Já dám tobě, ty dáš mně. (dárek k Vánocům)

Vánoce a dnes už téměř povinnost darovat někomu hmotný dar přicházejí,  zpívejte přátelé.

„No, a tak jsem šla a narazila jsem na parádní tričko pro Honzu. Jenom za stovku! …Nó, z Tesca, ale vypadá dobře. Takže už mám z krku Honzu, Karla, Lenku a Sabču. Vlastně ještě Jiříka, ale to už jsem nevěděla co koupit tak jsem musela koupit taky tričko, ale už bylo za dvě stovky.Ale Kelvin Klein, takže to je dobré. No a teď už jenom něco pro Šímu, ale to už nějak zvládnu.“

Vím, že se cizí rozhovory nemají poslouchat, ale nemohl jsem odolat. Zvlášť když jsem s tou slečnou seděl v jednom kupéčku. Její přístup k Vánocům mě utvrdil v tom, co už dávno vím. Dárky se dávají už jen ze zákona setrvačnosti a opravdová podstata se vytratila do zapomnění (co je opravdová podstata? Vánoce jsou svátky klidu?). Jako by se lidé snažili v jednom dni napravit všechno, co za ten rok udělali špatně. Jako by si lidé celý rok šetřili štědrost, lásku, dobrou náladu, čas na odpočinek, pohodu a úsměv na ten jediný den v roce.

Navíc, ani ta cesta k tomu jednomu dni není lehká, ba odměna za těch pár týdnů front, stresu, uklízení, tlačenic v obchoďácích je hodně bídná. Lidé si před Vánoci berou nesmyslné půjčky, jen aby mohli koupit ten nový mobil a pak další půlrok splácet, v lepším případě úspěšně. Vlastně jediná skupina lidí, pro které jsou Vánoce suprčupr svátky, jsou obchodníci a banky. Pokud teda tu banku nevykrade pár dnů před Vánoci zoufalý chlapík, který nemá peníze na dárky.

Tím, že dar dostaneme, navíc nastává nějaká povinnost dar oplatit. Přiměřenou cenou, kvalitou, velikostí a bla bla dál. Z ekonomického hlediska vlastně utrácíme peníze za to, abychom dali tomu druhému něco, co vlastně nepotřebuje a odměnou za to dostali něco, ve stejné hodnotě, co také nepotřebujeme. Nejlepší by bylo, aby si dárek koupil sám, zabalil a dal tomu druhému, aby mu ho k Vánocům dal. Jiná kategorie jsou vlastnoručně vyrobené dárky, ale o těch mluvit nechci.

Umění darovat by nemělo být ovlivňováno povelem, či datumem. Nechci říct, že Vánoce  jsou plné přetvářek, ale v dnešní době Vánoce slaví i nekřesťanské rodiny s dětmi, aby se jejich děti necítily mezi obdarovávanými dětmi blbě.

Je jen na každém z nás, aby si vybral způsob, jakým bude tyhle svátky slavit a řekl si, co všechno je ochoten pro ně obětovat