Slovník reálného socialismu - písmena I,J

Další pokračování, ve kterém najdete hesla z ulic Prahy v roce 1968, lidové vtipy i citáty Jakeše. Také interpretace výrazů Ideologická diverze, Jednotné zemědělské družstvo, Invaze a mnoho dalších. Slovník reálného socialismu vychází každé úterý a sobotu brzy ráno. Části, které jste si dosud nepřečetli můžete najít na blogu autora.

I

Ideologická diverze

Rozšiřování názorů odlišných od názorů nejvyšších představitelů strany a vlády a ideologické linie strany.

 Výraz byl používán v období normalizace a konsolidace, kdy byly potírány názory představitelů strany a vlády z období Pražského jara. Právě reformní a demokratizační plány a představy Pražského jara byly označovány za ideologickou diverzi poškozující jedinou správnou a původní marxisticko-leninskou teorii diktatury proletariátu.

 Ideologická linie strany

Aktuální politická doktrína KSČ. Přestože se tato v průběhu času měnila, byla médii vždy prezentována jako jediná správná a trvalá ideologická hodnota vedoucí socialistickou společnost ke „šťastným zítřkům“.

 Lidová tvorba:

 „Prosím tě, jak vlastně funguje ta socialistická ekonomika?“ „To je jednoduché, já ti to rád vysvětlím“ „To mě ale nezajímá, vysvětlit to umím taky“.

 Ideový zápas

Obvykle tento výraz označoval trvalý boj mezi dvěma světovými soustavami. Často však také znamenal souboj komunistických názorů s názory pluralitní společnosti nebo i mezi různými názorovými frakcemi v rámci komunistického hnutí. Zápas bylo nutné vyhrát potlačením jiných než těch „správných“ názorů jakýmikoliv prostředky.

 Klasickým příkladem vnitřního ideového zápasu ve straně bylo Pražské jaro a následná normalizace. Během Pražského jara vítězili s podporu občanů reformní komunisté a během normalizace pak s bratrskou pomocí zvítězila konzervativní frakce KSČ.

 Imperialismus

Snaha o mocenské ovládnutí jiných území. Imperialismus byl Leninem definován jako „nejvyšší, zahnívající stadium kapitalismu“.

 V období reálného socialismu byl tento výraz používán ve vztahu k USA či jiným západním státům (američtí imperialisté, západní imperialisté apod.). Imperialistický charakter SSSR nebyl v této souvislosti v té době samozřejmě zmiňován. Cílem imperialismu mělo být zotročení nejen svých vlastních mas pracujících, ale také celých jiných národů. Viz též Základní zákon kapitalismu.

 Imperialisté

Jako imperialisté byly obecně nazývání představitelé „imperialistických zemí“ nebo ještě obecněji nepřátelé socialismu.

 Industrializace

Oslavovaný proces využívání moderních technologií a rychlého rozvoje průmyslu i růstu objemu materiální výroby.

 Původní úroveň industrializace v ČSR byla i v celosvětovém srovnání velmi vysoká. Přes neustálé industrializační snahy v období reálného socialismu však ČSR/ČSSR svou pozici ztrácela. Industrializace ale opravdu postupovala v SSSR a jiných státech ZST, jejichž počáteční úroveň bylo mnohem nižší.

 Inflace za socialismu

Inflace za socialismu oficiálně neexistovala a byla považována za jev typický pouze pro kapitalismus.

Jakákoliv zmínka o inflaci byla považována za nepřátelskou socialistickému zřízení. Ceny se za socialismu zvedaly skokově v centrálně řízených celostátních zvyšování cen obvykle k 1. lednu daného roku. Statisticky zachytitelné inflaci bylo zabraňováno současnými sníženími cen nepotřebného zboží, které však bylo zahrnuto do koše pro výpočet kupní síly koruny a ta tak zůstávala opticky stejná. Stejný zůstával i směnný kurz, jen se občas přidal nějaký příplatek a zdání pevné socialistické měny tak bylo dokonalé.

 Lidová tvorba:

Jaké jsou dva základní zákony socialistického maloobchodního trhu?

• Člověk musí zakoupit to, co zrovna je a sám sebe přesvědčit, že to potřebuje nebo potřebovat bude.
• Úpravy cen se provádějí promyšleně s ohledem na spotřebitele - zdražení toaletního papíru je kompensováno zlevněním lokomotiv.

