří čeští lidé si s tím však uměli také poradit.

 Bdělost

Režimem propagovaný stav mysli jednotlivce či mas, při kterém jsou jimi ostatní stále prověřováni z pohledu ideologické čistoty svých myšlenek a chování. Bdělí měli být všichni občané a to jak proti nepřátelům socialismu, tak také proti všem agentům imperialismu a dalším, režimu nepříznivým, kategoriím osob a organizací.

 V realitě se bdělost projevovala jako udavačství nebo špiclování provozované z různých důvodů některými jednotlivci.

 Berlínská krize

Berlínská krize vznikla jako následek výstavby Berlínské zdi v noci z 12. na 13. srpna 1961. Spojenci si nebyli jisti, jaké přesně jsou záměry NDR a SSSR. Američané do Západního Berlína vyslali vojenské posily, aby byly schopné čelit případné snaze SSSR a NDR obsadit i Západní Berlín. Několik dní proto byla vojenskopolitická situace velmi napjatá a tak jako i jindy v případech, kdy bylo nebezpečí přímé konfrontace mezi SSSR a USA, svět se obával třetí světové války.

 Berlínská zeď

Přestože ještě v červenci 1961 tehdejší šéf východoněmeckého režimu Walter Ulbricht mluvil o tom, že NDR plánuje lepší využití svých stavebních kapacit než stavbu „nesmyslné zdi“, v noci ze soboty na neděli 12/13. Srpna 1961 začaly jednotky tajné policie a armády NDR natahovat ostnaté dráty mezi sovětskou a spojeneckými zónami obsazeného Berlína. Jako důvod byla uváděna nutnost „zabránit vykupování“ východoberlínských obchodů západoberlínskými občany. Pravda je, že východoněmecké vládě mnoho alternativ nezbývalo, protože každým rokem ztrácela NDR desetitisíce občanů, kteří využívali ještě přežívající možnosti dostat se do Západního Německa přes Západní Berlín. Berlínská zeď byla pak stále zdokonalována, aby nebylo možné se přes ni z Východního Berlína dostat. Při pokusech o její překonání bylo zabito celkem nejméně 238 lidí. Stavba Berlínské zdi vyvolala také Berlínskou krizi.

 Beztřídní společnost

Představa společnosti v komunistickém systému, která neměla být již rozdělena na jednotlivé třídy, protože se očekávalo, že do té doby bude celá společnost plně sjednocená a vztah každého k výrobním prostředkům a způsob získávání prostředků pro život, bude u každého stejný. Peníze měly zmizet.

 Otázka kritérií a způsob organizačního zajištění pro rozdělování kolik a čeho kdo potřebuje, nebyla řešena. Už socialismus, jako „nižší stádium komunismu“ však ukázal, že tam, kde byly peníze nahrazované čímsi rozhodováním, posuzováním atd., se otevíral prostor pro korupci a vytvářely se privilegované vrstvy občanů, kteří měli známé, styky nebo jiným způsobem získali exkluzivní přístup k nějakým možnostem uzavřeným ostatním občanům.

 Bezpečnost (složka represivního systému)

Jinak též „pěst dělnické třídy“ měla dvě hlavní složky Veřejná bezpečnost (VB) a Státní bezpečnost (StB) spravované Ministerstvem vnitra. VB byla uniformovaná složka a věnovala se běžným policejním činnostem a ochraně zájmů režimu ve vztahu k veřejnosti. StB byla neuniformovaná a zajišťovala zájmy režimu způsoby, které byly často neetické, neústavní či nezákonné. StB odposlouchávala, provokovala, vydírala, vytvářela si sítě agentů, špiclů, provokatérů a dalších kategorií spolupracovníků, kteří pak donášeli informace na své kolegy, přátele, rodinné příslušníky atd. V případě potřeby byly k ochraně zájmů režimu povolávány i armádní jednotky (např. v srpnu 1969).

 Být příslušníkem VB nebo profesionálním vojákem mělo mezi lidmi velmi nízkou prestiž. Zejména na profesi příslušníků VB kolovalo hodně vtipů. O tom, že je někdo u StB se jen šuškalo a lidé se takového člověka prostě báli a pokud to bylo možné, tak se jej stranili.

 Lidová tvorba:

 Víte, že se budou zvyšovat platy? Ano, ale podle abecedního pořádku: Armáda, Bezpečnost, Cenzoři a Dost.

