Děkuji Vám za rozsáhlý a důkladně zpracovaný námět k přemýšlení.

Cílem mé reakce určitě není svár, píšu to s úctou, jako můj dílčí, omezený náhled na věc:

Biblické texty jsou v určitém smyslu jako živý organizmus, který se vyvíjel po dlouhá staletí. A je to "knihovna" složená z různých textů mnoha autorů. Vyprávění jsou mnohem spíše metaforická, než že by byla přesným historickým popisem. Je v nich množství obrazových symbolů. Je třeba dávat si velký pozor na doslovné výklady. Texty si často vzájemně protiřečí. Je třeba stále sledovat celý ten živý proud, jak se větví a znovu sbíhá. A jak se během historie vyvíjí jeho pochopení ve vztahu k stále se vyvíjejícím dějinám lidstva.

Protestuji proti "biblickému dokazování" jakési dávné viny izraelského národa. Podobné argumentace se totiž v minulosti opakovaně staly záminkou k antijudaizmu a antisemitizmu; také záminkou k hrůze pogromů a šoa. Četl jsem například, že Hitler za svého pobytu ve Vídni (ještě před první světovou válkou) chodil na přednášky tehdy populárního teologa a tam se inspiroval výklady o "dávné vině" izraelského národa.

Nepochybně máme možnost vybrat si z biblických textů pasáže, které nás zaujaly, přemítat nad nimi, to je úplně v pořádku. Ale případné vytrhnutí z kontextu, pokud by k němu došlo, může mimoděk vést i k vážným nedorozuměním.

Kontextem Bible zcela určitě není odsouzení té či oné skupiny z celého krásného a nesmírně bohatého společenství lidstva. Kontextem Bible je naděje, ne odsouzení: "Milosrdenství chci, a ne oběť" (Ev. sv. Matouše, 9,13) Ne připomínání dávných vin, ale jejich překonávání. Postupný, i když mnohdy bolavý růst k dobru. Duha na nebi, na konci potopy světa, je příslibem, že další taková katastrofa nepřijde. "Bůh si tedy řekl v srdci: „Už nikdy neprokleji půdu kvůli člověku, protože lidské srdce je odmalička nakloněné ke špatnému. A už nikdy nezničím všechno živé, jak jsem to udělal. Odteď na zemi nikdy nepřestane setba a žeň, chladno a horko, léto a zima, den a noc."

Súzniem

Článek (i jeho zdroje) vybírá ze Starého zákona selektivně a zaujatě. Když se naopak zeptáme, jaký či kdo bude Mesiáš, snadno zjistíme, že Ježíš to být nemůže už proto, že není patrilineárně z královského rodu. Mesiáš bude člověk a ne syn Boží. Trojjedinnost dokonce nevyplývá ani z Nového zákona.

—————————————————————————————

Prosím, pochopte mne správně. Já nikomu neberu jejich tradiční narativ. Jen tvrdím, že zdůvodňovat aspekty Nového zákona argumenty - vytrženými z kontextu - ze Starého zákona nelze.

yes