 Inteligence

V období reálného socialismu mírně pejorativně označení vzdělanější části společnosti, která nepatřila mezi dělnickou či rolnickou třídu.

 Určité vylepšení pozice vzdělaných vrstev nastalo v době, kdy již byla vychována nová inteligence, které se pak také říkalo socialistická inteligence. Plnou důvěru ale vzdělanější část společnosti nezískala nikdy. Bylo to asi proto, že u ní bylo větší nebezpečí, že bude politickou situaci kriticky rozebírat a hodnotit. Po Únoru 48 byla „buržoazní inteligence“ považována většinou za politicky nespolehlivou a tak bylo velké množství vzdělaných lidí převáděno na manuální práci.

 Jednou z více památek na toto období je tzv. „Most inteligence“, což byl název pro Bránický železniční most. Tento most se začal narychlo stavět v roce 1949, zřejmě aby se našla práce právě pro příslušníky „buržoazní inteligence“. Bohužel, most byl špatně naplánován a tak na něj nebylo možné položit dvě kolejiště, ale pouze jedno a vede také do úzkého, jednokolejného tunelu. Zůstává tedy dodnes vzpomínkou na plýtvání lidmi, materiálem i úsilím v době nastupujícího reálného socialismu.

 Lidová tvorba:

•  Jde Novotný ráno ulicí na Hrad a vidí nějakého elektrikáře, jak pracuje u lampy a tak se ho ptá, co dělá. Elektrikář odpoví: „Ale soudruhu prezidente, přidělávám lampu k elektrickému vedení“. Novotný s mírným úsměvem pokývne a odejde do svého úřadu. Večer se vrací z Hradu stejnou ulicí a vidí, že stejný muž klečí u stejné lampy a pořád se tam o něco snaží. Novotnému se to moc nelíbí a tak tomu elektrikáři říká: „To máš teda nízkou produktivitu práce soudruhu, celý den na jednu lampu. To já bych to měl hotové za dvacet minut.“ „No jo, vy ano soudruhu prezidente, ale já jsem vystudoval na advokáta“.

 Intenzifikace

Hospodářství v počátku reálného socialismu rostlo především v objemu avšak využití zdrojů (energie, suroviny, pracovní síla, investiční prostředky, provozní náklady atd.) klesalo. Když se tento problém ukázal jako brzda dalšího rozvoje a překážka efektivnímu exportu, začal se propagovat proces intenzifikace, který měl dosáhnout právě lepšího využívání zdrojů. Až do konce reálného socialismu však byl však podíl přidané hodnoty nízký, podíl zdrojů vysoký a kvalita výroby i technologická vyspělost malé.

 Internacionalismus

Teorie internacionalismu v komunistickém hnutí vycházela z toho, že socialismus a posléze komunismus postupně zvítězí a musí zvítězit ve všech zemích světa. Země reálného socialismu měly tedy za úkol pomáhat prosazovat zájmy pracujících žijících zatím v „méně šťastných“ zemích, kde reálný socialismus dosud zaveden nebyl. Současně s teorií internacionalismu platila zásada vedoucí role ÚV KSSS, která znamenala, že komunistické hnutí a celý komunistický svět se měl podřizovat představám moskevského vedení, k čemuž byla využívána organizace se sídlem v Moskvě nazvaná Internacionála.

 V praxi se jednalo o expanzivní ideologii, kdy vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí a podřízenost Moskvě byly v podstatě programem a cílem. Tato ideologie zaváděla komunistické hnutí také často do složitě vysvětlitelných situací, jako například v roce 1939, kdy byl podepsán pakt mezi Stalinem a Hitlerem a kdy Moskva samozřejmě očekávala, že tento její krok bude automaticky podpořen všemi komunistickými stranami. Je zřetelné, že lidé v zemích obsazených Hitlerem včetně ČSR mohli jen těžko něco takového vítat a podporovat. KSČ, která představu Moskvy respektovala, se tak dostala na několik let do izolace.

Lidová tvorba

• Dotaz na Rádio Jerevan: „A mohl by být komunismus opravdu v celém světě?“ Odpověď:  „Samozřejmě, že mohl, ale kam by se pak utíkalo?“.

 Internacionála

1)       Mezinárodní hymna dělnického či komunistického hnutí. Učily se jí děti ve škole, zpívala se při politických oslavách. Jejím tématem byl třídní boj a dělnická třída, považované v písni i v  ideologii za předvoj lidské společnosti.