 Stěžuje si manželka jednoho příslušníka druhé: "Představ si, včera jsme jeli autem do divadla a jeli jsme později, spěcháme, když v tom manžel přejede křižovatku na červenou. Zastaví, štípne si kupón a jede dál. Na další křižovatce nedal přednost, div že jsme se nesrazili s jiným vozem, vystoupí, vezme si řidičák a do divadla jsem s ním musela pěšky." Druhá říká: "To není to nejhorší. Já byla s manželem nakupovat v Tuzexu. Čekáme ve frontě, až obslouží před námi západní Němce, v tom manžel přeskočí pult a požádal o azyl!"

 Bělogvardějec

Označení člověka bojujícího se zbraní v ruce proti bolševikům v občanské válce v Rusku po VŘSR.

 Po skončení VŘSR uteklo hodně bělogvardějců do předválečné ČSR podobně jako sem emigrovala i řada dalších ruských občanů, kteří se báli vlády komunistického režimu. Po příjezdu Rudé armády a pracovníků NKVD do Prahy v květnu 1945 jich bylo mnoho zajato a deportováno do SSSR přímo do gulagů. Přesto, že měli v té době již československé občanství, Benešova vláda se jich nijak nezastala. To byl jeden z mnoha znaků československé faktické podřízenosti SSSR již hned po válce.

 Bílá kniha

Dokument publikovaný a rozšiřovaný armádami Varšavské smlouvy po začátku bratrské pomoci ČSSR v srpnu 1968. V dokumentu bylo vysvětlováno jak a proč byl socialismus v ČSSR v roce 1968 smrtelně ohrožen a proč byla bratrská pomoc 21.8. 1968 tím nejlepším a jediným správným řešením.

 Důvěryhodnost tohoto materiálu byla nízká a celkově Bílá kniha mezi lidmi sklízela opovržení, mj. i proto, že byla distribuována ještě v době, kdy se prakticky celý národ semknul proti invazi armád Varšavské smlouvy.

 Bílé zlato

Bílým zlatem byl nazýván cukr. Jednalo se o oslavný název, který se používal v médiích při vyzdvihování předností socialistického zemědělství.

 Cukr byl jedním z mála druhů zboží, které se exportovaly do kapitalistických zemí a tak se za něj získávaly volně směnitelné měny.

 Blaho lidu

Mediálně často proklamovaný cíl veškerého snažení strany a vlády i KSČ jakožto předvoje dělnické třídy. Viz též Uspokojování hmotný a kulturních potřeb obyvatelstva.

 Režim měl problém vysvětlovat masám, proč za své platy dostanou dělníci v kapitalistických zemích více a kvalitního zboží než v zemích reálného socialismu. Západní kultura se proto označovala opovržlivě jako materialistická, spotřební atd. a hovořilo s o jakýchsi vyšších morálních hodnotách a principech za socialismu. To vše pak bylo doplňováno tím, že pracujeme pro zítřky, pro budoucí generace tzn., že není třeba si lámat hlavu s dnešními problémy. Přesto se však životní úroveň v socialismu měřila v jednotkách spotřeby na hlavu.

 Lidová tvorba:

 Jaký je rozdíl mezi českým a kanadským dřevorubcem? Žádný, oba si mohou za svoji měsíční výplatu zajet na výlet do Prahy.

 Blahobyt

Kýžený stav především materiální spotřeby v socialistické společnosti. Blahobyt bylo mediálně často využívané slovo popisující současný nebo budoucí stav uspokojení materiálních potřeb jednotlivců i lidu v socialistické společnosti.

 Lidová tvorba:

 Proč se bojí brát komunisty do pekla? Protože by i tam mohli chtít budovat ráj.

 V SSSR se ptá zahraniční novinář stařečka:
"Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?"
"Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!"

 Tři stádia blahobytu v socialistickém Československu:

1. Mít vlastní auto
2. Mít vlastní chatu
3. Mít vlastní názor.

Bohužel třetí stádium vylučuje ta první dvě.

 Boj

V reálném socialismu se věci neřešily, ale podle médií a v souladu s oficiální propagandou bylo třeba neustále „bojovat, budovat, soutěžit, dosahovat“ atd. Boj a bojovat byla tak slova, která se v médiích často objevovala. Šlo například o boj o krmnou základnu, proti absenci, za práva pracujících, o uhlí, o bílé zlato, boj za další rozvoj výroby a blahobytu lidu, o splnění plánu atd.

„Bojovalo“ se však pouze v médiích a ve schůzovních proslovech. Pracovní morálka byla celkově velmi nízká a i režim hodnotil často lépe, když se lidé věnovali schůzím, sběru papíru, brigádám atd., než své práci. „Vymlouvat se“ například na to, že má člověk hodně své práce ve svém zaměstnání, když se hledali lidé na brigádu v zemědělství, se mohlo vymstít ve špatném posudku.

