Jarní prázdniny v kurzu

Máme za sebou jarňáky. Čas, kdy se rodiny přesouvají do jiných regionů nebo do Alp. Čas, který český rodič zpravidla tráví se svými ratolestmi zimními radovánkami. Čas, kdy můžeme být jako rodina spolu.

Nejinak tomu bylo i v naší rodině. Chtěli jsme být spolu a užít si týden volna mimo domov. Obvykle plánujeme společný rodinný čas s mužem, ale nedávno jsem byla na školení o rozhodování v týmu, takže mne lákalo vyzkoušet tyto znalosti v praxi. Naše rodina je přece také tým, i když zrovna ve spolupráci silně pokulhává. Posílení týmové spolupráce prý tkví mimo jiné v povzbuzování různorodosti názorů a participace na procesu rozhodování vede k větší zodpovědnosti. Společné plánování jarních prázdnin tedy mělo způsobit, že se děti nebudou hádat, proč zase někam jedeme, že je to nuda, že mají hlad, žízeň, že je to daleko, no prostě že takové trávení volného času může vymyslet jedině krutovládce.

Úvod jsem zahájila motivací, jak je úžasné, že mohou všichni na rozhodování o tom, co budeme o jarních prázdninách dělat, participovat. Rodina to pochopila jako výzvu, že mohou do všeho mluvit. Zavládl chaos a potomci se začali překřikovat. Jeden chtěl k moři, druhý lyžovat a třetí by rád zůstat doma a hrál hry na playstationu. K brainstormingu se přidal i muž, který prosazoval výlet za vínem na jižní Moravu. Snažila jsem se najít nějaký společný jmenovatel, ale podařilo se mi vytvořit jen paskvil - naložit playstation, jet na jižní Moravu a tam zamířit do aquaparku, který by mohl simulovat moře. Jak se dalo čekat, touto vizí jsem neuspokojila potřeby zúčastněných, i když jsem do společné představy zkoušela narvat i lyžování.

Vzala jsem to tedy za jiný konec. Navrhla jsem, abychom při diskusi hledali místo či aktivitu, která nebude nikomu zásadně vadit. V kurzu se tato část lektorovi velmi povedla, měla jsem teoretické know-how, takže jsem cítila, že teď nám to půjde. V této fázi však přestalo fungovat vše. Diskuse trvala asi 30 sekund, než se dcera urazila, že ji nikdo neposlouchá, syn si vzal mobil a třetí ratolest zkonkretizovala svou představu a začala vyžadovat all-inclusive pobyt v Egyptě. Po výměně názorů, kolik může stát velbloud, se nám podařilo vrátit se k tématu. Téměř jsme se shodli na cestě do Egypta, ale pak jsem si vzpomněla na metodu SMART, kterou znám z jiného kurzu. Cíl by měl být konkrétní, měřitelný, dosažitelný, realistický a časově ukotvený. Náš cíl byl nedosažitelný a nerealistický, protože bychom museli vysypat všechny pokladničky a ještě něco nemálo přidat.

Měla jsem toho dost. Rodině jsem sdělila, že na jarňáky jedeme na chatu. Budeme tam chodit na výlety. A jestli si někdo bude na něco stěžovat, ať si mě nepřeje. Ano, jsem krutovládkyně.

Své poznámky z kurzu o týmové spolupráci jsem uložila mezi další materiály, ke kterým se v budoucnu plánuji vrátit. Je už to taková větší bedna. Až přijedeme z jarňáků, protřídím to. Bude čas na jarní úklid.