2)       Mezinárodní organizace sdružující jednotlivé národní komunistické strany. Internacionála měla sídlo v Moskvě, předsedal jí předseda ÚV KSSS (Lenin a později Stalin). Byl to nástroj prosazování teorie rozšiřování reálného socialismu a posléze komunismu v celém světě a vycházela z principu komunistického internacionalismu. Byla zrušena v roce 1943 Stalinem jako gesto dobré vůle v rámci spojenecké spolupráce s USA a Velkou Británií.

 Internacionální

Komunistické hnutí mělo za cíl „přechod na beztřídní společnost“ (změnu společenského řádu, vybudování komunistické společnosti apod.) na celém světě. Výraz „internacionální“ byl tedy součástí této ideologie a byl používán v pozitivním smyslu, kdy jednotlivé socialistické země poskytovaly nezištnou pomoc jiným zemím a jejich proletariátu. Skutečnost, že se jednalo o vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí nebyl uznáván, protože se jednalo o objektivně potřebnou internacionální pomoc, která sloužila osvobození dělnické střídy. Viz též Internacionalismus.

 Lidová tvorba:

• Proč se cítí SSSR tak těsně spojen s Africkými zeměmi? Pojí je to, že jak v Africe, tak v SSSR velmi dobře kvete černý obchod.

Internacionální akce

Akt internacionální pomoci.

 Prostě jiný mediální dobový výraz pro využití armád Varšavské smlouvy k udržení zájmů Moskvy v zemích reálného socialismu – zemích socialistického tábora (ZST) nebo zemích, které bylo možné destabilizovat směrem doleva.

 Lidová tvorba:

•  Co je to USA? .
  USA je imperialistická supervelmoc, která se hrubě vměšuje do vnitřních záležitostí Sovětského svazu na celém světě.

 Internacionální odpovědnost

Označení povinnosti či práva přijít na pomoc soudruhům v jiných socialistických zemích, kteří by se dostali do většího konfliktu s vlastními občany a nebyli schopni svou moc udržet sami nebo s pomocí svých vlastních bezpečnostních složek a armády. Výraz odrážel také základní myšlenku internacionalizace komunistického hnutí a jeho export do všech zemí světa. Viz též Internacionalismus, Internacionála, Internacionální.

 Internacionální pomoc

Podpora levicové opozici v jiných zemích získat moc nebo alespoň narušit pořádek v dané zemi případně vojenské potlačení snah o rozmělnění nebo odstranění reálného socialismu v jiné zemi.

 Internacionální pomoc byla poskytovaná běžně v různých formách – ideologická podpora, mezinárodně-politická podpora, vojenská, peněžní, výcviková, technologická, zpravodajská atd. Cílem bylo získat v daných zemích vliv, informace atd. a případně zorganizovat převzetí moci prosocialistickými skupinami. Nejvyšší formou internacionální pomoci pak byla bratrská pomoc tak jak byla realizovaná v Maďarsku v roce 1956 a v ČSSR v srpnu 1968. Viz též Internacionalismus, Internacionála, Internacionální, Pražské jaro, Maďarské události.

 Lidová tvorba

•  Dva kolegové sedí v hospodě a jeden se ptá toho druhého: „Tak Vláďo, na co se tě dneska ptali na těch přijímačkách na Večerní univerzitu Marxismu Leninismu?“ „No ptali se mě, jaký je rozdíl mezi okupací a internacionální pomocí“. „Tak tos měl jednoduché, cos odpověděl?“ „No raději sem odpověděl, že nevím“ „Jo, a proč prosím tě?“ „No jeden kamarád na to loni vodpověděl správně a dostal vosum roků“.

Internacionální solidarita

viz Internacionální odpovědnost

Lidová tvorba

• 
  Řekl opravdu sovětský stranický ideolog soudruh Suslov, že v roce 1994 bude vládnout v USA komunistická strana? „Soudruh Suslov to opravdu řekl, jenom ještě nevysvětlil, kde pak bude SSSR nakupovat obilí.“

Invaze

Tento výraz byl lidmi a médii používán k popsání aktu bratrské pomoci v době od 21. srpna 1968 přibližně do konce srpna 1968, kdy se vrátila stranická a vládní delegace z jednání v Moskvě.