 Bojůvky

Výraz používaný v médiích při označování demonstrujících mladých lidí, kteří se sešli na Václavském náměstí 21. srpna 1969 k prvnímu výročí invaze armád Varšavské smlouvy. Viz též Neprošli.

 Bolševik

Výraz vznikl na sjezdu ruské strany sociální demokracie v roce 1903, kde V.I. Lenin prosazoval zavedení vojenské discipliny. Jeho straničtí oponenti tuto koncepci odmítali vzhledem k tomu, že evidentně likvidovala jakékoliv vlastní myšlení, uvažování a vnitrostranickou demokracii. Před hlasováním o této otázce Lenin své oponenty urážel hrubými výpady a ti se na protest vzdálili ze schůze. V té chvíli dal Lenin hlasovat a jeho koncepce zvítězila podporou takto vzniklé většiny (bolšinstva). Ti sociální demokraté, kteří koncepci železné kázně a nekritického přijímání příkazů centra podpořili, se začali nazývat bolševiky.

 Později se tento název stal synonymem pro označení členů komunistické strany, která z bolševické frakce strany sociálně demokratické později vznikla. Podobně jako v SSSR pak na stejných základech (železné kázně a discipliny, podřízenosti Moskvě) vznikaly komunistické strany i v jiných zemích včetně ČSR, kde KSČ vznikla v roce 1921.

 Bony

Bon, bony bylo označení pro paralelní měnu, která obíhala v socialistickém obchodním systému v ČSSR a byla platidlem přijímaným v prodejnách podniku TUZEX. Bony bylo možné získat několika způsoby – výměnou za volně směnitelné měny (americký dolar, západoněmecká marka, francouzský frank atd.), výměnou za část diet přidělených pro služební cesty do socialistických zemí (aby se služební cestovatelé do ZST necítili znevýhodněni) nebo pak nákupem za kurz 4-7 Kčs (dle momentální poptávky na trhu) za 1 bon na černém trhu. Prodejci bonů představovali kategorii tzv. veksláků, kteří obvykle nakupovali valuty (proti tehdejším zákonům) od kapitalistických cizinců – devizových cizinců, tyto valuty vyměnili za bony a tyto pak nabízeli před obchody organizace TUZEX. Výdělky z tohoto prodeje byly obvykle mezi 20-50 procenty v závislosti na dosažené nákupní ceně valut a momentálnímu kurzu bonů na černém trhu.

 Kurz bonů se řídil situací na vnitřním trhu, politickou situací atd. Nejvyšší ceny kolem 7.- Kčs bylo proto například dosahováno v letech 1969-70, kdy se lidé velmi obávali další měnové reformy, kdy v obchodech nebylo zboží a kdy velké množství lidí emigrujících na západ volně směnitelné valuty shánělo. Cena jednoho bonu vyjadřovala vlastně momentální násobek oficiálního a reálného kurzu západních měn, kdy kurz koruny byl tedy 5-7 krát nadhodnocen. Za 1 USD se například dostalo v bance 7.20 bonu, protože oficiální kurz 1 USD byl 7,20 Kčs. Na černém-volném trhu se však neoficielní kurz 1 USD dostal při kurzu 5.- Kčs za 1 bon na výši 36.- Kč (5x7,20).

 Bramborová brigáda

Jedna z forem pomoci socialistickému zemědělství. V průběhu měsíce října jezdilo mnoho škol na týden na bramborové brigády.

 Studenti dostávali určitou finanční odměnu v závislosti na množství jimi posbíraných brambor a vzhledem k tomu, že se tak vyhnuli na týden školnímu vyučování, byly tyto brigády celkem populární.

 Branné hry

Branné hry se obvykle hrály ve škole v rámci tělocviku nebo schůzek Pionýra (pionýrské organizace). Úkolem bylo zvýšit tělesnou zdatnost a také bdělost mladých lidí a dětí a hrou je připravovat na obranu socialistické vlasti. Discipliny v rámci branných her obvykle zahrnovaly i hod granátem a některé další polovojenské aktivity.

 Bratr

Bratry byli nazýváni občané dalších socialistických zemí, ale hlavními bratry byli občané SSSR. Největším Bratrem pak byl celý SSSR.

 Lidová tvorba:

 „Jaký je rozdíl mezi bratrem a přítelem?“ odpověď: „Přítele si člověk může vybrat“.

 Chceš se rozdělit „bratrsky“ nebo „půl na půl?“ (u Bratra se vědělo, že chce mnohem více než polovinu)

 Bratrská pomoc

Výraz představoval především vlastní akt okupace ČSSR v srpnu roku 1968. Dal se však použít k označení jakékoliv snahy o ovlivnění vnitřních věcí jiného socialistického státu. Viz též Internacionální pomoc.

