Špagety s tuňákem bez tuňáka

Ne nadarmo se říká, že hlad je nejlepší kuchař. Na vlastní kůži jsem to poznal již několikrát, avšak ne v tak velkém rozsahu, jako včera u večeře.

Bylo již něco kolem sedmé hodiny večer a já stále nevěděl, čím překvapím svůj žaludek. Sice jsme měli v naší vesničce o víkendu hody, takže navařeného jídla bylo dostatek. Ale kačeny už jsem byl nabažený do sytosti a tak jsem zatoužil po něčem jíném.

Vzpoměl jsem si, že ve špajzce máme kromě pavučin a prázdných obalů od brambůrek i nějaké špagety. Super! Okamžitě zadávám google -> špagety s tuňákem -> první odkaz a s výsledkem jsem spokojený. Rychlostí projedu suroviny - špagety, tuňák, kečup, sýr, olivy, oregano, olivový olej... a tak dál. Dostupnost surovin se zdála být příměřená k zásobám našeho domu. (Jak jsem předpokládal)

S chutí (a hladem) jsem se dal do vaření. Hrnec. Voda. Zapnout sporák a než se voda uvaří tak nachystat zbytek. Začnu hledat plechovku s tuňákem. Marně. Ale přece tu vodu nevypnu. Tak jsem zapojil svou kreativitu a dal jsem vařit tři párky. Co tam máme dál? Olivy nejím, to přeskočíme. Oregano! "Mami, máme oregano?". Mamka na mě nechápavě zakroutí hlavou. Moje fantazie začne pracovat. Oregano. Zelená. PAŽITKA! Okamžitě zaběhnu na zahradu pro pár stonků pažitky. Problém vyřešen.

Ještě pokrájím cibuli a pár rajčat. Otevřu lednici a v přihrádce na zeleninu vidím něco červeného. Trošku se mi uleví, ale při otevírání kastlíku mi stuhne úsměv. Paprika. No co, je to červené? Je. Nic víc jsem neřešil. Nikoho asi už nepřekvapí, že rajčatový protlak jsem nahradil kečupem. Teď už jen nastrouhat sýr (který jsme měli!) a s velkou chutí a malým strachem jsem se pustil do jídla.

Nebudu vám lhát.

Bylo to výnikající.