 Média pak postupně přecházela na méně transparentní výrazy (vstup armád Varšavské smlouvy, vstup spřátelených armád, vstup bratrských armád atd.), až v roce 1969 začala používat od reality zcela odtržený výraz bratrská pomoc. I mezi lidmi výraz invaze postupně mizel tak, jak se obávali represí či udání a současně jak byli ovlivněni všude přítomnou propagandou.

 Lidová tvořivost:

•  S kým sousedí Sovětský Svaz? S kým se mu zachce.

• 
  Proč vši nesvětélkují jako světlušky? Aby imperialisté nemohli pozorovat noční přesuny Rudé armády na našem území.

• Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, ze Československo požádalo Sovětský svaz o osvobození?“ Odpověď Rádia Jerevan: „Ano, je to pravda, tato žádost z roku 1939 byla kladně vyřízena roku 1968.“

Pár příkladů hesel z pražských ulic -  srpen 1968

•  Běž domů Ivane, čeká tě Nataša.

•  Nezakopávejte se! Brzo vás vykopeme!

• Civilizaci už jste poznali, tak táhněte domů.

• Vyměním vázaného Lenina za svázaného Brežněva

• Ignorujte okupanty - obracejte se k nim zády - nechte je přemýšlet

• Ani sousto Rusům - zamykejte popelnice!

• Ivane, vrať se, Nataša ti chodí s Koljou!

• Se Sovětským svazem do věčné basy.

• Stojíme za Dubčekem, Svobodou, Smrkovským, Černíkem

 
J

Jakeš, Milouš

Narodil se v roce 1922. Svou politickou kariéru začal v ČSM, pak v aparátu KSČ. Během normalizace se angažoval jako Husákův spojenec. V roce 1987 byl pak v rámci vnitrostranického boje v KSČ zvolen jejím generálním tajemníkem přijatelným svou neschopností pro všechny frakce. Chaoticky se snažil o ekonomické reformy, ale zůstal spíše u slov než jakýchkoliv reálných kroků. Z funkce generálního tajemníka byl velmi rychle odstraněn v listopadu 1989 jako přímá oběť lidových demonstrací. V prosinci byl pak vyloučen z KSČ. Byl vlastně posledním šéfem KSĆ s rozsáhlými pravomocemi nad celou společností v ČSSR vyplývající z vedoucí úlohy KSČ ve společnosti.

 Veřejností byl považován za málo inteligentního, spíše směšného člověka. Jeho politické postavení bylo ovlivněno celkovým rozkladem socialistické společnosti ke konci osmdesátých let a také rozhodnutím Gorbačova nechat jednotlivé komunistické strany v zemích socialistického tábora (ZST) svému osudu. Velmi známé jsou dosud citáty z jeho legendárního proslovu v Červeném hrádku 17. července 1989, kterými se zesměšnil a které kolovaly mezi lidmi tajně, protože jejich rozšiřování bylo stíháno socialistickou bezpečností. Režim měl totiž poměrně oprávněné obavy z diskreditace strany. Jakeš tak byl paradoxně zřejmě jediný představitel strany a vlády, jehož proslovy byly natolik populární, že si je masy (nebo spíše lidé) mezi sebou radostně předávaly, poslouchaly je a diskutovaly o nich... A to i přes hrozící nebezpečí ze strany VB a StB, jejichž příslušníci se snažili šiřitele Jakešových proslovů najít a potrestat.

Citáty

• Musíte nám pomoci Vy řadoví komunisté, protože jinak jsme my na ÚV KSČ jako kůly v plotě.

• Paní Zagorová, je to milá holka, ale bere každý rok 600 tisíc korun.

• To jsme v minulosti trochu přešvihli s tou, jak bych řekl, s tou socializací.

Lidová tvorba

• Jakeše prý ranila mrtvice. „A proč?“ „Ale, u holiče se ho zeptali, jestli to chce na havla.“

• Jaký je rozdíl mezi Jakešem a kocourem Mikešem? Kocour Mikeš uměl mluvit!.

• Proč musel Jakeš vyjít ze šesté třídy?
  Protože musel na vojnu.

• Jak se řekne "přestavba" japonsky?
  Šibetijakeši.

• Největší lež: „Jakeš se zamyslel“

 Jásající dav

Spontánní podpora lidu  politice nebo určité akci strany a vlády.

 Tento výraz se médiích objevoval pravidelně pod obrázky z prvomájových manifestací, kdy měly masy možnost projevit svou radost a podporu představitelům strany a vlády stojícím na tribuně, masám mávajícím a obklopeným při tom pionýry v kroji.