 Lidová tvorba:

 V pětačtyřicátém jsme okupanty vyhnali na Západ a teď přišli z Východu.

 Američan, Angličan, Rus se dohadují, kde je lépe. Američan říká: „My máme 3 auta – jedno na nákupy a do práce, druhé na  reprezentaci a k cestám do divadla a třetí k cestám do zahraničí. Angličan říká: „My máme dvě auta – jedním jezdím po Anglii druhým do zahraničí. Rus se usměje a říká: „To my máme jedno auto na celou gubernii a do zahraničí jezdíme v tancích.“

 Proč se do ČSSR nedá vůbec dovolat? No protože je pořád obsazeno.

 Bratrská spolupráce

Výraz používaný pro spolupráci socialistických zemí v různých oblastech – vojenské, hospodářské, vědecké, politické atd. V případě ČSSR, která byla z těchto zemí ve většině oblastí nejvyspělejší, představovala bratrská spolupráce obvykle způsob pro ostatní ZST, jak získat od ČSSR cosi za podmínek lepších než standardních.

 V médiích se často objevovaly články, hesla a fotografie propagující a oslavující „bratrskou spolupráci, příklad našich sovětských soudruhů“ atd.

 Bratrské armády

Výraz se začal používat po bratrské pomoci ČSSR v srpnu 1968. Všechny armády, které v noci z 20. na 21. srpna přišly do ČSSR (armády SSSR Svazu Sovětských Socialistických Republik, PLR – Polské lidové republiky, NDR – Německé demokratické republiky, MLR – Maďarské lidové republiky, BLR – Bulharské lidové republiky) byly později v období konsolidace a normalizace označovány za bratrské. Do této kategorie ale nepatřila například armáda Rumunské lidové republiky, jejíž vláda pod vedením vůdce Čaucesca do ČSSR odmítla přijít.

 Lidová tvorba: 

To, že bratrské armády zakročily v Maďarsku a později i v Československu bylo velmi dobře.  Jinak by je totiž západní imperialisti zotročili a začali vykořisťovat. Sovětský svaz je ale předběhl. 

Bratrské země, bratrské národy

Toto označení bylo mediálně a propagandisticky používáno v případech, kdy se jednalo o spřátelené a ideově přijatelné ZST. Například tímto termínem nebyla od šedesátých let označována Čínská lidová republika, přestože do té doby byla také bratrskou zemí. Stačila však roztržka mezi šéfy čínské a sovětské strany a celý čínský národ a země přestaly být bratrské.

 Lidová tvorba:

 Myslíte, že to svoji existenci má jednodušší Izrael nebo ČSSR? No samozřejmě Izrael, ten se musí bránit jen nepřátelům.

 Brežněv, Leonid

Žil 1906-1982. Byl Chruščevův chráněnec, ale to mu nezabránilo v tom, aby v roce 1964 Chruščeva společně se svou klikou odstranil a posadil se na jeho místo. Uvnitř komunistického světa se začal vracet ke stalinismu, tzn. netolerantnímu režimu a je proto spojován s tzv. neostalinismem. Prosazoval teorii společné odpovědnosti armád Varšavské smlouvy za udržení systému reálného socialismu ve všech ZST zemí. Tato politika vyvrcholila v invazi armád Varšavské smlouvy do ČSSR 21. srpna 1968. Zároveň ale zahájil politiku mezinárodního uvolňování (détente), v rámci které se setkal s americkými prezidenty Nixonem a Fordem a podepsal různé odzbrojovací dokumenty, které snižovaly mezinárodní napětí. V rámci vedení strany a vlády v SSSR podporoval, na rozdíl od Chruščova, politiku stability, tzn. prakticky zastavení výměn na špičkových stranických a vládních funkcích a zachovávání systému bez jakýchkoliv reforem. Zajistil si tím loajalitu svých lidí, kteří jej nechtěli vyměnit ani, když ve druhé polovině sedmdesátých let mu již začalo ochabovat zdraví a odcházet hlava. Největší ránou pro SSSR a budoucnost jeho přežití znamenal vpád SSSR do Afganistánu v roce 1979, který celou společnost demoralizoval a ekonomicky vysával. Po smrti Brežněva zůstávalo socialistickému táboru již jen 7 let života a samému SSSR 9 let. Brežněv byl pak nahrazen Andropovem, který zemřel asi po dvou letech, a ten pak Černěnkem, který zemřel asi po roce. Stáří členů politbyra KSSS a rychlá úmrtí hlavních šéfů přinesla také hodně veselých vtipů a průpovídek.  

