Hezká úvaha

"Pokud si to shrneme, lze říci, že staré heslo Hlas lidu, hlas Božíplatí jen u těch rozhodnutí, za kterými jsou láskyplné a moudré pohnutky. Pokud je však tato these pravdivá, pak to znamená, že čím větší skupina lidí, tím menší je pravděpodobnost, že volání daného společenství je hlasem Božím. My lidé jsme až příliš zranitelní.Zdroj: https://provaznik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=707191";

Promiňte, ale mám tomu rozumět tak, že když hlas lidu rozhodně dobře, tak je to hlas Boží, a když nerozhodne dobře, tak to není hlas Boží? Není to alibistické?

Víte, pro mě je hlas lidu mnohem víc, než hlasem Božím, hlasem ulice. A ten málokdy přinesl něco dobrého. Slováci k tomu mají velmi dobrý vtip: "Vox populi, Vox po papuli."

Paní Marie - takhle jsem to úplně nemyslel. Chtěl jsem říct, že o tom, zda je rozhodnutí dobré (hlasem božím) či nikoli, nerozhoduje ani tak výsledek samotný, jako pohnutky, které k tomu rozhodnutí vedly.

Já bych to přísloví "hlas lidu - hlas boží" spíše chápal tak, že když se dva učení nebo dva vysoce postavení hádají, a do toho zazní hlas obyčejného člověka, je třeba, aby tomu věnovali pozornost, může jim to ukázat správný směr. Výklad, že většina lidí má pravdu, je podle mne neudržitelný. V r. 1946 u nás zvítězili komunisté, brzy lidé poznali, že to byl omyl. Podobně to bylo s vítězstvím fašistické strany v předválečném Německu a v mnoha dalších případech.