 Jednota strany

Princip akceptování a prosazování názoru členů vedení strany všemi členy. Je v souladu s Leninovou teorií komunistické discipliny, avšak je složité si jej představit bok boku s principem skutečné společenské nebo alespoň opravdové vnitrostranické demokracie.

 Principy „jednoty strany“ se zdůrazňoval především v období normalizace, která následovala po zásadním rozštěpení ve straně během Pražského jara.

 Jednomyslnost

Kýžený výsledek voleb nebo hlasování o jakémkoliv návrhu sponzorovaném kteroukoliv součástí systému.

 Ve veřejných volbách, kdy existovala určitá marginální možnost s někým z kandidátů nesouhlasit, se obvykle dosahovalo výsledků mezi 99.5 procenta až 99.9 procenta, neboť se vždy našel někdo, kdo to zkazil a možnost nesouhlasit využil. Na schůzích, kde probíhalo hlasování zcela otevřeně, bylo obvyklé dosahovat 100 procentní podporu jakýchkoliv návrhů, rezolucí a rozhodnutí členstvu té které organizace předložených. Viz též Volby a Hlasování.

 Jednotné zemědělské družstvo (JZD)

JZD byla zakládána od konce čtyřicátých let jako součást procesu kolektivizace zemědělské výroby a podle vzoru sovětských kolchozů velmi násilně zaváděných od dvacátých let v SSSR Stalinem.

 Samostatně hospodařící zemědělci byli do družstev dohnáni s použitím různých prostředků i faktickým znemožněním činnosti (nevykupování produkce, nemožnost nákupu hnojiv a mechanizace atd.). JZD byla často vedena dřívějšími bezzemky, kteří vzhledem ke změně svého statutu byli nejspolehlivějšími zastánci a prosazovateli nových pořádků. Problém byl ale samozřejmě často s jejich nedostatečnými znalostmi jak principů zemědělské výroby, tak vedení lidí a organizace práce. Viz též Kolchozy, Gottwald, Kulak.

 Lidová tvorba

•  Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí. Ten se diví, proč chtějí odejít a zvířátka vysvětlují. Kohout povídá: „Kokrhám už ve tři hodiny a lidi přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?” Pes praví: „Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce bavila?” „Podívej, předsedo,” říká nakonec vůl, „když jsi tady ty, já už tu přece být nemusím!”

Oficiální verš

U nás už se nehádáme

kdo má větší pole lán,

všichni máme ruce k práci,

nikdo není jenom pán

 Jednota strany a lidu

Princip hlásaný ze strany KSČ a mediálně prezentovaný fotografiemi jásajících davů, „radostných pracujících“, „veselých pionýrů“, umouněných havířů atd., v družných rozhovorech s představiteli strany a vlády nebo od nich přebírajících různá vyznamenání.

 Cílem bylo demonstrovat legalitu systému jedné strany, která vládne v zájmu všeho lidu. Jasně však vystupuje konflikt tohoto principu s principem diktatury proletariátu. Tento konflikt se řešil tím, že jako lid byla v některých případech mlčky chápána pouze ta část společnosti, která stranu aktivně podporovala nebo proti ní alespoň nijak nevystupovala.

 Jezeďáci

Mírně zesměšňující označení pro lidi pracující v zemědělství.

 Označení mlčky předpokládalo, že všichni zemědělci vlastně byli členy Jednotných zemědělských družstev (JZD). Zcela pravda to ale nebyla, protože existovaly ještě Státní statky a určitá, ale prakticky zanedbatelná část zemědělců (zejména v horských oblastech a jiných těžko dostupných místech nevyužitelných pro kolektivní hospodaření) hospodařila i v době reálného socialismu nezávisle.

 Jiskra

Označení pro nejmladší členy systému mládežnických organizací sponzorovaných KSČ.

 Děti skládaly slib Jisker někdy ve věku 9-10 let.

 Jít na policajty

Dostavit se osobně na stanici SNB/VB buď po předvolání nebo například pro výjezdní doložku apod.

 Jolka

Název pro školní prosincovou oslavu. Jednalo o náhražku oslavy Vánoc, které měly příliš církevní nádech. Jolka v ruštině znamená smrček nebo vánoční stromeček. V určité době se pro tyto školní prosincové oslavy zažil také méně ideologicky přijatelnější název Vánoční besídka. Viz též Děda Mráz, Zápotocký.