 Lidová tvorba:

 Bača volá přes údolí na druhého baču – „Fero, Brežněv zemřel!“ „Cóóó?“ „Brežněv zemřel“ křičí ten první znovu. „Opakuj to ještě!“ křičí ten druhý zase „Sakra si hluchý?“ „Ne to nésú, ale pekne sa to poslúchá!!

 Kanadský velvyslanec je na recepci v Moskvě. Dochází k přípitku, velvyslanec uchopí křišťálovou číši a obdivně říká Brežněvovi: „No, to je nádhera, odkud to máte?”
„Ale, to máme tady od těch vedle, jak se jen jmenujou. Jo, Češi, nějaké Československo.”
Konečně si připíjejí a jak velvyslanec při přípitku zvedne hlavu, všimne si nádherného křišťálového lustru. Je opět úplně nadšený.
„A to máte odkud?” ptá se znovu.
„Ale, to jsme taky dostali od těch Čechoslováků,” odpoví Brežněv.
Velvyslanec se podiví: „Ti vás ale musejí mít rádi, když vám dávají takové dary.”
„Jo, to je pravda,” přisvědčí Brežněv. „Musejí, musejí!”

 Brežněv sežere chlapíka, ten prochází jeho žaludkem a ve střevech pak potká Husáka. „Vás taky snědl soudruhu tajemníku?“ „Ne, já jsem přišel druhou stranou“.

 Při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v roce 1980 v Moskvě má Brežněv projev. Začíná slovy O, O, O … ale v tu chvíli k němu přiběhne jeho tajemník a šeptá mu do ucha: „To nečtěte soudruhu generální tajemníku, to jsou olympijské kruhy.“

 Filmové představení je v nejlepším a najednou se film vypne, rozsvítí se světla a před plátno přiběhne ředitel biografu. „Dnes nehrajeme, soudruh Brežněv zemřel“. Babička ve čtvrté řadě si stoupne a zklamaně vykřikne: „A to nemáte jiného promítače?“

 Brežněv na schůzi politbyra: „Soudruzi, roznesla se fáma, že místo mě vozí v autě figurínu. Není to samozřejmě pravda, místo figuríny vozí mě.!

 Brežněv přijde do pekla, Lucifer se ptá, jestli chce být ve Východním nebo v Západním sektoru pekla. „Samozřejmě ve Východním odpoví Brežněv.“ „No dobrá, ale na snídaně, obědy a večeře budeš chodit do západního,“ říká Lucifer. „A proč?“ „Přece nebudeme kvůli jednomu člověku roztápět celou kuchyni.“  

Jak populární byla postava Brežněva v ČSSR, ukazuje například tato sbírka „informací TASS, které dementují dezinformační zprávy šířené buržoazními médii:“

Není pravda, že soudruh Brežněv zemřel už v r. 1975, a od té doby místo něho vystupoval jeho dvojník. Pravda je, že tyto metody jsou Sovětskému svazu bytostně cizí. Kromě toho, roku 1975 dvojník soudruha Brežněva zemřel.
Není pravda, že rakev s tělesnými pozůstatky soudruha Brežněva měly původně vézt na lafetě děla všemi tábory GULAGŮ, aby se s ním mohli rozloučit i občané, kteří se nemohou vzdálit z místa bydliště. Pravda je, že za prvé v Sovětském svazu žádný GULAG neexistuje a za druhé, že by taková cesta trvala několik měsíců.
Není pravda, že sovětští občané, kteří se přišli rozloučit se zesnulým, obdrželi kilogram chleba bez potravinových lístků za normální cenu. Pravda je, že luxusními potravinami je třeba i nadále přísně šetřit.
Není pravda, že TASS uveřejnil zprávu o úmrtí soudruha Brežněva se 24hodinovým zpožděním. Pravda je, že Leonid Brežněv zemřel o den dříve, než to strana a vláda očekávaly.
Není pravda, že představitelé bratrských stran se pohřbu soudruha Brežněva nezúčastnili z obavy, aby je nepostihl osud Klementa Gottwalda, který se na Stalinově pohřbu nachladil a o pár dní později sám zemřel. Pravda je, že představitelé bratrských stran se sice báli, ale přijet museli.

Není pravda, že mercedes soudruha Brežněva vydražili na tajné dražbě mezi členy prezídia. Pravda je, že tento mercedes už šest let stojí na stálé výstavě 'Úspěchy Sovětského svazu' ve strojírenském pavilónu v expozici továrny na automobily 'Čajka'.
Není pravda, že k úmrtí soudruha Brežněva došlo zastavením činnosti srdce. Pravda je, že - jak ukázala pitva - soudruh Brežněv srdce neměl.
Není pravda, že při loučení se sovětských pracujících se zesnulým soudruhem Brežněvem nebožtíkovi ukradli náramkové hodinky. Pravda je, že soudruhu Brežněvovi náramkové hodinky zmizet nemohly, protože byly přibité.
Není pravda, že pracující tábora míru přijali zprávu o smrti soudruha Brežněva lhostejně, nebo dokonce s radostí. Pravda je, že mnozí měli v očích slzy, zvláště v při demonstracích slavnostně ukončovaných slzným plynem.
Není pravda, že soudruh Brežněv nezanechal politický testament. Pravda je, že testament zanechal, jenomže soudruzi z předsednictva ÚV KSSS se zatím nemohou dohodnout na jeho definitivním znění.

Není pravda, že náhlou smrt soudruha Brežněva zavinily Spojené státy. Pravda je, že americké embargo se na náhradní součástky pro soudruha Brežněva nevztahovalo. 

V posledních letech se u nás mnoho lidí modlilo za Brežněva, Andropova, Černěnka atd. , dříve se ale modlili za Stalina. Není to důkaz, že jsou modlitby zbytečné?  Ani ne. Nezemřel snad Stalin?

 Brigáda

Výraz k označení dobrovolně povinné, obvykle bezplatné pracovní činnosti s většinou velmi nízkými praktickými výsledky. Na brigády se chodilo jak ve volném, tak v pracovním či studijním čase. Ve volném čase se chodilo na brigády obvykle v bydlišti (viz například Akce Z). V pracovním čase se pak jezdilo na brigády na výpomoc do zemědělství či nějaké manuální výroby. Ve studijním čase se pak obvykle jezdilo na sezónní práce v zemědělství  - zejména chmelové a bramborové brigády.

 Tyto brigády pak trvaly jeden až dva týdny a byly mezi studenty často oblíbené. Studenti za ně byli také relativně rozumně placeni.

 Brigáda socialistické práce (BSP)

Název hnutí organizovaného obvykle v podnicích, jehož propagovaným cílem bylo zvýšit kvalitu práce, výkonnost, pracovní prostředí, odpracovat brigádnické hodiny, odevzdat určité množství sběru (starý papír, železo atd.), snížit náklady na něco podřadného (toaletní papír apod.)

 Označení pracovišť, obchodů, kanceláří atd. jako „Kolektiv BSP“ nebo prostě „Brigáda socialistické práce“ bylo hodně. Jednalo se však o formalitu, která měla na skutečné pracovní výsledky a kvalitu práce takových kolektivů malý nebo nulový vliv.

 Brigádnické hodiny

Čas věnovaný brigádám. Byl sledován, vyhodnocován a byl jedním z podkladů pro hodnocení politické aktivity nebo alespoň loajality jednotlivců nebo celých pracovních či školních kolektivů režimu reálného socialismu.

 Brzko

Výraz, který použil v některém ze svých proslovů soudruh prezident Novotný k označení blízké budoucnosti, ve které podle jeho slibu mělo být v hojném množství k dostání vše žádané zboží.

 Mezi lidmi se pak začalo říkat: „jdeme nakoupit do Brzka, tam mají všechno“. Později se podobné rčení objevilo, když soudruh generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky soudruh Husák v jednom ze svých projevů řekl, že se „v zásobování objevují čas od času nedostatky, ale v globálu je všechno“. Lidé tedy začali chodit nakupovat také do „Globálu“.

 Lidová tvorba

 Dotaz na Rádio Jerevan: „Jaký je rozdíl mezi americkou a sovětskou pohádkou?“ Odpověď: „Americká pohádka začíná: „Bylo jednou … a sovětská: Jednou bude …“

 Budoucí generace

Těžko uchopitelný subjekt, jehož blahobyt měl být cílem snažení současné generace budující socialistickou společnost.

 Používaná mediální vazba vypadala například takto: „Budováním vyspělé socialistické vlasti pro blahobyt a dobro budoucích generací“.

 Budoucnost

Období, ve kterém mělo být vše krásné, vyřešené, radostné a skvělé. Viz též Brzko. Základní propagovanou myšlenkou celého socialistického systému bylo právě to, že v budoucnu bude vše výborné a že svou skvělou socialistickou vlast budují pro své děti a budoucí generace obecně.

 Lidová tvorba

 Moskvan kupuje auto. Konečně na něj dojde řada. Když podepisuje kupní smlouvu, ptá se, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papírů a povídá: "Auto tu budete mít za 11 let 3 měsíce a 17 dní a 23 hodiny, to znamená devátého září v deset hodin dopoledne... roku  1997.  Chlápek se okamžitě rozčílil, ale prodavač mu povídá: "Pane, uvědomte si, že čekat v Moskvě na takové auto jen něco přes jedenáct let, není zas tak moc!"
Ale zákazník povídá: "Ale co, ten rok 1997 je v pořádku, ale to deváté září 1997 dopoledne! Na tu dobu mám už objednaného instalatéra!"

 Budoucnost národa

Budoucnost národa byla dle různých prohlášení to nejdůležitější na srdcích vládních a stranických představitelů ČSSR i představitelů všech bratrských komunistických stran a vlád.

 Bylo logicky snazší slibovat a budovat cosi pro budoucnost, protože to lze činit bez skutečné zodpovědnosti a viditelných momentálních výsledků.

 Budovat

Tento výraz se používal především ve spojeních „budovat socialismus“ „budovat lepší zítřky“ „budovat novou společnost“ atd. Myšlena tím byla podpora změnám souvisejícím se zavedením reálného socialismu.

 Lidová tvorba:

 Otázka:       „Proč mám budovat socialismus?“ Odpověď: „Je to snadnější než pracovat.“

 Existují nějaké státy, kde nelze budovat socialismus? Ano, například Andorra nebo  Lucembursko, jsou totiž příliš malé na tak velký bordel. 

„Kdy skončí budování socialismu?“ „ Až budou mít všichni všeho dost.“

 Budovatel

Existovali „budovatelé míru“, „budovatelé komunismu“, „budovatelé světlých zítřků“ atd. Tento výraz byl mediálně velmi používaný a populární.

 Obecně se mělo jednat asi o člověka, který pracoval na něčem ne zcela jasném, ale pro rozvoj naší socialistické vlasti velmi důležitém.

 Budovatelská hesla

Budovatelská hesla se objevovala na plakátech, transparentech, tribunách, na oficiálních budovách, podnicích, školách, stranických budovách, veřejných prostranstvích atd. Největší žeň hesel bylo pak vždy možné spatřit i slyšet na prvomájových oslavách. Hesla byla jednak obecně nadčasová a jednak se věnovala specifickým úkolům a problémům. Hlavními tématy byla práce, mír, produktivita, přátelství mezi národy, přátelství se SSSR, socialistická společnost, plnění plánů a pětiletek, odpor ke kapitalismu atd.

 Příklady budovatelských hesel z doby reálného socialismu v ČSR/ČSSR:

• Je čas soudruzi skoncovat s alkoholem!
• Republiku si rozvracet nedáme!
• Úkoly splníme!
• Republice více práce to je naše agitace.
• Vysokou kvalitou práce každého pracovníka k efektivní práci celého kolektivu.
• Poručíme větru dešti!
• Soudruzi a soudružky, tužme se!
• Česká ženo  - voláme Tě.

 Budovatelská práce

Obecně tento výraz označoval práci přispívající budování reálného socialismu.

 Média tento výraz používala pro  označení práce v socialistickém průmyslu, dolech, socialistickém zemědělství a zejména pokud byly plněny závazky, plán nebo úkoly různých sjezdů strany či jiných organizací Národní fronty.

 Budovatelské nadšení

Radostný ševel a optimistická netrpělivost v hlavách budovatelů. Výraz používaný často v médiích.

 Budovatelské písně

Budovatelské písně měly dodávat radostného ducha a energii masám při budování socialistické společnosti. Hrály se při brigádách, prvomájových oslavách, o režimních svátcích atd. i běžně v rámci rozhlasového vysílání jak v běžném rozhlasovém vysílání, tak v rozhlase po drátě. Často byly hrány také v místním rozhlase. Texty se věnovaly především budovatelským tématům a byly také často ve jménu „budoucnosti“ nebo něčeho jiného přímo oslavovaly agresivní a násilné chování ve jménu nového řádu.

Takovým příkladem je i text písně Přes spáleniště, přes krvavé řeky:

 Přes spáleniště, přes krvavé řeky, pluk za plukem jde neochvějně dál. Na straně naší srdce, právo, věky, jdem vpřed jak čas jak pomsty hrozný val. S potomky slavných ruských bohatýrů vnuk husitů jde bok po boku vpřed. Jsme zbraň i hráz rodícího se míru, jsme nových dnů přední úderný sled.

 Příklady názvů dalších budovatelských písní: 

Brigádnický pochod, Budujeme, Hymna demokratické mládeže, Komsomolská, Májová, Moskva, My, Nadešel čas, Na stráži míru, Píseň brigády, Píseň brigád mládeže, Pochod Klementa Gottwalda, Proletářský pochod, Radost zemědělce, Rozkvetlý den, Rudý traktorista, Rudá armáda, Se zpěvem a smíchem, Sláva Stalinu, Slunečný den, Svatá válka, Traktoristka, Údernická, Váhavý sedlák, Věřte nám, Vpřed směle soudruzi spějme, Vzhůru pionýři, Za hvězdou jitřní, Za mír, Zítra.

 Budovatelský pochod

Optimisticky laděná melodie s textem nalévajícím radost do práce, obraně vlasti a podobně. Budovatelské pochody se hrály běžně v rádiu, během režimních svátků (1. Máj atd.), při brigádách atd.

 Jednou z nejznámějších skladeb tohoto typu byla píseň „Kupředu levá“, která pak byla lidmi také různě parodována. Známou parodií byla například slova „Kupředu levá, dejte nám chleba, my máme hlad“.

 Budování socialismu

Budování socialismu byl nepřetržitý proces a bylo tomu tak zřejmě proto, že základní principy socialismu vytvářely množství problémů, které bylo třeba neustále řešit, vysvětlovat a omlouvat a proti kterým bylo třeba „bojovat“. Někdy se objevoval také výraz „dovršit výstavbu socialismu“, který jakoby naznačoval určitou časovou omezenost procesu budování. Novinové články Rudého práva však byly po celých 41 let trvání reálného socialismu plné výzev k budování socialismu, aniž by bylo někde zmíněno, že společnost je dobudování či dovršení výstavby socialismu nějak blíže.  Lze tedy předpokládat, že proces budování socialismu má ve skutečnosti stejné trvání jako socialismus sám.

 Lidová tvorba:

Po dobudování socialismu v Praze, bude jen pět čtvrtí: Strašnice, Pankrác, Hrdlořezy, Bohnice a Olšany. 

Buržoazie

Kapitalistická společnost byla v socialistické teorii světa rozdělována na třídy - na dělníky, rolníky a buržoazii (kapitalisty). Buržoazie byla třída parazitující na dělnících a rolnících, a proto historicky odsouzená k zániku. Buržoazie se ještě někdy dělila podle velikosti majetku na velkou a malou.

 Buržoazní nacionalismus

Myšlenka komunismu si stavěla za cíl přeměnu společenského systému na komunistický v celém světě. Třídní příslušnost a soudržnost byla stavěna nad pocity národní sounáležitosti (vlastenectví) – viz např. známé heslo Proletáři všech zemí, spojte se! Ode všech komunistických stran ve všech zemích se proto také očekávala bezmezná poslušnost při realizaci společné strategie stanovené v Moskvě.

 V období reálného socialismu byly odchylky od prosazované koncepce internacionalismu, které podporovaly myšlenku národních zájmů či národních odlišností byly odmítány mj. jako buržoazní nacionalismus a potírány. Stupeň potírání závisel na stupni znelíbení se protagonistů těchto myšlenek.

 Z buržoazního nacionalismu byl v padesátých letech obviněn a asi na 10 let uvězněn např. pozdější (posrpnový) generální tajemník ÚV KSČ a od roku 1976 také prezident ČSSR soudruh Gustáv Husák.

 Buržoazní přežitky

Označení používané pro chování neodpovídající představám o vzorovém chování lidí v komunistické (socialistické) společnosti.

 Takto bylo možné označit cokoliv – např. chození do kavárny, poslouchání režimem nepodporovaných hudebních žánrů (Rock and roll, jazz atd.)

 Buržoazní svody

Za buržoazní svody bylo obvykle označováno atraktivní západní zboží normálně nedostupné na trhu v ČSSR, západní hudba, tanec atd. Lidé byly těmito „svody“ svádění k obdivu kapitalistické společnosti, což byl samozřejmě velmi nežádoucí jev. Šiřitele takových myšlenek a svodů bylo proto třeba po zásluze trestat.

 Snaha zabránit tomu, aby lidé byli buržoazními svody sváděni z „jediné správné cesty“, byl také jedním z více důvodů, proč se prakticky nesmělo jezdit do západních zemí.

 Buržoazní živel

Všeobecné označení nepřátel socialistického systému. Předpokládalo se samozřejmě, že nepřátelé systému se rekrutují výhradně z řad potlačené buržoazie, která přišla o své bohatství a výrobní prostředky. Pokud se ukázalo, že daný jedinec nebo skupina měla dělnický původ, pak se taková situace popsala jako odcizení se dělnické třídě.

 Buržoazní žvanírna

Leninova definice parlamentu v zemích nevedených komunistickou stranou. 

Lenin se vlivu parlamentu či podobného shromáždění volených představitelů zbavil a nahradil jej exekutivním rozhodování ústředního výboru komunistické strany. „Parlamentní žvanění“ se mu tak opravdu podařilo odstranit a celý proces vládnutí zjednodušit, zrychlit a z jeho pohledu i zefektivnit.